Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Cílové těleso pro kosmickou sondu New Horizons objeveno

Cílové těleso pro kosmickou sondu New Horizons objeveno

Umělecká představa průletu New Horizons kolem Pluta.
Autor: Thierry Lonbry

V roce 2006 vypustila NASA kosmickou sondu s názvem New Horizons k (trpasličí) planetě Pluto. Po průletu kolem cílového tělesa a jeho soustavy měsíců bude sonda směřovat do oblasti Kuiperova pásu s cílem zkoumat alespoň jeden objekt v tomto prostoru. Protože velké pozemní dalekohledy neobjevily v roce 2011 žádné těleso v předpokládaném směru letu sondy, byl na pomoc přizván Hubblův kosmický teleskop HST.

Kuiperův pás je rozsáhlý disk ledových těles, která jsou pozůstatkem z doby formování Sluneční soustavy v období před 4,6 miliardami roků. Objekty Kuiperova pásu jsou unikátní třídou těles Sluneční soustavy, která doposud nebyla navštívena kosmickými sondami. Obsahují dobře zakonzervované stopy původu naší planetární soustavy. Kosmická sonda New Horizons prolétne kolem Pluta v polovině roku 2015 a bude dále pokračovat v letu skrz Kuiperův pás směrem do mezihvězdného prostoru. HST byl použit k hledání a identifikaci těles, která by sonda mohla navštívit na odletové fázi ve směru od Pluta.

Při pátrání ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, které bylo úspěšné, objevil HST tři tělesa Kuiperova pásu jako možné cíle pro sondu New Horizons, které by mohla navštívit po průletu kolem Pluta, ke kterému dojde v polovině července 2015. Tělesa byla detekována v rámci programu HST zaměřeného na pátrání po cílových tělesech pro sondu New Horizons.

Objev cílového tělesa pro sondu New Horizons Autor: NASA, ESA SwRI, JHU/APL a New Horizons KBO Search Team
Objev cílového tělesa pro sondu New Horizons
Autor: NASA, ESA SwRI, JHU/APL a New Horizons KBO Search Team
Kuiperův pás je rozsáhlý prstenec primordiálních těles kroužících kolem Sluneční soustavy. Tělesa, která HST objevil, jsou přibližně 10krát větší než typické kometární jádro, avšak jejich průměr odpovídá zhruba 1 až 2 % velikosti Pluta. Na rozdíl od asteroidů nejsou tělesa Kuiperova pásu zahřívána Sluncem a díky tomu představují nedotčené, dokonale zakonzervované a hluboce zmrazené vzorky, které zřejmě pocházejí z doby před 4,6 miliardami roků. Tato tělesa jsou pravděpodobně stavebními bloky trpasličích planet, jako je Pluto.

Pozorování se podobala hledání jehly v kupce sena, protože těžko polapitelná tělesa Kuiperova pásu jsou velmi malá, slabě září a je obtížné vypátrat je na pozadí množství hvězd v souhvězdí Střelce, kam v současné době směřuje Pluto. Tři identifikovaná tělesa Kuiperova pásu jsou vzdálena přibližně 1,5 miliardy km za Plutem. Dvě z objevených těles mají průměr větší než 55 km, třetí má průměr zhruba 25 kilometrů.

Tým kolem sondy New Horizons očekává předložení návrhu NASA v průběhu roku 2016 pro pokračování sondy v letu k jednomu z nově objevených těles. Sonda se bude řítit napříč Sluneční soustavou, aby dosáhla tělesa ve vzdálenosti 6,5 miliardy km přibližně tři až čtyři roky od průletu kolem Pluta.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New Horizons (Pluto-Kuiper Express)


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »