Logo ČAM. Autor: ČAS.
Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ (dále jen ČAM) je tu již více jak sedm roků a za tu dobu si vybudovala pevné místo mezi zájemci o astrofotografii, o astronomii, o krásné pohledy do vesmíru. Ale také mezi novináři. Forma ČAM spojující estetické působení s odborným podtextem je v současném světě výjimečná Na webu České astrofotografie měsíce navíc vzniká rozsáhlá encyklopedie fotografovaných objektů ve vesmíru.
ČAM probíhá v době, kdy se každý ptá, co za to, co vyhraji. ČAM je ale čestnou soutěží bez odměn. Vítěz ale získává víc, než je hmotná odměna. Umožní pohled do vesmíru desetitisícům zájemců nejen na stránkách www.astro.cz.
Jednou ročně je mimořádný astrofotograf oceněn hlavním titulem. Uvažovali jsme o zvýraznění tohoto ocenění, o jeho větší prestiži. Nabízí se postava východočeského astrofotografa, člena České astronomické společnosti a nositele Nušlovy ceny, pana Jindřicha Zemana. Jeho osobnost, sice méně známá než některá jména české astrofotografie z dob poválečných, nikoliv však méně významná, je současným amatérským astrofotografům velmi blízko. Ať již svým stále „amatérským“ přístupem ke svému koníčku, tak i „optickou“ sounáležitostí se současnou amatérskou komunitou (míněno parametry, nikoliv již optickou a technickou kvalitou).
Ve spektru oficiálních cen, udělovaných Českou astronomickou společností, chybělo ocenění, které by se obracelo také k těm z jejích členů, kteří mají astronomii jako koníčka a bylo by navýsost prestižní. Cena míří tedy za astrofotografy, ať to jsou profesionálové nebo amatéři.
Česká astronomická společnost s účinností od roku 2012 mění cenu „ Astrofotograf roku“ na oficiální cenu :
udělovanou Českou astronomickou společností na základě návrhu poroty ČAM. Porota ČAM, v současné době třináctičlenná, je složena z profesionálních i amatérských astronomů.
Kdo byl pan Jindřich Zeman?
Jindřich Zeman seřizuje astrograf. Autor: Archiv Hvězdárny v ÚpiciJindřich Zeman (*1894, +1978)
byl amatérský astronom, který pocházel z Hradce Králové, kde také pracoval jako bankovní úředník. Jindřich Zeman se zabýval pozorováním Slunce, meteorických rojů, ale hlavně byl vynikajícím a vytrvalým astrofotografem, který se vždy rád podělil o své zkušenosti. Byl také neúnavným stavitelem montáží, dalekohledů, astrografů a byl také brusičem zrcadel. Jeho nádherné fotografie noční oblohy byly publikovány v mnoha populárních astronomických knihách a časopisech.
Orion na fotografické desce Autor: Jindřich Zeman
Astrograf včetně montáže, se kterým fotografoval, je dnes umístěn na hvězdárně v Úpici a je stále v provozuschopném stavu. Jindřich Zeman byl neúnavným a vytrvalým průkopníkem amatérské astrofotografie a v době, ve které nebylo možné motorizovat astronomické montáže, svůj astrograf pointoval pouze ručně za stálého otáčení kličkou a počítání magické číslovky "21" připomínající jednu otočku kličky za jednu sekundu. Připomeňme si, že jeho expozice o délkách 5 i 6 hodin nebyly výjimkou. Bohužel citlivost tehdy používaných emulzí na fotografických deskách byla velmi špatná a tak, jak je vidět na přiložené naskenované originální desce, postrádá vykreslení mlhovin. Ani to ovšem nezabránilo v nezměrném úsilí v pokračování fotografování oblohy.
Mozaika Mléčné dráhy Autor: Jindřich Zeman
Ještě před příchodem digitální astrofotografie a zpracováním obrázků na počítači vytvořil svoji, téměř legendární mozaiku Mléčné dráhy. Tato super-expozice zabrala 157 hodin a mozaika byla sestavena z neuvěřitelných 57 snímků.
Snímky pak ručně sestavil za pomocí nůžek a lepidla do jedné velké fotografie. Tu pak vyfotografoval a na světě byl jeden velký snímek Mléčné dráhy. Nutno připomenout, že tento snímek, i když vznikl před více jak 80 lety, byl nasnímán v Hradci Králové, a v porovnání s dnešní situací se světelným znečištěním ve městě, je naprosto nemyslitelné něco podobného opakovat.
Zde je jedna ze slavných historek astrofotografie. Když jednoho večera pan prof. Průša navštívil Jindřicha Zemana, byl požádán, aby podržel větev stromu, která překážela ve výhledu na kometu, kterou chtěl J. Zeman právě fotografovat. Pan profesor ovšem netušil, že expozice bude trvat několik hodin, ale protože i on byl nadšeným astronomem, tak svým deštníkem trpělivě větev udržel až do zdárného konce expozice.
Na základě návrhu Josefa Klepešty, Česká astronomická společnost v roce 1943 udělila Jindřichu Zemanovi své nejvyšší ocenění v podobě cena prof. Františka Nušla, které obdržel ve svých 49 letech za jeho mimořádné schopnosti a zásluhy o rozvoj České astronomie.
Na základě návrhu Josefa Klepešty, Česká astronomická společnost v roce 1943 udělila Jindřichu Zemanovi své nejvyšší ocenění v podobě cena prof. Františka Nušla, které obdržel ve svých 49 letech za jeho mimořádné schopnosti a zásluhy o rozvoj ČAS. Autor: Zdeněk Bardon
Zde je autentický záznam z časopisu Říše Hvězd
V roce 2002 byla po Jindřichu Zemanovi pojmenována planetka 33 528 Jinzeman.
Sepsali: Zdeněk Bardon, Martin Cholasta, Marcel Bělík
Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).
Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4