Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Data ze sondy InSight odhalila velikost jádra planety Mars

Data ze sondy InSight odhalila velikost jádra planety Mars

Umělecké ztvárnění sondy InSight na povrchu Marsu, vybavené senzory, kamerami a dalšími přístroji
Autor: NASA/JPL-Caltech

Mezinárodní tým vědců studujících seismická data shromážděná sondou NASA s názvem InSight využil pořízená data k výpočtu velikosti jádra planety Mars. Skupina plánovala projednat své zjištění na letošní konferenci Lunar and Planetary Science Conference, která se konala virtuálně v důsledku probíhající pandemie. Jako předehru k této konferenci člen výzkumného týmu Simon Stähler vytvořil dostupnou předběžnou prezentaci pro ty, kdo by měli o data zájem. Astronomové zamýšlejí publikovat své závěry v blízké budoucnosti ve vědeckém časopisu.

Až doposud mezi nebeská tělesa, která měla změřenou velikost jádra, patřila pouze Země a její Měsíc. K provedení takových měření vědci využili seismická data ze senzorů, které detekují zvuky vydávané při zemětřesení. Vědci byli nedočkaví totéž udělat pro Mars. NASA vyslala na rudou planetu sondu InSight, která přistála poblíž rovníku v roce 2018 a brzy nato začala naslouchat místním zemětřesením, tedy marsotřesením. Doposud senzory na palubě této sondy zachytily seismická data přibližně z 500 místních zemětřesení. Astronomové zjistili, že většina těchto otřesů je docela slabých v porovnání s pozemskými otřesy, nicméně přibližně 50 z nich mělo intenzitu mezi 2. až 4. magnitudou – což je dostatečně silné k využití pro měření nitra planety. Dříve než vědci změřili jádro, byla data ze sondy InSight použita ke změření hloubky a tloušťky vrstev marťanské kůry.

Jedna z předpokládaných možností stavby nitra planety Mars Autor: IPGP/David Ducros
Jedna z předpokládaných možností stavby nitra planety Mars
Autor: IPGP/David Ducros
Využití seismických dat ke změření nitra planetárního tělesa vyžaduje mnoho měření. Senzory nám mohou říci, kde takové vlny začínají a kde končí, což odhaluje, jak dlouho trvalo vlnám, než prošly skrz danou část planety. To umožňuje výpočet hustoty. Použitím těchto dat byli vědci schopni změřit hloubku rozhraní mezi jádrem a pláštěm na mnoha místech, což jim dovolilo vypočítat velikost jádra – jeho poloměr je mezi 1 810 a 1 860 kilometrů, což odpovídá přibližně poloviční velikosti jádra naší planety. Toto zjištění je poněkud překvapující; předcházející výzkumy předpokládaly, že by mělo být větší. Z nových údajů vyplývá, že jádro musí obsahovat mnohem více lehkých prvků, jako je například kyslík kromě železa a síry, než jsme si doposud mysleli.

Kamenné planety, jako je Země a Mars, jsou rozděleny na základní vrstvy: kůru, plášť a jádro. Znalost velikosti každé z těchto vrstev je zásadní pro pochopení, jak se planeta zformovala a jak se dále vyvíjela. Měření ze sondy InSight pomůže vědcům určit hustotu Marsu a jak se na kovy bohaté jádro oddělilo z kamenného pláště při chladnutí planety. Jádro Marsu je pravděpodobně stále ještě částečně natavené od doby vzniku planety, k čemuž došlo zhruba před 4,5 miliardami roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nature.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velikost jádra planety, Sonda InSight, Planeta Mars


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »