Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Arecibo se vrací do služby snímkem Phaetonu

Arecibo se vrací do služby snímkem Phaetonu

Planetka Phaeton radarem v Arecibu
Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF

Poté, co zasáhl Portoriko ničivý hurikán Maria, byla vážně poškozena i velká anténa 300m radioteleskopu Arecibo. Delší dobu to s radoteleskopem nevypadlo nejlépe. Uvažovalo se o jeho uzavření a hurikán se zdál být poslední kapkou. Naštěstí se našly zdroje nejen na opravu, ale i na další provoz a observatoř se naštěstí již koncem roku mohla opět zahledět do vesmíru. Právě včas, aby zaznamenala radarové odrazy od povrchu planetky Phaeton, zdrojového tělesa meteorického roje Geminid.

Těleso (3200) Phaeton je pozoruhodný objekt. Samozřejmě, není zcela neobvyklé, aby měla planetka takto výstřední dráhu, ale když je ještě navíc zdrojem meteoroidů v takovém množství, jaké vídáme u každoročního krásného roje Geminid, nabízí se, že jde o vyhaslou kometu. V prosinci 2017 došlo k výhodnému přiblížení planetky k Zemi, což umožnilo ji nejen osahat radarem, ale především byla snadno pozorovatelná i běžnými dalekohledy.

Obrázky pořízené radioteleskopem odhalily s největší dostupnou přesností, jaký je tvar a povrch planetky. Vidíme tak, že je téměř sférická a má poblíž rovníku prohlubeň o velikosti nejméně několika stovek metrů a tmavou skvrnu v oblasti jednoho z pólů. 

Planetka (3200) Phaeton na snímku pořízeném z radarových odrazů zachycených radioteleskopem Arecibo na ostrově Portoriko Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF
Planetka (3200) Phaeton na snímku pořízeném z radarových odrazů zachycených radioteleskopem Arecibo na ostrově Portoriko
Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF

Jak uvádí Patrick Taylor, vědec a šéf skupiny planetárního výzkumu v Arecibu, nová pozorování naznačují, že Phaeton je tvarem podobný asteroidu Bennu, který brzy navštíví sonda OSIRIS-REx, ale samozřejmě je mnohem větší (vešlo by se do ní více než 1 000 Bennů). Pokud jde o tmavou skvrnu, jde o místo s horší radarovou odrazivostí, např. kráter, nebo jinou nerovnost / prohlubeň.

Rozlišení na snímku je pro zajímavost 75 metrů na pixel. Díky tomu lze odvodit, že Phaeton má průměr asi 6 km, což je o kilometr více, než se dříve očekávalo. Tím pádem je díky své velikosti a tomu, jak blízko se dostává dráze Země, druhým největším potenciálně nebezpečným tělesem pro Zemi. Radar je výborným nástrojem vědců, kteří vedou program ochrany Země před nebezpečím z vesmíru, protože pomáhá určit tvar planetky, její velikost i to jak rotuje, jak hrubý má povrch, jaké útvary na povrchu a pomáhá určit přesněji dráhu ve Sluneční soustavě.

Arecibo po hurikánu Maria celkem obstálo, ale přišlo o zdroje elektřiny Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF
Arecibo po hurikánu Maria celkem obstálo, ale přišlo o zdroje elektřiny
Autor: Arecibo Observatory/NASA/NSF
„Arecibo hraje důležitou úlohu ve výzkumu potenciálně nebezpečných těles díky svým unikátním vlastnostem,“ říká Joan Schmelzová z USRA, zástupkyně šéfa observatoře Arecibo. „Pilně jsme pracovali na tom, aby se anténa vrátila co nejdříve opět do provozu po devastujícím hurikánu Maria.“ Může to vypadat, že Arecibo je v cestě hurikánům běžně, ale obvykle to bez problémů ustojí. Toto byl od roku 1928 nejsilnější hurikán, který Portoriko zasáhl. Klíčem k úspěšnému návratu byly nakonec zdroje energie. A to jak elektrická vedení, tak záložní generátory. 

Asteroid (3200) Phaethon byl objeven 11. října 1983 pomocí družicové observatoře Infrared Astronomical Satellite (IRAS). Arecibo provádělo pozorování planetky mezi 15. a 19. prosincem 2017. V době největšího přiblížení 16. prosince ve 13 hodin SEČ byla planetka 10,3 miliónů kilometerů od Země (asi 27× ze Země na Měsíc. Šlo o nejbližší průlet na dlouhá desetiletí. Blíže proletí až v roce 2093. Předchozí ještě bližší průlety nastaly v roce 1974 a 1931 (tehdy o polovinu blíže, než 2017), ale to ještě nebyl znám.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL
[2] Meteorický roj Geminidy
[3] Mateřské těleso Geminid na vlastní oči
[4] Phaeton z Jizerky a u M 34



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Arecibo, 3200 Phaeton


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »