Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Další znovunalezené komety s českou stopou

Další znovunalezené komety s českou stopou

Kometa 487P/Siding Spring 3. 11. 2024
Autor: M. Jäger a E. Prosperi

Rok 2024 byl po delší odmlce úspěšný pro českého astronoma Martina Maška z Liberce, který opět dokázal jako první znovunalézt dvě komety Jupiterovy rodiny komet, což poté vedlo k upřesnění jejich drah a definitivnímu označení. Nález takové komety je věc nejistá, protože dráha je známa pouze přibližně a kometa se klidně může nacházet trochu jinde na obloze. A ne při každém dalším návratu ke Slunci mohou být vhodné podmínky k jejímu pozorování. Právě to je dobrá příležitost i pro amatérské astronomy, kteří někdy dokáží předběhnout i velké prohlídky oblohy.

O znovunálezy komet se pravidelně pokouší Martin Mašek, který využívá volný pozorovací čas na robotických dalekohledech FRAM Fyzikálního ústavu AV ČR. Úspěchy nejsou příliš časté. Například v roce 2023 šlo o znovunález po devíti letech. Ale rok 2024 byl v tomto ohledu mimořádný. Podařilo se to rovnou ve dvou případech. Nově díky tomu dostaly definitivní označení komety 487P/Siding Spring a 493P/LONEOS.

Kometa 487P/Siding Spring byla objevena 17. října 2012 v rámci Siding Spring Survey v Austrálii a dostala tehdy označení P/2012 US27 (Siding Spring). Jde o kometu Jupiterovy rodiny s oběžnou dobou 11,74 roku. Martin Mašek se tedy mohl zaměřit na oblast na obloze, kde se kometa měla při dalším návratu ke Slunci nacházet a ve dnech 5. a 6. července 2024 se mu podařilo předpokládané těleso nalézt jako těleso asi 19 mag pomocí jednoho z dalekohledů FRAM na observatoři Pierra Augera v Argentině. Svá měření poslal do Minor Planet Center (Mezinárodní centrály pro malá tělesa Sluneční soustavy) a CBAT (Centrály pro astronomické telegramy Mezinárodní astronomické unie). Ta 26. 7. 2024 vydala cirkulář s oznámením znovuobjevu komety. Uvedena je zde jako P/2012 US27 = P/2024 N5 (Siding Spring). 

Dráha komety 487P/Siding Spring ve Sluneční soustavě Autor: NASA/JPL/Horizons
Dráha komety 487P/Siding Spring ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL/Horizons

Martinův znovunález komety ještě před vydáním cirkuláře potvrdili známí pozorovatelé komet Alan Hale (12. 7. pomocí vzdáleně ovládaného dalekohledu na Cerro Tololo v Chile) a John Drummond (16. 7. z Possum Observatory v Austrálii). Kometa byla slabá, ale na podzim roku 2024 vytvořila i krátký ohon.

Kometa 493P/LONEOS na znovuobjevovém snímku z dalekohledu FRAM na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech 30. 8. 2024 Autor: FRAM, Martin Mašek
Kometa 493P/LONEOS na znovuobjevovém snímku z dalekohledu FRAM na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech 30. 8. 2024
Autor: FRAM, Martin Mašek
Kometa 493P/LONEOS byla objevena 30. 9. 2005 přehlídkou oblohy LONEOS (Lowell Observatory Near-Earth Object Search ve Flagstaffu v Arizoně v USA) a dostala označení P/2005 SB216. Jde o krátkoperiodickou kometu Jupiterovy rodiny a příští návrat byl spočítán za 19,2 roku na začátku roku 2026. 

Vzhledem k tomu, že již letos začala kometa projevovat mírnou aktivitu, podařilo se ji Martinovi znovuobjevit v létě na snímcích z observatoře FRAM na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech. V cirkuláři MPC z 5. 9. 2024 stojí, že znovuobjevové snímky pořídil Martin Mašek ve čtyřech po sobě jdoucích nocech 30. 8. až 2. 9. 2024. Kometu nezávisle pozoroval 2. 9. také M. Kelly pomocí observatoře ZTF (Zwicky Transient Facility) na Mount Palomaru v Kalifornii v USA. 

Dráha komety 493P/LONEOS ve Sluneční soustavě Autor: NASA/JPL/Horizons
Dráha komety 493P/LONEOS ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL/Horizons

Kometa později dostala definitivní označení 493P/LONEOS a Martin Mašek tak shodou okolností zaznamenal hned dva znovuobjevy komet v jednom roce, což je opravdu mimořádný počin. Celkově má pečlivý pozorovatel na svém kontě celkem 6 znovunálezů periodických komet (260P, 296P, 300P, 468P, 487P a 493P).

Dalekohled FRAM na Observatoří Pierra Augera v Argentině. Autor: Jan Ebr, FZU
Dalekohled FRAM na Observatoří Pierra Augera v Argentině.
Autor: Jan Ebr, FZU
Dalekohledy FRAM (Fotometrický Robotický Atmosferický Monitor) jsou robotické dalekohledy Fyzikálního ústavu AV ČR. Ty slouží ke sledování stavu zemské atmosféry nad observatořemi a se měří závislost extinkce (rozptyl světla v atmosféře) na vlnové délce. Dále se analyzuje stav atmosféry podél trajektorie pozoruhodných či anomálních spršek kosmického záření. Ve zbylém pozorovacím čase dalekohledy sledují různé astronomické cíle, většinou zajímavé zákrytové dvojhvězdy a vícehvězdy, blízkozemní planetky či komety.

Dva FRAMy jsou umístěné na astročásticové Observatoři Pierra Augera. Jedním z nich je 30cm ODK (Optimised Dall-Kirkham) vybavený CCD kamerou MII G4-16000. Na stejné montáži je spolu s dalekohledem umístěna i CCD G4-16000 na 300mm širokoúhlém teleobjektivu.
Tři FRAMy fungují v rámci projektu Cherenkov Telescope Array (CTA), jeden na ostrově La Palma a dva Chile. Jeden z nich je tvořen 25cm SCT se CCD kamerou MII G2-1000 BI, se kterým byla znovunalezena kometa 493P/LONEOS.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Znovunalezená kometa s českou stopou
[2] Třístá periodická kometa
[3] Kometa 487P/Siding Spring na webu Seiichi Yoshidy
[4] Kometa 493P/LONEOS na webu Seiichi Yoshidy
[5] Cirkulář MPC oznamující definitivní označení komet 487P a 493P



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: 493P, 487P, Dalekohled FRAM, Znovunalezená kometa


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »