Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak jsme pozorovali komety v roce 2019

Jak jsme pozorovali komety v roce 2019

Kometa ve Vozkovi

Komety jsou nebeské objekty, u nichž mají svoji nezastupitelnou roli i amatérská pozorování. V České republice i na Slovensku působí několik pozorovatelů, kteří měřeními jasností komet přispívají do mezinárodních databází. Pojďme se podívat, jak si naši pozorovatelé vedli v roce 2019.

Rok 2019 nebyl na jasné komety, podobně jako rok 2018, nikterak bohatý. Nejjasnější kometou roku 2019 byla 46P/Wirtanen, která dosáhla nejvyššího lesku již v prosinci předchozího roku a na začátku roku 2019 se její jasnost pohybovala okolo 6. hvězdné velikosti. Druhou nejjasnější kometou byla C/2018 Y1 (Iwamoto) objevená japonským amatérským astronomem, která dosáhla zhruba 7 mag. Třetí nejjasnější kometou roku byla C/2018 W2 (Africano), která se svojí jasností dostala na 8. hvězdnou velikost.

U komety 46P/Wirtanen bylo provedeno 48 pozorování, z toho 37 CCD měření a 11 vizuálních odhadů jasnosti. Komety C/2018 W2 (Africano) a C/2018 Y1 (Iwamoto) byly nejpozorovanějšími kometami v roce 2019. U obou bylo pořízeno 62 pozorování. U první z nich bylo pořízeno 55 CCD měření a 7 vizuálních odhadů, u druhé pak 41 CCD a 21 vizuálních.

Mezi zajímavější komety patřila krátkoperiodická kometa 260P/McNaught, která v maximu dosáhla 12. hvězdné velikosti a byla tak ve vizuálním dosahu větších dalekohledů. U ní bylo pořízeno 59 pozorování (54 CCD a 5 vizuálních). Dále C/2017 T2 (PanSTARRS), která se ke konci roku vyšplhala až k 10. magnitudě (56 pozorování, z toho 51 CCD a 5 vizuálních). Krátkoperiodická kometa 29P/Schwassmann-Wachmann je známá svými relativně častými zjasněními (outbursty), při nichž se přechodně může dostat i do vizuálního dosahu (48 pozorování, z toho 44 CCD a 4 vizuální). Za zmínku stojí ještě kometa C/2018 N2 (ASASSN), která dosáhla zhruba 12. hvězdné velikosti a bylo u ní pořízeno 43 pozorování, z toho 40 CCD a 3 vizuální.

Zajímavou perličkou roku 2019 byl objev první známé mezihvězdné komety 2I/Borisov, která měla v maximu přibližně 15 mag a bylo u ní získáno 22 CCD měření jasnosti.

Celkový počet měření či odhadů jasnosti za rok 2019 je 1119 k 68 různým kometám, což je výrazný nárůst oproti předchozím rokům. U vizuálních odhadů je klesající trend, za rok 2019 jich bylo pořízeno jen 68, zatímco v roce 2018 jsme jich měli 120 a v roce 2017 to bylo 289 odhadů. Počty CCD/DSLR měření naopak narůstají, za rok 2019 jich bylo 1051. V předešlém roce (2018) to bylo 235 měření a v roce 2017 jen 115 měření.

Na pozorování se v roce 2019 podílelo celkem 8 osob, které zaslaly svá měření či své odhady jasnosti. Nejaktivnějším pozorovatelem byl Martin Mašek s celkovým počtem 1004 pozorování (z toho je 1002 CCD/DSLR měření a 2 jsou vizuální odhady). Martin se tak stal třetí osobou na světě, která překonala magickou hranici 1000 měření/odhadů jasností komet v rámci jednoho roku. Pro zajímavost uveďme, že všichni tři pozorovatelé, kteří tuto metu překonali, jsou z České republiky (Kamil Hornoch 1637 měření/odhadů v roce 2003 a 1132 v roce 2002 a Jiří Srba 1135 v roce 2005). Nejaktivnějším vizuálním pozorovatelem v roce 2019 byl Martin Lehký s 34 vizuálními odhady. Martin Lehký shrnul svá pozorování v článku v časopise Povětroň 1/2020.

Doufejme, že letošní rok přinese více jasných komet a také, že se zlepší situace s klesajícím trendem u vizuálních odhadů. Na úplný závěr tu máme tabulky s přehledem pozorování.

Tabulka s přehledem počtu vizuálních odhadů a CCD/DSLR měření jednotlivých pozorovatelů za rok 2019: Autor: SMPH
Tabulka s přehledem počtu vizuálních odhadů a CCD/DSLR měření jednotlivých pozorovatelů za rok 2019:
Autor: SMPH

Tabulka počtu měření/odhadů jasností komet v letech 2009-2019: Autor: SMPH
Tabulka počtu měření/odhadů jasností komet v letech 2009-2019:
Autor: SMPH

Tabulka všech komet pozorovaných v roce 2019 s počty CCD/DSLR měření či vizuálních odhadů (seřazeno dle celkového počtu pozorování). Autor: SMPH
Tabulka všech komet pozorovaných v roce 2019 s počty CCD/DSLR měření či vizuálních odhadů (seřazeno dle celkového počtu pozorování).
Autor: SMPH

 



Převzato: Společnost pro meziplanetární hmotu



O autorovi

Martin Mašek

Martin Mašek

Mgr. Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd a komety C/2024 Y1. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.

Štítky: C/2017 T2, Kamil Hornoch, Martin Mašek, 2I/Borisov, 260P/McNaught, 29P/Schwassmann-Wachmann, C/2018 W2, C/2018 Y1, 46P/Wirtanen, Komety 2019


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »