Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na večerní obloze se nachází kometa v outburstu!
Marek Biely Vytisknout článek

Na večerní obloze se nachází kometa v outburstu!

Kometa C/2013 X1 (PanSTARRS) na snímku Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Když byla objevena kometa C/2013 X1 (PanSTARRS), zdálo se, že půjde o vcelku zajímavý objekt, který bude viditelný i běžnými triedry. Tato očekávání však byla mírněna kvůli povaze komety – prvotní výpočty totiž ukázaly, že se jedná o dynamicky novou kometu z Oortova oblaku, jež má potenciál spíše zpomalovat rychlost zjasňování při přibližování se ke Slunci. Situace ale bude pravděpodobně poněkud jiná, kometa nám navíc před několika dny předvedla outburst, tedy náhlé zjasnění.

Kometa byla objevena 4. prosince 2013 při jasnosti 20,2 mag. Výpočet stanovil maximum jasnosti na 7 mag, a to na přelomu jara a léta 2016. Bylo ale jasné, že vzhledem k tomu, že kometa přiletí až z Oortova oblaku a půjde tak nejspíše o její úplně první průlet kolem Slunce, bude podle všeho za předpovědí spíše zaostávat. To se ovšem neděje.

Už na konci prosince, kdy kometa dosáhla jasnosti přibližně 9,5 mag, byla o téměř 1 mag jasnější než v tu dobu měla být. Zdálo se tedy, že kometa se chová úplně jinak, než by v těchto vzdálenostech od Slunce měla. Se zajímavou teorií přišel Michael Mattiazzo, podle jehož výpočtů kometa u Slunce už byla, a to možná i vícekrát. Její aktuální perioda by se měla pohybovat kolem 260 000 let. S tímto tvrzením se následně ztotožnili i další astronomové.

Zjasnění komety = šance pro triedry!

Mnohem zajímavější zpráva ale přišla 3. ledna večer, kdy kometu pozorovali Stephen McCann a Mike Linnolt. Oba odhadli jasnost okolo 8,5 mag s poměrně kondenzovanou komou. Kometa ve dnech následujících pokračovala ve zjasňování a již o dvě noci později dosáhla 8 mag! Od té doby si podobnou jasnost udržela.

Kometa C/2013 X1 (PanSTARRS) na fotografii od Adriana Valvasoriho Autor: Adriano Valvasori
Kometa C/2013 X1 (PanSTARRS) na fotografii od Adriana Valvasoriho
Autor: Adriano Valvasori

Díky této události máme rázem jasnou kometu pro triedry (v tomto případě spíše 10x50 a více) i na obloze večerní. Kometa C/2013 X1 (PanSTARRS) má jasnost 8 mag a je viditelná v souhvězdí Pegase (Peg). Přesnou polohu pomůže určit vyledávací mapka.

Naneštěstí, kometa na večerní obloze pomalu klesá k obzoru, až ve druhé polovině února úplně zmizí z oblohy kvůli konjunkci se Sluncem. Do té doby ale půjde zajisté o pěkný objekt pro malé teleskopy. Nepropásněte tedy svou šanci. Pozorovací podmínky této komety totiž budou po konjunkci se Sluncem extrémně nepříznivé, ač ještě existuje teoretická možnost ji spatřit ve druhé polovině května a na začátku června velice nízko na ranní obloze. Poté se ale už definitivně odporoučí na jižní oblohu a my ji z našich zeměpisných šířek již vizuálně nikdy více nespatříme.




O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Kometa PanSTARRS, Panstarrs, C/2013 X1


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »