Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Cílové těleso pro kosmickou sondu New Horizons objeveno

Cílové těleso pro kosmickou sondu New Horizons objeveno

Umělecká představa průletu New Horizons kolem Pluta.
Autor: Thierry Lonbry

V roce 2006 vypustila NASA kosmickou sondu s názvem New Horizons k (trpasličí) planetě Pluto. Po průletu kolem cílového tělesa a jeho soustavy měsíců bude sonda směřovat do oblasti Kuiperova pásu s cílem zkoumat alespoň jeden objekt v tomto prostoru. Protože velké pozemní dalekohledy neobjevily v roce 2011 žádné těleso v předpokládaném směru letu sondy, byl na pomoc přizván Hubblův kosmický teleskop HST.

Kuiperův pás je rozsáhlý disk ledových těles, která jsou pozůstatkem z doby formování Sluneční soustavy v období před 4,6 miliardami roků. Objekty Kuiperova pásu jsou unikátní třídou těles Sluneční soustavy, která doposud nebyla navštívena kosmickými sondami. Obsahují dobře zakonzervované stopy původu naší planetární soustavy. Kosmická sonda New Horizons prolétne kolem Pluta v polovině roku 2015 a bude dále pokračovat v letu skrz Kuiperův pás směrem do mezihvězdného prostoru. HST byl použit k hledání a identifikaci těles, která by sonda mohla navštívit na odletové fázi ve směru od Pluta.

Při pátrání ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, které bylo úspěšné, objevil HST tři tělesa Kuiperova pásu jako možné cíle pro sondu New Horizons, které by mohla navštívit po průletu kolem Pluta, ke kterému dojde v polovině července 2015. Tělesa byla detekována v rámci programu HST zaměřeného na pátrání po cílových tělesech pro sondu New Horizons.

Objev cílového tělesa pro sondu New Horizons Autor: NASA, ESA SwRI, JHU/APL a New Horizons KBO Search Team
Objev cílového tělesa pro sondu New Horizons
Autor: NASA, ESA SwRI, JHU/APL a New Horizons KBO Search Team
Kuiperův pás je rozsáhlý prstenec primordiálních těles kroužících kolem Sluneční soustavy. Tělesa, která HST objevil, jsou přibližně 10krát větší než typické kometární jádro, avšak jejich průměr odpovídá zhruba 1 až 2 % velikosti Pluta. Na rozdíl od asteroidů nejsou tělesa Kuiperova pásu zahřívána Sluncem a díky tomu představují nedotčené, dokonale zakonzervované a hluboce zmrazené vzorky, které zřejmě pocházejí z doby před 4,6 miliardami roků. Tato tělesa jsou pravděpodobně stavebními bloky trpasličích planet, jako je Pluto.

Pozorování se podobala hledání jehly v kupce sena, protože těžko polapitelná tělesa Kuiperova pásu jsou velmi malá, slabě září a je obtížné vypátrat je na pozadí množství hvězd v souhvězdí Střelce, kam v současné době směřuje Pluto. Tři identifikovaná tělesa Kuiperova pásu jsou vzdálena přibližně 1,5 miliardy km za Plutem. Dvě z objevených těles mají průměr větší než 55 km, třetí má průměr zhruba 25 kilometrů.

Tým kolem sondy New Horizons očekává předložení návrhu NASA v průběhu roku 2016 pro pokračování sondy v letu k jednomu z nově objevených těles. Sonda se bude řítit napříč Sluneční soustavou, aby dosáhla tělesa ve vzdálenosti 6,5 miliardy km přibližně tři až čtyři roky od průletu kolem Pluta.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New Horizons (Pluto-Kuiper Express)


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »