Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dvacet nových měsíců planety Saturn – ano, dvacet!

Dvacet nových měsíců planety Saturn – ano, dvacet!

Koláž planety Saturn a vybraných velkých měsíců
Autor: NASA

Planeta Saturn se stala novým králem – alespoň co se týká počtu měsíců – právě přeskočila Jupitera. Tým astronomů, jehož vedoucím byl Scott S. Sheppard z Carnegie Institution for Science, objevil 20 nových satelitů kroužících kolem Saturnu. Tím vzrostl počet měsíců u planety s nápadným prstencem na 82 a byl tak překonán jejich počet u planety Jupiter, u níž bylo objeveno zatím 79 satelitů. Objev oznámilo Centrum pro malé planetky Mezinárodní astronomické unie IAU (International Astronomical Union's Minor Planet Center).

Každý z nově objevených měsíců má průměr zhruba 5 kilometrů. Sedmnáct z nich obíhá kolem Saturnu obráceně, tj. retrográdně, což znamená, že obíhají opačným směrem než planeta rotuje kolem své osy. Další tři satelity krouží po prográdních drahách – ve směru odpovídajícím otáčení planety Saturn.

Dva z prográdních měsíců krouží blíže k planetě a jeden oběh vykonají zhruba za dva roky. Nejvzdálenější retrográdní měsíce a jeden z prográdních satelitů vykonají jeden oběh za více než 3 roky.

Výzkum drah těchto měsíců pomůže odhalit jejich původ, stejně tak i informace týkající se podmínek v okolí Saturnu v době jejich vzniku,“ říká Scott Sheppard.

Vnější měsíce Saturnu, jak se zdá, jsou uspořádány do tří odlišných uskupení, pokud jde o sklony drah kolem planety. Dva z nově objevených prográdních měsíců zapadají do skupiny vnějších měsíců se sklonem kolem 46° označovaných jako skupina pojmenovaná podle inuitské bohyně moře. Tyto měsíce možná kdysi tvořily větší satelit, který byl ve vzdálené minulosti rozbit na kousky. Rovněž nově oznámené retrográdní měsíce mají podobné sklony jako některé dříve objevené satelity, z čehož vyplývá, že se pravděpodobně rovněž jedná o fragmenty většího mateřského měsíce, který byl rozbit na menší úlomky. Tyto retrográdní měsíce patří do skupiny se jmény z norské mytologie. Jeden z nově objevených retrográdních měsíců je nejvzdálenějším známých satelitem Saturnu.

Tento způsob seskupování vnějších satelitů je rovněž patrný u planety Jupiter, což vede k závěru, že výrazné kolize se vyskytovaly i mezi satelity v systému planety Saturn, případně docházelo ke srážkám s prolétajícími planetkami či kometami,“ vysvětluje Scott Sheppard.

Zakreslené dráhy 20 nově objevených měsíců Saturnu: modře a zeleně prográdní satelity, červeně satelity na retrográdních drahách Autor: Carnegie Institution for Science
Zakreslené dráhy 20 nově objevených měsíců Saturnu: modře a zeleně prográdní satelity, červeně satelity na retrográdních drahách
Autor: Carnegie Institution for Science
Další nově objevený prográdní měsíc má sklon dráhy blízký 36°, což se podobá další známé skupině vnitřních prográdních satelitů u Saturnu – tzv. galské skupině. Avšak tento nový měsíc obíhá mnohem dále od planety než některé z prográdních satelitů, z čehož vyplývá, že mohl být přitažen zvenčí v průběhu času nebo mohl být přidružen k další vnitřní skupině prográdních měsíců.

Pokud bylo v okolí Saturnu přítomno významné množství plynu a prachu v době, kdy se větší měsíc rozpadl na úlomky a vytvořil tyto skupiny malých satelitů, mělo by existovat silné brzdící vzájemné ovlivňování mezi malými měsíci a plynem a prachem, což by vedlo k tomu, že by se satelity blížily po spirálních drahách k planetě.

V mladé Sluneční soustavě bylo Slunce obklopeno rotujícím diskem prachu a plynů, z kterého se zrodily planety. Předpokládá se, že podobný prachoplynný disk obklopoval i planetu Saturn v době jejího vzniku,“ říká Scott Sheppard. „Skutečnost, že tyto nově objevené měsíce byly schopny pokračovat v obíhání kolem Saturnu i po rozbití větších mateřských souputníků svědčí o tom, že tyto kolize nastaly až po ukončení procesu formování planet, kdy už se vliv prachoplynného disku neuplatňoval.“

Měsíce byly objeveny při pozorování dalekohledem Subaru na vrcholu vyhaslé havajské sopky Mauna Kea. Členy pozorovatelského týmu byli i Scott Sheppard, David Jewitt z UCLA a Jan Kleyna z University of Hawaii.

Při použití některých největších světových dalekohledů jsme nyní dokončili inventuru malých měsíců v okolí velkých plynných planet,“ říká Scott Sheppard. „Hrají rozhodující roli v tom, že nám pomáhají určit, jak se planety Sluneční soustavy zformovaly a jak se vyvíjely.“

V minulém roce Scott Sheppard objevil 12 nových měsíců obíhajících kolem planety Jupiter a Carnegie Institution for Science uspořádala online soutěž v pojmenování pěti z nich.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Nové měsíce Saturnu, Planeta Saturn


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »