Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Evropská mise k výzkumu Slunce poprvé zakotví v libračním bodě L5

Evropská mise k výzkumu Slunce poprvé zakotví v libračním bodě L5

Evropská sonda k výzkumu Slunce z libračního bodu L5
Autor: ESA

Na únor 2020 přesunula ESA vypuštění kosmické sondy Solar Orbiter k výzkumu Slunce. Ke slunečnímu povrchu se má přiblížit na vzdálenost 42,5 miliónu km. Při průletu budou přístroje sondy mířit stále na stejné místo na Slunci, budou tedy provádět dlouhodobý výzkum jedné oblasti. Po sedmiletém výzkumu bude dráha sondy upravena tak, aby mohla lépe studovat polární oblasti. Avšak již nyní byl vyhlášen konkurs na návrh nové sondy, která bude vůbec poprvé studovat naši hvězdu z Lagrangeova libračního bodu L5 soustavy Slunce-Země.

Život v blízkosti hvězdy je riskantní záležitostí a rozmístění kosmických sond na různé dráhy je velmi důležité za účelem pozorování náhlých a rychlých změn sluneční aktivity a poskytnutí včasného varování před možným škodlivým vlivem kosmického počasí. Evropská kosmická agentura ESA nyní hledá možnosti, jak to ještě lépe vyřešit.

Po většinu dnů je naše Slunce obvykle klidné a poskytuje vhodné prostředí s dostatečným množstvím tepla a světla, které udržuje na planetě Zemi příznivé podmínky pro život. Avšak stejně tak, jak Slunce ovlivňuje počasí na Zemi, sluneční aktivita je zodpovědná za narušování okolního kosmického prostředí, což je označováno termínem „kosmické počasí“. Kromě nepřetržitého proudu elektricky nabitých částic Slunce periodicky vyvrhuje miliardy tun hmoty, která se vzdaluje od Slunce v podobě obrovských oblaků plazmy jako tzv. „coronal mass ejections“ CME (tj. výronů koronální hmoty). Při zasažení Země způsobí geomagnetické bouře, polární záře, rušení rádiového signálu a v horším případě i výpadky proudu v rozvodných sítích.

Tato obrovská oblaka hmoty obvykle míjejí Zemi. Avšak při jejím zasažení naruší bublinu ochranného magnetického pole Země a horní vrstvy atmosféry, následně ovlivňují satelity na vysokých oběžných drahách, kosmickou navigaci, flotilu komunikačních družic, pozemní elektrickou rozvodnou síť a mnoho dalších faktorů. Varování před těmito událostmi by bylo nesmírně užitečné: nedávná studie ESA odhadla finanční dopad na Evropu v důsledku extrémních událostí kosmického počasí, který může být zhruba 15 biliónů euro.

Jeden případ za všechny: průměrná událost kosmického počasí může ovlivnit elektrickou rozvodnou síť, která zajišťuje dodávky elektrické energie do domácností, nemocnic a škol. Zlepšené varování před rozsáhlejšími událostmi by umožnilo operátorům rozvodných sítí realizovat včasná opatření k ochraně elektrického vedení a zajistit bezpečnou dodávku energií.

Lagrangeovy librační body soustavy Slunce-Země Autor: NASA/WMAP Science Team
Lagrangeovy librační body soustavy Slunce-Země
Autor: NASA/WMAP Science Team
Jedním z nejlepších způsobů pozorování rychlých změn sluneční aktivity je strategické umístění kosmické sondy poněkud stranou od našeho přímého pohledu na Slunce, takže by mohla pozorovat nebezpečnou stranu Slunce ještě předtím, než se natočí směrem k nám,“ říká Juha-Pekka Luntama, který je zodpovědný za problematiku kosmického počasí v kontrolním středisku ESA v Darmstadtu, určeném pro řízení satelitů na oběžné dráze.

Jednou z výhodných poloh je librační bod L5, který se nachází 60° za Zemí na její dráze kolem Slunce. Je to ideální místo pro sledování výronů koronální hmoty z „okraje“ Slunce, což nám dává možnost včasného varování a lepšího určení rychlosti a směru vyvržené hmoty.

Bude se jednat o první případ vyslání kosmické sondy do Lagrangeova libračního bodu L5 soustavy Slunce-Země. Doposud byl využíván bod L1 (leží ve vzdálenosti asi 1,5 miliónu kilometrů od Země směrem ke Slunci), a tudíž zde umístěné kosmické sondy se věnovaly výzkumu viditelné polokoule naší hvězdy. Tuto polohu využívá již více než 20 let například sonda SOHO. Na oběžnou dráhu kolem libračního budou L2 byly zase naváděny kosmické sondy ke sledování vzdáleného vesmíru.

Librační bod L5 je vynikající místo pro budoucí misi ESA ke sledování kosmického počasí, který poskytuje lepší pohled na dění na Slunci,“ říká Juha-Pekka Luntama. „Kosmická sonda bude poskytovat velmi důležitá data, která nám pomohou odhalit příchod vyvrženého materiálu k naší planetě, zlepšit naše předpovědi okamžiku jejího příletu k Zemi a zdokonalit naše znalosti o aktivních oblastech na Slunci, než se v důsledku rotace dostanou do přímého pohledu ze Země.“

V současné době ESA zahájila studie za účelem výběru nejlepšího návrhu. Pro evropská průmyslová a vědecká konsorcia zahrnující čelní odborníky na konstrukci kosmických systémů a přístrojů je zde možnost navrhnout kosmickou misi do oblasti libračního bodu L5. Na základě těchto výsledků představitelé ESA vyberou v průběhu 18 měsíců finální návrh k realizaci. Nová kosmická sonda k výzkumu Slunce by mohla být realizována v roce 2023.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] newatlas.com
[3] nature.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Lagrangeovy librační body, Kosmické počasí, Slunce


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »