Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Záhada Bečvářových názvů hvězd

Záhada Bečvářových názvů hvězd

adictionaryofmodernstarnames.jpg
Společnost Sky Publishing, která mimo jiné vydává populární astronomický časopis Sky and Telescope, vydala v roce 2006 útlou knížku Slovník moderních názvů hvězd. V anglickém originále A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations.

Napsali ji Paul Kunitzsch a Tim Smart a o autorech se můžeme dočíst tyto stručné informace:

Paul Kunitzsch byl profesorem arabských studií na Mnichovské univerzitě od roku 1975 do roku 1995, kdy odešel do důchodu. Jeho výzkum se zaměřoval na předávání vědy, zvláště astronomie od starověkých Řeků k Arabům a později do středověké Evropy.
Tim Smart se dělí o svoji vášeň pro oblohu se studenty od roku 1978. Žije v Kalifornii se svými dvěma dětmi Andromedou a Rigelem.

Je to již druhé revidované vydání z roku 2006, první vydání z nakladatelství Harrassowitz Verlag, Wiesbaden, Německo, pochází z roku 1986. Kniha je organizovaná podle souhvězdí a vysvětluje jména 254 hvězd.
Na straně 62 je překvapivý apendix, který se věnuje Bečvářovu Atlasu Coeli. Píše se tam, že od vydání publikace Antonína Bečváře Atlas Coeli se objevilo 14 podivných jmen, z nichž 12 dosud uniká veškerému úsilí o jejich vysvětlení. Jde o následující názvy hvězd:

Achird eta Cas
Arich gama Vir
Haris gama Boo
Hassaleh iota Aur
Hatysa iota Ori
Heze dzeta Vir
Kaffa delta UMa
Kraz beta Crv
Ksora delta Cas
Kuma ny Dra
Reda gama Aql
Sarin delta Her
Segin epsilon Cas
Tyl epsilon Dra

Po vydání Bečvářova atlasu v roce 1951 lze tato jména nalézt v různých dalších publikacích. Jenom pro dvě z nich lze najít rozumné vysvětlení. Haris by mohl být z arabského "haris al-shamal", "strážce severu", což je překlad buď řeckého názvu pro alfa Boo nebo souhvězdí Bootes. Segin by mohl být variantou Seginus - gama Boo. Ostatních 12 jmen nemá žádnou vazbu v jazycích důležitých pro naše názvy hvězd, tedy v řečtině, arabštině a latině.

P. Kunitzsch se pokoušel více než 15 let získat informace o metodách práce dr. Bečváře a o jeho zdrojích při přípravě Atlasu Coeli. Kontaktoval množství astronomů v České republice a na Slovensku s cílem najít jeho spolupracovníky, ale bez úspěchu. Vzhledem k tomu, že dr. Bečvář zemřel v roce 1965, tak se naděje na vysvětlení stále zmenšuje. P. Kunitzsch také uvádí, že vysvětlení v publikaci Denk Z., Hlad O.: Hvězdy s arabskými názvy. Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy, 1996 nelze vystopovat k původním zdrojům. Tolik tedy z dodatku této knihy.

Ví někdo ze čtenářů více o původních zdrojích k výše uvedeným názvům hvězd z doby před rokem 1951?

---
Foto apendixu doplněno v únoru 2021. Klikněte 2x pro plné rozlišení

Apendix z knihy: A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations. Autor: Foto Josef Chlachula
Apendix z knihy: A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations.
Autor: Foto Josef Chlachula




O autorovi

Josef Chlachula

Josef Chlachula

Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.

Štítky: Antonín Bečvář


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »