Kometa Lemmon ze 28. ledna 2013. Autor: Rolf Wahl Olsen.… a další kometa se blíží
Astronomové hlásí, že zjasňující kometa C/2012 F6 Lemmon se dostává pomalu ale jistě na hranici viditelnosti pouhýma očima. První pozorovatel na jižní polokouli, astronom Will Godward z městečka Monta v Jižní Austrálii, zahlásil do mezinárodního sběrníku kometárních pozorování odhad jasnosti, který provedl pouhýma očima. Na čisté a tmavé obloze je proto v této chvíli již spolehlivě jedna kometa viditelná bez dalekohledu. Bohužel pro nás září hluboko pod obzorem, na jižní obloze nedaleko pólu. Další kometa ale na sebe nenechá dlouho čekat.
Kometa Lemmon v srdci Jižního kříže. Autor: S. Bilos, J. Burzaca, J. Nardon.O kometě Lemmon jsme již psali. Pohybuje se v oblasti nedaleko jižního pólu, ve třetí dekádě ledna krásně proplula v souhvězdí Jižního kříže. Rovněž jí „narostl“ poměrně vkusný ohon, který se dá pozorovat zejména v malých dalekohledech do vzdálenosti asi 2° od hlavy komety. To je délka, do které byste nasázeli asi 4 měsíční úplňky. Astronomové si od zelenavé komety slibují poměrně dost: při současném vývoji jasu a pro fyzikální vlastnosti periodické komety by mohli být na konci března svědky vlasatice okolo 3. magnitudy. Možná jasnější. Znamená to tedy, že při maximu svého jasu bude hlava komety možná tak výrazná, jako hvězdy ve „Velkém voze“. V té době bude ležet v souhvězdí Sochaře viditelném především z Austrálie, Nového Zélandu nebo jižní Afriky a Ameriky.
Viditelnost komety ze severní oblohy je bohužel velmi nepříznivá. Kometa sice pozvolna stoupá k severní polovině nebe, ale než se tam dostane, uplynou už téměř dva měsíce od jejího maximálního zjasnění. Kometu navíc nečeká ani žádné výrazně dramatické přiblížení ke Slunci (mine ho 24. března ve vzdálenosti jen o čtvrtinu menší, než je od Slunce naše Země). Malou naději proto může zanechat jen fakt, že komety tohoto typu se po průchodu přísluním ještě mírně vyhřívají a slábnou pomalejším tempem, než jak zjasňovaly před průchodem přísluním. Proto se můžeme u komety krom krásných snímků na internetu z jižních končin těšit aspoň na jakousi „koncovku“ jejího představení od nás. V květnu se objeví na časné ranní obloze v souhvězdí Ryb a Pegase viditelná za patřičných podmínek ještě očima. Malými dalekohledy ji pak budeme moci sledovat až zhruba do července tohoto roku. To vystoupá až do po celou noc viditelné Cassiopeji a nejlépe bude pozorovatelná ráno.
Kometa PanSTARRS z dalekohledu FRAM. Autor: J. Černý, M. Mašek a kol.A jak to vypadá s první z avizovaných komet tohoto roku? Kometa C/2011 L4 PanSTARRS se neochvějně blíží ke Slunci a také na scénu březnových večerů. Vlastně už nám k jejímu spatření tikají hodiny, odtikají za měsíc a pár dní. V tuto chvíli má něco pod 7. magnitudu (je vidět v malých dalekohledech) a pozorovatelná je z jižního nebe. Je již bohužel patrné, že kometa zpomalila svůj růst aktivity, což je pochopitelně nemilá zpráva. Nová kometa se před Sluncem chová poměrně modelově – při vzrůstající teplotě se odpařují postupně určité sloučeniny, z nichž ty pro nás (a vývoj jasnosti komety) nejpodstatnější – oxidy uhlíku, metan a amoniak, se na povrchu již pomalu odpařily, a nyní je na řadě zamrzlý vodní led. Veškeré tyto směsi s sebou ovšem strhávají prach a kometa se proto už nyní pyšní krásným ohonem. To dokazuje i snímek pořízený týmem českých astronomů z Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze, který vášnivě monitoruje vývoj komety pomocí automatizovaného dalekohledu FRAM umístěném v argentinské pampě.
Kometa PanSTARRS z 2. února 2013. Autor: Terry Lovejoy.Teoreticky by se blížící vlasatice PanSTARRS měla na večerní obloze objevit okolo 12. března. V té době bude půl hodiny po západu Slunce ležet asi 7° nad západním horizontem. Ještě bude světlo, ale kometu pomůže najít Měsíc ve fázi úzkého srpku, který se bude nacházet asi dvakrát výše nad obzorem přímo nad hlavou komety. Pokud – jak to bohužel zatím vypadá – bude kometa dosahovat maximálně 3. magnitudy, bude poměrně obtížně vidět. Každým dnem ovšem bude stoupat výš a výš nad západní – severozápadní obzor. Dokonce ani v tuto chvíli – měsíc před divadlem – si nemůžeme být s ničím jisti. Takže jen tiše doufáme, že si kometa schovává nějaké eso v rukávu a nepropadne ostudou před „náhlou“ jižní vlasaticí Lemmon. Přece se zas ta nejlepší kometární představení nesejdou jen na jih pod nebeským rovníkem. To by už byla vážně otrava…
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4