Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Důkazy obřích tsunami na Marsu naznačují existenci raného oceánu

Důkazy obřích tsunami na Marsu naznačují existenci raného oceánu

Část povrchu rudé planety
Autor: NASA

Astronomové z Francie, Itálie a USA objevili, jak se domnívají, důkazy obřích tsunami vyskytujících se na Marsu přibližně před třemi miliardami roků v důsledku pádu velkého asteroidu do tehdejšího oceánu. Ve svém článku publikovaném v časopisu Journal of Geophysical Research popisují důkazy uskupení určitých obrysů. Domnívají se, že tsunami jsou velmi pravděpodobným faktorem, který vedl k vytvoření některých pozorovaných unikátních útvarů na planetě.

Vědci zkoumali pravděpodobnost výskytu oceánu na Marsu několik let, avšak zatím nebyli schopni definitivně prokázat jeho existenci. Další astronomové hledali důkazy o výskytu obřích tsunami na Marsu, ale nedařilo se jim najít impaktní kráter související s dopadem planetky do oceánu a se vznikem tsunami. Nové výzkumy vedou k závěru, že se jim to konečně podařilo.

Předcházející výzkumy odhalily na povrchu Marsu útvary připomínající jakési „otisky prstů“, které někteří výzkumníci přisuzovali kalům pohybujícím se ze svahu z aktivních vulkánů nebo tlačeným vlivem ledovců. Možná však byly vytvořeny velmi velkými vlnami tsunami, jak vědci nyní prohlašují. A také objevili kráter, který je možná příčinou vzniku pozorovaných útvarů.

Kráter pojmenovaný Lomonosov o průměru 120 km, nacházející se v severní části planiny, může být podle předpokladu vědců velmi dobře jizvou, zbylou jako připomínka asteroidu, který dopadl do severní části oceánu. Došlo přitom k vytvoření mořských vln vysokých kolem 150 metrů, které se rozlily po okolní krajině rychlostí asi 60 metrů za sekundu a zanechaly za sebou obrovské množství depozitů. Pokud se takový asteroid srazil s planetou Mars a dopadl právě v oblasti oceánu, pokračuje vědecký tým ve svých úvahách, po ponoření do vody se vytvořil kráter na dně oceánu. Kráter nezůstal prázdným místem; okamžitě byl zaplněn vodou proudící ze všech stran a srážející se dohromady. Vznikaly sekundární tsunami, které následovaly po první vlně. Jakmile první tsunami ustoupily, udeřila následná vlna a tyto dvě události dohromady podle názoru vědců způsobily charakteristické stopy v podobě hřbetů všude okolo.

Astronomové použili rovněž počítačové modelování k potvrzení vzniku těchto útvarů. Prohlásili, že neznají žádné jiné rozumné vysvětlení pro vytvoření pozorovaných hřbetů, které, jak se domnívají, poskytují přiměřené množství důkazů nejen pro samotný výskyt tsunami, ale i pro výskyt oceánu na mladém Marsu.

Vědci označili vznik kráteru Lomonosov za zdroj tsunami na povrchu Marsu
Vědci označili vznik kráteru Lomonosov za zdroj tsunami na povrchu Marsu
Rozeznání laločnatých trosek depozitů v oblasti Arabia Terra podél navrhované pradávné pobřežní čáry bývalého severního oceánu obnovilo otázky o existenci a stálosti zásobárny vody velikosti oceánu v rané geologické historii Marsu. Potenciální výskyt vln tsunami generovaných po dopadu asteroidu v oblasti severního oceánu byl zkoumán na základě srovnání geomorfologických charakteristik marťanských depozitů s předpovědí dobře potvrzených terestrických modelů (v poměru k Marsu) výšky vln tsunami, směru jejich šíření, dosažené výšky a vzdálenosti pro trojici předpokládaných výšek mořské hladiny.

Z modelování vyplývá existence několika potenciálních impaktních kráterů o průměru 30 až 50 kilometrů jako předpokládaných zdrojů tsunami. Uvnitř složité topografie na dně údolí a náhorních plošin podél hranice dichotomie mezi severní a jižní polokoulí planety astronomové objevili depozity, které podporují představu, že v té době existoval na severní polokouli Marsu rozsáhlý oceán. Předpokládaný oceán na povrchu Marsu pokrýval před 3,8 miliardami roků téměř polovinu severní polokoule rudé planety.

Pravděpodobnost, že rozsáhlý oceán kdysi pokrýval severní planiny Marsu, je jednou z nejdůležitějších, avšak sporných teorií, vzniklých na základě výzkumu Marsu,“ říkají autoři výzkumu Stephen Clifford a Francois Costard. Ačkoliv vědci již dříve navrhovali výskyt tsunami na povrchu dávného Marsu, toto je první studie ukazující na jejich spojitost s konkrétním impaktním kráterem.

Jiná studie z roku 2016 na základě fotografií povrchu Marsu pořízených kosmickými sondami na oběžné dráze planety předpokládala dopad dvou asteroidů s odstupem několika miliónů roků v době před 3,4 miliardami roků. Po dopadu do marťanského oceánu vytvořily 120 metrů vysoké vlny tsunami, které doslova přeoraly mořské pobřeží a zaplavily obrovský pruh půdy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nationalgeographic.com.au
[3] worldnews24x7.tv
[4] nature.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Oceán na Marsu


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »