Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Družice Gaia pomohla změřit průměr Jupiterova měsíce Europa

Družice Gaia pomohla změřit průměr Jupiterova měsíce Europa

Jupiterův ledový měsíc Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech/DLR/Sci-News.com

V březnu 2017 Bruno Morgado, astronom z Brazilian National Observatory se svými spolupracovníky, využil začínající přechody planety Jupiter přes velmi hustý hvězdný region v centru naší Galaxie a zorganizoval pozorovací kampaň za účelem získání dat z předpovězených zákrytů hvězd Jupiterovým ledovým měsícem Europa. K zákrytům hvězd dochází tehdy, když je jejich světlo, které přichází k pozorovateli, blokováno tělesem v popředí – například planetou, měsícem, prstencem nebo planetkou.

Hlavní důvod pro pozorování zákrytů hvězd spočívá v tom, že mohou být využity k průzkumu prstenců a atmosfér planet ve vnějších oblastech Sluneční soustavy. Taková měření mohou být uskutečněna ze Země – do určité míry je tým Bruno Morgada využil rovněž k výzkumu Jupiterova měsíce Europa.

Použili jsme data z prvního souboru měření družice Gaia, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA, k předpovědi pro naše pozorovací místo v Jižní Americe, kdy měla Europa přecházet 31. března 2017 před jasnou hvězdou – na základě těchto údajů jsme vybrali nejlepší polohu pozorovacího stanoviště pro měření tohoto zákrytu,“ říká Bruno Morgado. „To nám poskytlo vynikající příležitost k výzkumu měsíce Europa; tato metoda nabízí preciznost srovnatelnou se snímky získanými kosmickými sondami.“

Data z družice Gaia ukázala, že úkaz bude viditelný z širokého pásu táhnoucího se od severozápadu na jihovýchod napříč Jižní Amerikou. Tři observatoře na území Brazílie a Chile byly schopny pořídit data – celkem osm stanovišť, avšak mnoho pokusů skončilo neúspěchem v důsledku nepříznivého počasí.

Přesto pozorování umožnila zpřesnit průměr měsíce Europa na 3 122,4 kilometru, a to v důsledku velmi přesně určené polohy Europy v prostoru vzhledem k Jupiteru, a také charakterizovat tvar měsíce. Spíše než přesně kulový tvar má Europa podobu elipsoidu. Měsíc je mírně zploštělý, menší rozměr je 3 120,8 kilometru.

Je pravděpodobné, že budeme schopni pozorovat daleko více podobných zákrytů hvězd Jupiterovým měsícem Europa v letech 2019 a 2020,“ říká Bruno Morgado. „Jupiter přechází přes úsek oblohy v okolí centra naší Galaxie, kde nastává dramaticky více možností, že jeho měsíc Europa bude přecházet před jasnou hvězdou v pozadí. To by ve skutečnosti mohlo pomoci zpřesnit skutečný tvar a polohu Europy – a to nejen pro čtvrtý největší měsíc planety Jupiter, ale rovněž pro menší a mnohem méně pravidelné měsíce.“

Předpovědi zákrytů hvězd satelity planety Jupiter Autor: ESA/Gaia/DPAC; Bruno Morgado (Brazilian National Observatory/LIneA, Brazil) et al (2019)
Předpovědi zákrytů hvězd satelity planety Jupiter
Autor: ESA/Gaia/DPAC; Bruno Morgado (Brazilian National Observatory/LIneA, Brazil) et al (2019)
Na základě použití dat z druhé publikované série měření družice Gaia zveřejněné v dubnu 2018 astronomové předpověděli okamžiky dalších zákrytů jasných hvězd nejen měsícem Europa, ale i měsíci Io, Ganymed a Kallisto, které nastanou v následujících letech.

Budoucí úkazy zahrnují zákryty hvězd měsícem Europa (22. 6. 2020), měsícem Kallisto (20. 6. 2020 a 4. 5. 2021), měsícem Io (9. a 21. 9. 2019; 2. 4. 2021) a měsícem Ganymed (25. 4. 2021). Tyto nastávající zákryty budou pozorovatelné dokonce i pomocí amatérských dalekohledů v různých oblastech celého světa. Příznivá poloha planety Jupiter s galaktickou rovinou v pozadí znovu nastane až v roce 2031.

Pozorování zákrytů hvězd nám umožňuje zdálky studovat nejen měsíce ve Sluneční soustavě, ale jsou také významné pro budoucí kosmické mise, které se vydají na průzkum těchto těles,“ říká Timo Prusti, vědecký pracovník družice Gaia. „Jak tyto výsledky ukazují, Gaia je nesmírně univerzální mise: nejen zlepšuje naše znalosti týkající se hvězd, ale také těles Sluneční soustavy.“

Výsledky pozorování byly publikovány v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Jupiter, Zákryty hvězd, Družice GAIA, Jupiterův měsíc Europa


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »