< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ceres v detailu připomněla Mars
Martin Gembec Vytisknout článek

Ceres v detailu připomněla Mars

Kráter Kupalo na Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Při pohledu na první detailní snímek z nízké oběžné dráhy ve výšce 385 km nad povrchem trpasličí planety Ceres se nabízí otázka, na co se to vlastně díváme? Stačí obrázek trochu obarvit do červena a právě vyfotografovaný kráter nám nápadně připomene podobné útvary z Marsu. Pokud potom patříte mezi ty, kdo místo kráterů vidí kopce, nedívejte se na tento záběr v níže uvedeném výřezu moc zblízka, abyste dostali alespoň šanci si uvědomit, že to, co je na snímku zachyceno, je opravdu mladý kráter Kupalo o průměru 26 km. Rozlišení snímku je 35 metrů na pixel. Jméno kráteru připomíná praslovanského boha květů, sklizně a léta vůbec. Jeho svátek by v našem kalendáři vycházel na první dekádu července.

Na obrázku tedy vidíme jeden z nejmladších kráterů na Ceres. Na strmých stěnách kráteru vidíme obnažený světlý materiál. Mohlo by se jednat o slané horniny, podobně, jako dříve propírané jasné skvrny v kráteru Occator. Dno kráteru je zarovnáno zbytky z impaktu a zřejmě i natavenou hmotou. Díky nevelkému stáří je kráter v hledáčku vědců a bude nadále studován.

Kráter Kupalo na Ceres. Úprava snímku Petr Scheirich Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Kráter Kupalo na Ceres. Úprava snímku Petr Scheirich
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Sonda DAWN dále vyfotografovala velký mladý kráter Dantu. Připomíná nám trochu kráter Tycho z Měsíce, který je známý svými světlými paprsky, které od něj míří všemi směry. Dantu má průměr 126 km a dno je pokryto zajímavými trhlinami. Nabízí se u nich vysvětlení, že vznikly při chladnutí hmoty na dně, nebo když bylo později po vzniku kráteru dno trochu vyzdviženo.

Dno kráteru Dantu na Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Dno kráteru Dantu na Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Nedaleko kráteru Dantu byl ještě vyfotografován menší, 32 km velký kráter, který má uvnitř hřebeny a strmé svahy vzniklé nejspíš posunem jednotlivých vrstev. Dno kráteru se zřejmě částečně propadlo poté, co kráter vznikl.

Kráter o průměru 32 km na povrchu Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Kráter o průměru 32 km na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] dawn.jpl.nasa.gov

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Další články autora (1 114)

Štítky: Dawn, Ceres, NASA

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »