Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jezera na Titanu mohou pokrývat ledové kry

Jezera na Titanu mohou pokrývat ledové kry

Předpokládaný vzhled ledových ker na povrchu uhlovodíkového jezera na Titanu Autor: NASA/JPL-Caltech/USGS
Předpokládaný vzhled ledových ker na povrchu uhlovodíkového jezera na Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/USGS
Vědci NASA popisují v odborném článku nový objev na základě pozorování, která uskutečnila sonda Cassini. Bylo zjištěno, že povrch již definitivně potvrzených jezer kapalných uhlovodíků na Titanu – největším měsíci planety Saturn – mohou pokrývat „ledové“ kry zmrzlého metanu a etanu.

Astronomové zjistili změny odrazivosti povrchu těchto jezer pomocí radaru na palubě sondy Cassini. Někdy povrch jezer vypadal na radarových snímcích „tmavší“, jindy zase „světlejší“. Skupina vědců dává tyto změny do souvislosti s vytvářením ledové pokrývky na povrchu jezer a s jejím následným táním.

„Jedna z nejzáhadnějších otázek týkající se moří a jezer na Titanu zní, zda se v nich mohou vyskytovat exotické formy života,“ říká Jonathan Lunine (Cornell University, Ithaca, New York). „Vznik plovoucího uhlovodíkového ledu poskytuje příležitost pro zajímavé chemické reakce na styčné ploše mezi kapalnou a tuhou látkou, což je rozhraní, které mohlo být velmi důležité i pro vznik pozemského života.“

Titan je jediné těleso ve Sluneční soustavě – kromě Země – se stálou přítomností kapaliny na povrchu a s hustou atmosférou. Avšak zatímco na naší planetě cyklus vypařování a dešťových srážek zahrnuje vodu, na Titanu můžeme hovořit o „koloběhu kapalných uhlovodíků,“ jako je metan a etan. Jedná se o organické molekuly, o nichž vědci předpokládají, že mohou být stavebními bloky pro mnohem složitější chemické sloučeniny, z nichž může povstat nový život. Kosmická sonda Cassini objevila rozsáhlou síť uhlovodíkových jezer pokrývajících zejména severní polokouli Titanu, zatímco na jižní polokouli se vyskytují pouze sporadicky. To zřejmě souvisí se střídáním ročních období.

Radarový snímek jezer na povrchu Titanu Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Cornell
Radarový snímek jezer na povrchu Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Cornell
Doposud astronomové předpokládali, že jezera na Titanu nepokrývá plovoucí led, protože tuhý metan má vyšší hustotu než jeho kapalná substance a měl by klesnout ke dnu. Avšak nový model bere v úvahu interakci mezi jezery a atmosférou vyplývající z rozdílného složení obou prostředí, přítomnost „kapes“ plynného dusíku v ledu a teplotní změny. Na základě tohoto modelu vědci zjistili, že v zimě led může plout po hladině jezera bohatého na kapalný metan a etan, pokud okolní teplota poklesne nepatrně pod bod tuhnutí pro metan, tj. na -182,75 °C. Vědci zvažovali ve svých modelech všechny rozmanitosti ledu a zjistili, že se může udržovat na hladině, pokud bude obsahovat alespoň 5 % „vzduchu“. To odpovídá průměrnému složení mladého ledu na pozemských řekách.

Vědci zatím nemají definitivně zjištěno, jakou barvu má metanový led na Titanu. Předpokládají však, že by mohl být bezbarvý, tak jako pozemský led, snad nepatrně zbarvený do hnědočervena působením zdejší atmosféry.

„Nyní již víme, že výskyt zmrzlého uhlovodíkového ledu bohatého na metan a etan na povrchu Titanu je pravděpodobný v podobě tenkých ledových ker, které vznikají při poklesu teploty – něco podobného pozorujeme na Zemi u ledu na hladině vody na začátku zimy,“ říká Jason Hofgartner, kanadský vědec pracující na Cornell University.

Radar na palubě sondy Cassini bude schopen prověřit tento model na základě pozorování a zjišťování, jak se bude postupně měnit odrazivost těchto jezer a moří. „Mise kosmické sondy Cassini byla prodloužena do září 2017, což nám dává příležitost sledovat tyto sezónní změny na Titanu ještě dlouhou dobu,“ říká Linda Spilker (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena). „Budeme mít příležitost zjistit, jestli je tato představa skutečně správná.“

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Uhlovodíková jezera, Titan


47. vesmírný týden 2025

47. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 11. do 23. 11. 2025. Měsíc bude v novu, ráno se potká s Venuší. Saturn je dobře vidět večer, stejně tak můžeme hledat i Neptun a Uran. Později v noci se přidává Jupiter. Viditelnost Venuše ráno je již velmi špatná. Aktivita Slunce se po období vysoké aktivity opět snížila, ale může se v týdnu zvýšit, až se natočí nová aktivní oblast z odvrácené strany. Na obloze můžeme vidět čtyři jasnější komety včetně mezihvězdné 3I/ATLAS. Nastává slabé maximum meteorického roje Leonid. Blue Origin si připsala první přistání orbitální rakety New Glenn a vynesení sond EscaPADE k Marsu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 K1 (ATLAS) (Fragmentatace)

Ano opravdu to je ze 21.11.2025,sice to byla noc převážně zatažená, ale moje nedůvěra a obavy z dalších dní, kdy sice tzv "má být jasno", mě přinutily k zoufalému pokusu... (Zdůrazním, že mimo astro pracuju jako meteorolog ???? takže se dá očekávat, že budu schopen podchytit opravdu leccos díky přesnější předpovědi a znalosti silně regionálního chování chodu oblačnosti v naší oblasti, takže žádná magie, jen praxe ???? ) Nechal jsem sledovat kometu prakticky celou noc, takže ač bylo naprosto příšerně, tak ta oka v oblačnosti nakonec dala necelých 25 minut, což už bylo dostačující pro odhalení oné fragmentace. V překladu to znamenalo se prohrabat opravdu velkým množstvím fotek "ničeho" dokud jsem nedokázal posbírat nějaká užitečná data. Nakonec po zpracování v Pixinsight / Photoshop, jisté dávce NoiseXterminatoru + BlurXterminatoru to zahladilo veškeré stopy po nedostatcích a to hlavní...fragmentace vidět byla. Určitě to není můj poslední pokus to určitě ne...

Další informace »