Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak se daří na kometě?
Vít Straka Vytisknout článek

Jak se daří na kometě?

Animace modulu Philae na povrchu komety
Autor: wikipedia

Přinášíme vám čerstvé zprávy od komety Čurjumov-Gerasimenko o stavu a práci sondy Rosetta a modulu Philae, jenž minulý měsíc vstal z mrtvých.

Faktem, který poněkud smutně omezuje průběh mise, je neschopnost landeru Philae přímo komunikovat se Zemí, modul potřebuje mateřskou sondu Rosetta coby rádiovou přenosku. Zatím poslední kontakt s Philae díky ní mělo řídící středisko v Německu ve čtvrtek 9. července, od tohoto dne byly pokusy lander kontaktovat bohužel zatím neúspěšné.

V období po devátém červenci se Rosetta pohybovala v rovině terminátoru komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko, vzdálené 150 až 180 kilometrů od povrchu jádra. Menší nepříjemnost nastala 10. července, kdy kometární prachové částice zmátly navigační senzory na palubě, které se normálně zaměřují na známé hvězdy, a bezpečnostní systém poslal Rosettu ještě o něco dále od komety. Vlasatice se totiž přibližuje ke Slunci (periheliem projde v polovině srpna) a její aktivita tudíž narůstá. Odlet do bezpečnější vzdálenosti měl samozřejmě negativní dopad na pokusy spojit se s Philae.

Fotografie komety 67P z 20. července, pořízená navigační kamerou Rosetty ze vzdálenosti 171 km Autor: ESA
Fotografie komety 67P z 20. července, pořízená navigační kamerou Rosetty ze vzdálenosti 171 km
Autor: ESA
Datový paket od Philae, zachycený 9. července a momentálně analyzovaný na Zemi, ukazuje nové skutečnosti, například změnu úhlu osvětlení solárních panelů Sluncem. Můžeme namítnout, že kometa se přibližuje ke Slunci a mění se roční období na jejím povrchu, nicméně letová kontrola příliš nevěří, že by to bylo jediné vysvětlení změn na solárních panelech. Spíše to vypadá, že Philae vykonalo na povrchu komety malý samovolný pohyb, možná následkem plynných výtrysků na aktivním kometárním jádru. Pokud by se lander skutečně na nerovném povrchu malinko pohnul, změnilo by se tím směrování jeho komunikační antény a ztížila by se práce pro sondu Rosetta při pokusech své „dítko“ kontaktovat.

Jak jsme psali, od 9. července byly dosavadní pokusy o kontakt mezi Rosettou a Philae neúspěšné.

„Philae evidentně stále funguje, protože nám posílá data, byť tak činí v nepravidelných a často překvapivých časových intervalech,“ komentuje situaci landeru Stephan Ulamec, manažer projektu Philae. „Už jsme se několikrát báli, že jsme jej ztratili, nicméně modul nás pak vždy vyvedl z omylu.“

Problémy jsou i s komunikačními systémy Philae, jeden ze dvou přijímačů je zřejmě poškozený, zlobí i jeden z páru vysílačů. Řídící středisko již poslalo na povrch komety příkaz používat pouze jeden prokazatelně fungující vysílač a nepřepínat periodicky mezi nimi, jak bylo původně v plánu.

Co se týče vědeckých aktivit landeru, ESA by je ráda obnovila pro začátek jednoduše: Philae má ve svém počítači předprogramovaný tzv. bezpečnostní blok. Pro vysvětlení zavzpomínejme na listopadové přistání na kometě.

Fotografie komety 67P pro změnu z povrchu Země - 2metrovým teleskopem z Liverpoolu 19. července 2015 Autor: ESA
Fotografie komety 67P pro změnu z povrchu Země - 2metrovým teleskopem z Liverpoolu 19. července 2015
Autor: ESA
Když se podíváme do původních plánů mise (které samozřejmě nepočítaly se skoky nad jádrem komety), baterie Philae byly před oddělením od Rosetty nabity skrze její veliké solární panely na cca 65 hodin práce. Zda bude lander fungovat déle, záleželo na dobití baterií skrze vlastní solární články přímo na kometě. Pokud by se toto nezdařilo (hříčkou osudu zdařilo, ale až za řadu měsíců), měly být nejdůležitější vědecké operace na povrchu komety splněny během prvních 65 hodin samostatné mise Philae, předprogramovaným příkazům říkala ESA „bezpečnostní blok“. Zahrnuje měření okolní teploty, magnetického pole, okolní plasmy a v neposlední řadě složení povrchu kometárního jádra. Tato měření skutečně proběhla mezi 12. a 14. listopadem 2014, než se lander na 7 měsíců odmlčel.

Evropská kosmická agentura momentálně připravuje k odeslání příkazovou sadu, která tento blok jednoduše aktivuje a základní měření se provedou znova na o poznání aktivnějším jádru komety. Pokud třeba nebude Philae reagovat okamžitě, může to znamenat, že zrovna dobíjí baterie. Bezpečnostní blok neobsahuje mechanické pohyby modulu.

V jaké přesně poloze a stavu se Philae nyní nachází je stále nedořešenou otázkou, čekáme a doufáme v další kontakt. Sonda Rosetta se stále snaží o spojení s výzkumníkem pod sebou, prioritou je však pro ni vlastní výzkum komety, hlavně jejích jižních partií, které Slunce začíná osvětlovat teprve v poslední době. Nemusíme zdůrazňovat, že vzrůstající aktivita komety je s blížícím se průchodem periheliem velmi vzrušující záležitostí a lidstvo má díky Rosettě poprvé v historii lístky do první řady.

Jelikož se Rosetta právě přesouvá „pod“ kometu kvůli průzkumu jižní části, bude na příští asi dva týdny mimo oblast, kde může uslyšet volání Philae.

Mise Rosetta má trvat do druhé poloviny příštího roku, kdy se letová kontrola možná pokusí měkce na kometu posadit i samotnou Rosettu. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Status update mise Rosetta+Philae z 20. 7. 2015
[2] Video z řídícího centra Philae z 29. 7. 2015
[3] Popis modulu Philae na anglické Wikipedii



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Modul Philae, Kometa Churyumov-Gerasimenko, Sonda Rosetta


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »