Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jupiter byl nejblíže k Zemi za posledních 59 roků

Jupiter byl nejblíže k Zemi za posledních 59 roků

Fotografie planety Jupiter, kterou pořídil Hubbleův teleskop 27. 6. 2019
Autor: NASA, ESA, A. Simon (Goddard Space Flight Center), and M.H. Wong (University of California, Berkeley

Jupiter dosáhl opozice se Sluncem v pondělí 26. září 2022 a média přinášela zprávy o tom, jak výjimečná příležitost pro pozorování planety se naskýtá. Kdo planetu tu noc neviděl, mohl nabýt mylného dojmu, že o něco přišel. Ano, Jupiter byl nejblíže, ale pro běžné návštěvníky hvězdáren období pěkné pozorovatelnosti Jupiteru teprve nastává. A bude dlouhé.

Připomeňme, že z pozorovacího stanoviště na zemském povrchu nastává opozice se Sluncem, když astronomický objekt vychází na východě v okamžiku, kdy Slunce zapadá na západě. Astronomický objekt a Slunce se nacházejí na opačných stranách zeměkoule. Každých 13 měsíců je Jupiter v opozici, stává se větším a jasnějším než v jinou dobu v průběhu roku. Pokud ho ale chceme pozorovat večer po setmění, bude nápadnější až v následujících měsících. Večer ho uvidíme stále výš a pěkné podmínky pro jeho večerní sledování budou až do konce ledna.

Během zářijové opozice se Jupiter přiblížil k Zemi nejvíce za posledních 59 roků. To se stává proto, že Země a Jupiter neobíhají kolem Slunce po přesně kruhových drahách, z čehož vyplývá, že v jednotlivých rocích míjejí planety jedna druhou v odlišných vzdálenostech. Tento letošní pohled byl mimořádný, protože největší přiblížení Jupitera k Zemi se zřídka shoduje s jeho opozicí. Jupiter byl vzdálen od Země přibližně 590 miliónů kilometrů v okamžiku největšího přiblížení, což je zhruba stejná vzdálenost jako v roce 1963. Tato obří plynná planeta je přibližně 965 miliónů kilometrů daleko od Země v době největší vzdálenosti (když je v konjunkci se Sluncem).

Krása planety vynikne při použití většího dalekohledu. Na Jupiteru jsou viditelné tmavé pásy, velká tzv. Rudá skvrna a v rovině rovníku čtyři galileovské měsíce. U Jupitera bylo objeveno celkem 79 měsíců, z nich 53 bylo pojmenováno. Io, Europa, Ganymedes a Kallisto – čtyři největší satelity – jsou právě označovány jako galileovské měsíce. Jsou tak pojmenovány po svém objeviteli, kterým byl v roce 1610 Galileo Galilei. V binokuláru nebo v dalekohledu vypadají galileovské měsíce jako jasné tečky střídavě po obou stranách Jupitera.

Fotografie planety Jupiter pořízená sondou Juno 30. 12. 2020 Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS
Fotografie planety Jupiter pořízená sondou Juno 30. 12. 2020
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS
Jupiter byl zkoumán několika sondami. Kosmická sonda NASA s názvem Juno, která byla navedena na oběžnou dráhu kolem planety 4. 7. 2016, se věnuje výzkumu Jupitera a jeho měsíců. Svoji cestu vesmírem započala startem v roce 2011 a o pět let později dosáhla svého cíle. V průběhu posledních šesti let sonda pořídila nádherné fotografie a spoustu dalších dat o Jupiterově mohutné atmosféře, vnitřní struktuře, vnitřním magnetickém poli a magnetosféře.

Vědci mají zato, že studium Jupitera je může dovést k zásadním objevům týkajícím se vzniku celé Sluneční soustavy. Mise Juno byla nedávno prodloužena až do roku 2025 nebo do ukončení životnosti sondy.

Dalším velkým projektem k výzkumu planety Jupiter bude sonda Europa Clipper. Ta bude studovat Jupiterův ikonický měsíc Europa, o kterém je známo, že pod jeho ledovou kůrou se nachází rozsáhlý oceán kapalné vody. Vědci NASA se budou snažit zjistit, zda na Europě jsou podmínky vhodné pro výskyt života. Start sondy Europa Clipper je naplánován na říjen roku 2024.

 
 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Opozice se Sluncem, Sonda JUNO, HST, Planeta Jupiter


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »