Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Unikátní kometa C/2017 K2 (PanSTARRS)
Marek Biely Vytisknout článek

Unikátní kometa C/2017 K2 (PanSTARRS)

Zatím slabá kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) na snímku Rolanda Fichtla
Autor: Roland Fichtl

Psal se 21. květen 2017 a havajský teleskop PanSTARRS objevil slabou kometu s jasností 20,8 mag, jež posléze obdržela označení C/2017 K2 (PanSTARRS). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Zajímavá situace to začala být až po trochu důkladnějším spočítání dráhy komety.

Po několika korekcích dráhy vyšlo najevo, že kometa proletí perihelem až 19. prosince 2022, kdy se bude nacházet přibližně 1,80 AU od Slunce. Co to pro ni znamená v současnosti? Jedná se o vůbec nejvzdálenější již aktivní kometu, která kdy byla zachycena! Když byl tento objekt nalezen, nacházel se přibližně 16 AU od Slunce, tedy mezi oběžnou dráhou Saturnu a Uranu. Vnější obálka komety (koma) se však dle vědců musela vytvořit ještě mnohem dříve. Objev takto aktivní komety je nevídaný a do budoucna se tak pro nás otevírá spousta zajímavých scénářů.

Podle všeho to vypadá, že koma nevzniká vypařováním vodního ledu, na to je totiž kometa příliš daleko od Slunce. Nejreálnější variantou je tím pádem sublimace těkavých látek. To je poměrně typické pro nové komety z Oortova oblaku, mezi něž dle dostupných informací patří i C/2017 K2 (PanSTARRS). Tyto komety ovšem tuhle pomyslnou „energii ze sublimace“ ztrácejí s tím, jak se stále více blíží ke Slunci. Jestli to bude i případ komety C/2017 K2 (PanSTARRS), zatím není jisté. Maximum jasnosti se tak může pohybovat reálně někde v rozmezí 2-8 mag, z čehož vychází, že tak jako tak uvidíme kometu buď pro pouhé oko, nebo v tom horším případě pro menší triedry.

Na tuhle dobu si ovšem ještě musíme několik let počkat... Na závěr ale ještě zmiňme pozitivní zprávy ohledně viditelnosti komety. Tu totiž budeme moci pozorovat téměř nepřetržitě až do roku 2022, kdy proletí perihelem. Lehce nepříjemnou věcí je to, že kometa bude v maximu jasnosti pravděpodobně v zimě 2022/2023, zatímco my ji z dohledu ztratíme už na začátku podzimu 2022. U nás na obloze se objeví opět na podzim 2023 a my ji budeme moci sledovat ve fázi slábnutí zase skoro nepřetržitě až do doby, než se úplně vytratí z vizuálního dosahu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Článek o kometě na stránkách cobs.si
[2] Informace o kometě na stránkách aerith.net

Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Kometa PanSTARRS, C/2017 K2


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »