Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jezera na Titanu mohou pokrývat ledové kry

Jezera na Titanu mohou pokrývat ledové kry

Předpokládaný vzhled ledových ker na povrchu uhlovodíkového jezera na Titanu Autor: NASA/JPL-Caltech/USGS
Předpokládaný vzhled ledových ker na povrchu uhlovodíkového jezera na Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/USGS
Vědci NASA popisují v odborném článku nový objev na základě pozorování, která uskutečnila sonda Cassini. Bylo zjištěno, že povrch již definitivně potvrzených jezer kapalných uhlovodíků na Titanu – největším měsíci planety Saturn – mohou pokrývat „ledové“ kry zmrzlého metanu a etanu.

Astronomové zjistili změny odrazivosti povrchu těchto jezer pomocí radaru na palubě sondy Cassini. Někdy povrch jezer vypadal na radarových snímcích „tmavší“, jindy zase „světlejší“. Skupina vědců dává tyto změny do souvislosti s vytvářením ledové pokrývky na povrchu jezer a s jejím následným táním.

„Jedna z nejzáhadnějších otázek týkající se moří a jezer na Titanu zní, zda se v nich mohou vyskytovat exotické formy života,“ říká Jonathan Lunine (Cornell University, Ithaca, New York). „Vznik plovoucího uhlovodíkového ledu poskytuje příležitost pro zajímavé chemické reakce na styčné ploše mezi kapalnou a tuhou látkou, což je rozhraní, které mohlo být velmi důležité i pro vznik pozemského života.“

Titan je jediné těleso ve Sluneční soustavě – kromě Země – se stálou přítomností kapaliny na povrchu a s hustou atmosférou. Avšak zatímco na naší planetě cyklus vypařování a dešťových srážek zahrnuje vodu, na Titanu můžeme hovořit o „koloběhu kapalných uhlovodíků,“ jako je metan a etan. Jedná se o organické molekuly, o nichž vědci předpokládají, že mohou být stavebními bloky pro mnohem složitější chemické sloučeniny, z nichž může povstat nový život. Kosmická sonda Cassini objevila rozsáhlou síť uhlovodíkových jezer pokrývajících zejména severní polokouli Titanu, zatímco na jižní polokouli se vyskytují pouze sporadicky. To zřejmě souvisí se střídáním ročních období.

Radarový snímek jezer na povrchu Titanu Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Cornell
Radarový snímek jezer na povrchu Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Cornell
Doposud astronomové předpokládali, že jezera na Titanu nepokrývá plovoucí led, protože tuhý metan má vyšší hustotu než jeho kapalná substance a měl by klesnout ke dnu. Avšak nový model bere v úvahu interakci mezi jezery a atmosférou vyplývající z rozdílného složení obou prostředí, přítomnost „kapes“ plynného dusíku v ledu a teplotní změny. Na základě tohoto modelu vědci zjistili, že v zimě led může plout po hladině jezera bohatého na kapalný metan a etan, pokud okolní teplota poklesne nepatrně pod bod tuhnutí pro metan, tj. na -182,75 °C. Vědci zvažovali ve svých modelech všechny rozmanitosti ledu a zjistili, že se může udržovat na hladině, pokud bude obsahovat alespoň 5 % „vzduchu“. To odpovídá průměrnému složení mladého ledu na pozemských řekách.

Vědci zatím nemají definitivně zjištěno, jakou barvu má metanový led na Titanu. Předpokládají však, že by mohl být bezbarvý, tak jako pozemský led, snad nepatrně zbarvený do hnědočervena působením zdejší atmosféry.

„Nyní již víme, že výskyt zmrzlého uhlovodíkového ledu bohatého na metan a etan na povrchu Titanu je pravděpodobný v podobě tenkých ledových ker, které vznikají při poklesu teploty – něco podobného pozorujeme na Zemi u ledu na hladině vody na začátku zimy,“ říká Jason Hofgartner, kanadský vědec pracující na Cornell University.

Radar na palubě sondy Cassini bude schopen prověřit tento model na základě pozorování a zjišťování, jak se bude postupně měnit odrazivost těchto jezer a moří. „Mise kosmické sondy Cassini byla prodloužena do září 2017, což nám dává příležitost sledovat tyto sezónní změny na Titanu ještě dlouhou dobu,“ říká Linda Spilker (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena). „Budeme mít příležitost zjistit, jestli je tato představa skutečně správná.“

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Uhlovodíková jezera, Titan


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »