< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jarní kometa bez jara... aneb PanSTARRS láká na rande s galaxií
Petr Horálek Vytisknout článek

Jarní kometa bez jara... aneb PanSTARRS láká na rande s galaxií

Kometa PanSTARRS a M31. Autor: Smilyk Pavel.
Kometa PanSTARRS a M31.
Autor: Smilyk Pavel.
Ach jo. My se toho jara snad skutečně nedočkáme. Za vším patrně stojí oslabené oceánské proudění, které kvůli tání ledů tak nějak přichází o své přirozené vlastnosti nám každoročně kouzlící první jarní radovánky. Takže kometa PanSTARRS, ač měla být jarní kometou tohoto roku, se pořád topí kdesi v inverzi, ne-li není vidět vůbec, protože sněží. A je to škoda. Protože v mnoha ohledech omezující svit Měsíce vytouženě ustupuje a kometa si pro nás v příštím týdnu připravuje, řekněme, ještě jeden skvostný moment, než nadobro zeslábne z dohledu pouhýma očima. Daleko za městy, kde je obloha ještě dost tmavá, se proletí kousek "pod" notoricky známou galaxií M31 v Andromedě...

Obrázek v úvodu: Překrásný snímek komety a galaxie v Andromedě ze 30. března 2013 ukazuje opravdu neobvyklý ohon komety i krásné struktury v ramenech galaxie. Podobných snímků se teď bude kupit více. Foto: Smilyk Pavel.

Kometa PanSTARRS a M31 v neděli 31. března. Autor: Lorenzo Comolli.
Kometa PanSTARRS a M31 v neděli 31. března.
Autor: Lorenzo Comolli.
Galaxie v Andromedě je pozemšťanům nejvzdálenějším objektem noční oblohy, který ještě můžeme očima spatřit. Vypadá na nebi jako takový nenápadný mlhavý oválek. Pochopitelně - hledat ji ani na městských periferiích takřka nemá smysl, protože i přes svou reálnou jasnost (jen asi 5krát menší než hvězdy Velkého vozu) se na obloze zkrátka v přemíře světelného znečištění ztratí. Obzvlášť teď na přelomu března a dubna, kdy je po soumraku nízko nad severozápadním obzorem. Ve skutečnosti leží asi 2 a půl miliónů světelných let daleko a naše Galaxie (jejíž část nazýváme Mléčnou dráhou) je jen menší sestřička. Ukazuje se dokonce, že galaxie v Andromedě se k té naší blíží a za asi 4 miliardy roků se obě galaxie nepříliš dramaticky sloučí. Ale to už předbíháme. Zajímavé události se totiž dočkáme už ve čtvrtek 4. dubna a nebude nás to stát nic krom toho výjezdu za jasnem a tmavou oblohou.

Onou neobvyklou perličkou v programu letošních nebeských úkazů je právě průlet komety PanSTARRS jihozápadně od galaxie. Úhlová vzdálenost obou těles bude asi 2,5°, takže se oba pohodlně vejdou do zorného pole nějakého menšího binokuláru či triedru. Pochopitelně nejkrásnější budou všechny ty fotografie, které po celém světe vzniknou. Celý úkaz bude dost výrazný už o den dříve, kdy kometa pravděpodobně "zasáhne" z pohledu pozorovatele na naší polokouli "spodní" okraj galaxie a bude putovat k dalšímu dni vesele blíž k nebeskému pólu a dál od galaxie. Nutno podotknout, že kometa ve skutečnosti mine hned tři galaxie - při pohledu dalekohledem na tmavé obloze člověk záhy zjistí (znalý člověk už ví), že galaxie M31 má ještě dva trpasličí galaktické souputníky - označené M32 a M110.

Kometa Ikeya-Zhang, galaxie M31 a meteor. Autor: Miloslav Druckmüller
Kometa Ikeya-Zhang, galaxie M31 a meteor.
Autor: Miloslav Druckmüller
Celé to rande bude ve velké míře naplněné jistou dávkou nefalšované nostalgie. Příroda má, zdá se, zvláštní smysl pro ironii, a tak nám celou tuto scénu připravila téměř přesně 11 let od nesmírně podobné události. Ve čtvrtek 4. dubna 2002 totiž galaxii v Andromedě míjela podobně výrazná vlasatice 153P Ikeya-Zhang. Jen s tím rozdílem, že Ikeya-Zhang putovala "nad" galaxií, v tomto připadě to bude naopak.

V současnu je kometa PanSTARRS pozorovatelná hlavně zvečera, částečně i z rána. Protože právě galaxie v Andromedě symbolicky leží na 41° severní deklinace, v praxi to znamená, že u nás nikdy nezapadá. Toho si taky velmi těžce všimneme, protože při obzoru je to nesmírně slabý objekt (vlivem tzv. atmosférické extinkce a pochopitelně světelného znečištění). Pro nás to ovšem znamená jiné. Přibližně od 5. dubna se i kometa PanSTARRS stává obtočnou (odborně cirkumpolární) a je pozorovatelná po celou noc! Nejlépe ovšem stále zvečera, kdy neruší Měsíc.

Takže tolik k dobrým zprávám o kometě PanSTARRS. Teď už jen, aby přišlo to jaro. Vlastně bych se nezlobil skokově rovnou za léto...

Převzato: Hvězdárna v Úpici

Doporučujeme:
[1] Fotogalerie komety na Astro.cz
[2] Komety 2013 na Astro.cz




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Další články autora (400)

Štítky: Galaxie v Andromedě, Kometa PanSTARRS

21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »