Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak Slunce mohlo odcizit trpasličí planetu Sedna

Jak Slunce mohlo odcizit trpasličí planetu Sedna

Trpasličí planeta Sedna v představě malíře
Autor: NASA/JPL-Caltech

Naše Slunce je asi zloděj. Před více než čtyřmi miliardami roků zřejmě odcizilo stovky ledových miniplanet cizí hvězdě, která procházela v jeho blízkosti – a podivná planetoida Sedna o průměru zhruba 1000 km byla mezi nimi. Její extrémně eliptická dráha ji zavádí do vzdálenosti 200krát větší než je vzdálenost planety Neptun od Slunce, s dobou oběhu 11 400 roků.

Sedna byla záhadným tělesem již od svého objevu v roce 2003. Jejími nejbližšími sousedy je více než tisíc ledových těles představujících populaci Kuiperova pásu za drahou planety Neptun. Jsou považována za ledové pozůstatky z doby vzniku Sluneční soustavy.

Avšak původ Sedny, a desítek dalších objektů na podobných excentrických drahách, je obtížné vysvětlit. Gravitační působení planet v naší planetární soustavě je nemohlo přivést na takovéto dráhy. Jednou z možností bylo, že Sedna mohla být vytržena z gravitačního vlivu procházející hvězdy, avšak i pro tuto teorii je málo důkazů.

Nyní Lucie Jílková z Leiden Observatory v Nizozemí se svými spolupracovníky tvrdí, že s procházející hvězdou není potíž, ve skutečnosti se stala obětí: Sedna s jejími sourozenci byla cizí hvězdě ve skutečnosti odcizena, když se odvážila přiblížit příliš blízko ke Slunci.

Za použití na zakázku postaveného superpočítače vědecký tým simuloval více než 10 000 možných přiblížení za účelem zjištění, která z kombinací hmotnosti hvězdy, vzdálenosti průletu (přiblížení) a rychlosti mohla dovést ledová trpasličí tělesa podobná Sedně gravitačním působením na oběžné dráhy kolem Slunce.

Vědci dospěli k závěru, že procházející hvězda mohla mít zhruba o 80 % větší hmotnost než Slunce a že se přiblížila ke Slunci na vzdálenost 34 miliardy kilometrů, což je asi 51 vzdáleností planety Neptun. K setkání pravděpodobně došlo v době, kdy Slunce bylo velmi mladé a stále ještě bylo členem hvězdokupy nově zrozených hvězd (kam patřila i hvězda, která se přiblížila ke Slunci).

Kromě toho, že procházející hvězdě bylo mnoho těles Sluncem doslova ukradeno, samotná hvězda odcizila stovky malých ledových těles z Kuiperova pásu kolem Slunce a několik stovek jich vymrštila do mezihvězdného prostoru.

Podle některých vědců mohou být planetky skupiny Sedna důkazem existence obří planety ve vnějších částech Sluneční soustavy. Pro její existenci nemluví zatím žádné jiné důkazy.

Jestliže dokážeme, že tělesa podobná Sedně mají odlišné chemické složení od zbývajících těles Kuiperova pásu, tak bychom mohli přesvědčivě potvrdit, že byla odcizena jiné hvězdě. Kosmická sonda New Horizons jako první navštíví Kuiperův pás po průletu kolem Pluta po devítiletém putování Sluneční soustavou. Avšak může uplynout ještě dlouhá doba, než bude záhada Sedny vysvětlena.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newscientist.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sedna, Sluneční soustava


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »