Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (3)

EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (3)

Dalekohled Jamese Webba (JWST) v čisté místnosti
Autor: NASA

Třetí pokračování žně novinek z mezinárodní konference EWASS nás zavede za zajímavými technickými divy. Jedním z nich je fakt, že dnes dokáže spolupracovat mnoho různých aparatur a pozorovat třeba jediný cíl. Kromě soustavy radioteleskopů ALMA se dozvíme něco o observatoři Square Kilometre Array, která se připravuje v Africe a Austrálii, a o jejich spolupráci s vesmírnými observatořemi a s LIGO. Dalším technickým unikátem je bezesporu chystaný infračervený vesmírný dalekohled Jamese Webba. I o něm si řekneme mnoho zajímavého. A na závěr této části si přiblížíme ještě jeden chystaný pozemský teleskop, který bude skutečně revolučním způsobem skenovat celou dostupnou část oblohy.

Synergie aparatur VLA - VLBI - LOFAR - ALMA - SKA - ATHENA - IceCube a LIGO

Díky úžasnému pokroku v sledování astronomických objektů simultánně v nejrůznějších oborech elektromagnetického spektra sílí snahy o hlubší využití synergie mezi obřími přehlídkovými programy. Mikrovlnná aparatura ALMA umožňuje již nyní studovat dosud opomíjené pásmo mikrovlnných délek 0.3 ÷10 mm  (frekvence 35 ÷ 900 GHz) na interferometrických základnách antén od 15 m do 16 km. Od r. 2011 do loňska tak vzniklo již 690 prací, které se týkají cirkumstelárních a cirkumplanetárních disků kolem různých typů hvězd zobrazených s nevídaným úhlovým rozlišením až 20 úhlových mikrovteřin! Aparatura však dokáže zobrazit sluneční skvrny v milimetrovém pásmu, ale též kolimované relativistické výtrysky z černých děr, pulsarů a magnetarů. Pomocí Faradayovy rotace se dají studovat magnetická pole kolem jednotlivých objektů. ALMA je také velmi výkonná v odhalování objektů v hlubinách vesmíru díky červenému kosmologickému posuvu, takže umožňuje zkoumat dynamiku galaxií od doby 800 mil. let po Velkém třesku do současnosti. Vidíme tak objekty vzdálené od nás až 13 mld. sv. let.

Česká astronomická společnost přiblížila své poslání a stoletou činnost dvěma panely Autor: Jiří Grygar
Česká astronomická společnost přiblížila své poslání a stoletou činnost dvěma panely
Autor: Jiří Grygar
Klíčové objevy se pak dají očekávat po vybudování aparatur SKA (Square Kilometre Array) o sběrné ploše přes 1 km2 v Austrálii a Jižní Africe. Na projektu se podílí na 20 států z celého světa a celkem stovka vědeckých ústavů a institucí. První pozorování s neúplnou aparaturou lze očekávat už v r. 2020, ale první fáze s cenovou visačkou 650 mil. € by měla spustit vědecká pozorování v r. 2023. Celá observatoř SKA by měla fungovat koncem příští dekády 21. století. Mezi její hlavní úkoly bude patřit extrémně přesné testování předpovědí obecné teorie relativity a zejména studie 1 miliardy galaxií v hlubinách vesmíru v čáře interstelárního neutrálního vodíku na vlnové délce 211 mm (1,4 GHz) s cílem určit jeho rozložení v trojrozměrném prostoru vesmíru. Cílem studie je objasnit, jak galaxie vznikaly, resp. jaký podíl na jejich vzniku měla skrytá látka  (dark matter) a skrytá energie (dark energy). K dalším zásadním úkolům patří studium  průběhu reionizace vesmíru v první miliardě let po Velkém třesku po skončení kosmického šerověku. V rádiovém oboru lze také sledovat gravitační čočky a zesílené vícenásobné obrazy vzdálených supernov a kvasarů.

Postupným propojením všech velkých pozemních rádiových přehlídek se téměř jistě podaří objasnit povahu záhadných kratičkých rádiových záblesků FRB (Fast Radio Bursts), které zcela náhodně přicházejí z tak vzdálených objektů vesmíru, že o nich zatím nevíme téměř nic. Souběžně lze očekávat i objasnění zdrojů kosmického magnetismu a případně i známek života mimo naší Sluneční soustavu. Další posilou synergie měření by pak měla být rentgenová družice ATHENA (Advanced  Telescope for High Energy Astrophysics), jež by měla odstartovat na dráhu v r. 2028. Uvažuje se také o propojení těchto aparatur s detektory gravitačních vln LIGO a VIRGO, jakož i s antarktickým neutrinovým teleskopem IceCube.

Optický a infračervený teleskop Jamese Weba

V říjnu 2018 by měl odstartovat pomocí rakety Ariane 5 teleskop JWST (NASA, ESA, CSA) o průměru segmentového zrcadla 6,5 m na čím dál tím populárnější dráhy v okolí Lagrangeova bodu L2. Bude vybaven čtyřmi přístroji pro spektrální pásmo 0,6 až 28 mikrometrů. Kameru pro blízkou infračervenou oblast zhotovili pracovníci Univerzity v Arizoně, kdežto spektrograf pro tutéž oblast dodala ESA ve spolupráci s Goddardovým centrem NASA. Jde o první spektrograf v kosmu, jenž bude schopen pořizovat naráz spektra až 100 objektů. ESA ve spolupráci s JPL vyvinula aparaturu MIRI pro střední infračervenou oblast. Čidla pro jemnou pointaci a bezštěrbinový spektrograf dodala Kanadská kosmická agentura (CSA).  Životnost JWST se odhaduje na 5 až 10 let. 

Významný dánský astronom Johannes Andersen se blýskl svým unikátním tričkem, které nemůže mít nikdo jiný na světě: NOT je totiž zkratka pro  Nordic Optical Telescope,o průměru primárního zrcadla 2,6 m, který vybudovali společně Dánové, Švédi, Norové a Finové na ostrově La Palma v r. 1988. J. A. zastával v letech 2002-2012 funkci ředitele této astronomické instituce Autor: Jiří Grygar
Významný dánský astronom Johannes Andersen se blýskl svým unikátním tričkem, které nemůže mít nikdo jiný na světě: NOT je totiž zkratka pro Nordic Optical Telescope,o průměru primárního zrcadla 2,6 m, který vybudovali společně Dánové, Švédi, Norové a Finové na ostrově La Palma v r. 1988. J. A. zastával v letech 2002-2012 funkci ředitele této astronomické instituce
Autor: Jiří Grygar
Nejdůležitějším úkolem JWST bude zkoumat vlastnosti vesmíru na rozhraní šerověku a epochy reionizace vesmíru, tj. v čase 0,2 až 1,0 mld. let po Velkém třesku. Vinou kosmologického červeného posuvu se maximum zářivého výkonu zdroj přesouvá z ultrafialové oblasti spektra až do středního infračerveného pásma, a to je hlavní důvod, proč právě toto pásmo je pro činnost JWST klíčové. Dalším úkolem teleskopu bude sledovat vývoj galaxií v první polovině dnešního věku vesmíru, zejména jak se rozrůznila jejich morfologie na spirální, eliptické a nepravidelné galaxie. Třetím klíčovým úkolem bude studovat obří molekulová mračna, hvězdné kolébky, a vznik vícenásobných hvězdných soustav i cizích planetárních soustav. Poslední hlavní úkol se týká podrobného studia exoplanet, jejich atmosfér a případně i vytipování exoplanet vhodných pro rozvoj života. K tomu se samozřejmě přidává ještě pátý úkol: objevit něco, co nikdo nepředpokládá. 

Mezní  hvězdná velikost JWST dosáhne v infračerveném oboru asi 30 mag. Plánování pozorovacího programu komplikuje skutečnost, že dalekohled je poněkud těžkopádný, když má následně pozorovat objekty vzdálené od polohy aktuální expozice více úhlových stupňů. Zorná pole  jednotlivých kamer a spektrografů jsou docela malá: nejvíce  3,4'×3,4' a nejméně 3"×3".

Obří synoptický teleskop LSST

Projekt obřího synoptického dalekohledu získal prioritu dekadického programu technického rozvoje americké astronomie zveřejněného v r. 2010. Práce na něm započaly v srpnu 2014 za účasti nejenom amerických astronomů. Podílejí se na něm také astronomové a technici a informatici z Francie, Česka, Srbska a Velké Británie. Celkem je do projektu zapojeno celkem 64 většinou amerických vědeckých institucí, s významným podílem 14 francouzských pracovišť. Česko je zastoupeno pracovníky Fyzikálního ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy.

Přední britský astronom lord Martin Rees proslovil 28. 6. dopoledne v aule PF přednášku na téma: "Proč jsou relativistické efekty v astrofyzice vysokých energií klíčové?" Autor: Jiří Grygar
Přední britský astronom lord Martin Rees proslovil 28. 6. dopoledne v aule PF přednášku na téma: "Proč jsou relativistické efekty v astrofyzice vysokých energií klíčové?"
Autor: Jiří Grygar
Hlavním úkolem teleskopu o průměru primárního zrcadla 8,4 metru a unikátním optickým systémem se zorným polem o průměru 3,5° (plocha 9,6 čtverečních stupňů) bude opakovaně snímkovat oblohu viditelnou z observatoře Cerro Pachón (30 tis. čtverečních stupňů na jih od +34,5°;  zeměpisná šířka –30°; 2,7 km n. m.) v Chile. Podle plánu by měla observatoř začít rutinní práci počátkem r. 2022. Teleskop bude vybaven obří mozaikovou kamerou CCD s kapacitou 3,2 Gpixelů (189 čipů s kapacitou 16 Mpix chlazených na –100 °C). Jde o vůbec největší digitální kameru na světě. Má rozměry 1,65 m × 3,0 m a hmotnost 2,8 t! Ohnisková rovina má průměr 640 mm.

Očekává se, že LSST pořídí během roku asi 200 tis. snímků  v pěti až šesti spektrálních filtrech v rozsahu vlnových délek 400 až 1 060 nm, tj. asi 1,3 PB dat (petabajt je přibližně milion gigabajtů). Centrální počítač musí proto mít operační rychlost minimálně 100 teraflops a schopnost uložit alespoň 15 PB dat. Záplava údajů během 10 let provozu se odhaduje na 6 milionů pozorování těles Sluneční soustavy (převážně planetek), 17 miliard pozorování hvězd, 20 mld. pozorování galaxií a 37 bilionů měření. Autoři projektu odhadují, že každou noc zaznamená LSST na 10 milionů (!) přechodných jevů a vydá o tom po internetu upozornění pro další sledování těchto úkazů jinými přístroji na zemi i v kosmu. Je zcela zřejmé, že k využití tohoto bohatství údajů bude zapotřebí napnout síly celé světové astronomické obce a zejména informatiků. Není divu, že jednou z amerických institucí zapojených aktivně do projektu je i společnost Google.

LSST bude mít jako hlavní úkoly studovat vlastnosti skryté látky a skryté energie, dále výrazně zlepšit znalosti o drobných tělesech Sluneční soustavy (planetky, komety), objevovat krátkodobé přechodné jevy ve vesmíru a zmapovat podrobně strukturu naší Galaxie. Program se pochopitelně bude vyvíjet, jakmile začnou přicházet zmíněné záplavy dat.

(článek na pokračování)

1. díl: Exoplanety, SGR A*, simultánní spektroskopie

2. díl: Observatoř Pierra Augera, zábleskové zdroje gama, družice Gaia

3. díl: Synergie aparatur, JWST, LSST

4. díl: Čerenkovova soustava teleskopů, gravitační vlny

5. díl: ESA, ESO, astronomická kybernetika
 




Seriál

  1. EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (1)
  2. EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (2)
  3. EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (3)
  4. EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (4)
  5. EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (5)


O autorovi

Jiří Grygar

Jiří Grygar

Jiří Grygar (*1936) studoval fyziku na MU v Brně a astronomii na UK v Praze. Vědeckou aspiranturu v astrofyzice absolvoval v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově, kde pak pracoval ve stelárním odd. do r. 1981. Od té doby až dosud je zaměstnán ve Fyzikálním ústavu ČSAV/AV v Řeži/Praze, v současné době v odd. astročásticové fyziky. Web: www.astronom.cz/grygar/

Štítky: Synergie, LSST, Jwst, EWASS 2017


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »