Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  DAWN přináší nové detailní pohledy na Ceres

DAWN přináší nové detailní pohledy na Ceres

6 km vysoká hora na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Na Zemi postupně přicházejí záběry s dosud největším rozlišením, na kterých vidíme krátery pokrytý svět Ceres, největšího tělesa pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Naštěstí není povrch Ceres tak fádní, aby tam byly jenom ty krátery. Podívejme se na nové snímky.

V předchozí mapovací fázi se sonda DAWN nacházela ve výšce 4400 km nad povrchem. Mezitím se její dráha opět snížila na současných 1470 km. Na této dráze oběhla DAWN postupně 14× kolem planetky a pořídila záběry celého povrchu. Ty posléze poslala na Zemi a NASA je nyní postupně začala uveřejňovat.

První obrázek ukazuje vysoký kopec v kráterovém poli. Kopec není asi úplně správný výraz, protože ve skutečnosti jde o 6 km vysokou horu. Pozoruhodné je, jak přesně je definován její tvar, když světlé svahy náhle přechází v krátery pokrytou pláň. Nevidíme zde žádný materiál, který by se shromažďoval pod svahy vlivem řícení, jako je to běžné na Zemi, nebo na Marsu.

6 km vysoká hora na povrchu Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
6 km vysoká hora na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

V levé dolní části dalšího obrázku se táhne pohoří, které je uvnitř kráteru se jménem Urvara. Kráter nese název po indickém a íránském bohu rostlin a polí. Průměr kráteru je 163 km.

Kráter a jeho vnitřní pohoří Urvara na povrchu Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Kráter a jeho vnitřní pohoří Urvara na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Dalšímu snímku dominuje kráter Gaue. To je jméno germánské bohyně, které se přinášely oběti pro dobrou úrodu v době žní. Průměr kráteru je 84 km. Vidíme, že střed kráteru je propadlý, jakoby byl utopen v podloží.

Kráter Gaue na Ceres má propadlý střed Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Kráter Gaue na Ceres má propadlý střed
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Snímky, které DAWN pořizuje umožňují vytvořit 3D model terénu a rozlišení obrázků je 140 metrů na pixel. Současně vizuální a infračervený spektrometr provádí měření, díky kterým budou moci vědci lépe porozumět minerálnímu složené hornin na povrchu. Zároveň jsou přijímána inženýrská data, která pomáhají poznat detailně gravitační pole Cerery a umožní tak poté další snížení oběžné dráhy. Ke konci října by totiž měla sonda postupně začít snižovat svou dráhu až na konečných 370 km.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] DAWN přinesla ostřejší záběry Ceres
[2] Trpasličí planeta s jasnou skvrnou



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Dawn, Ceres


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »