Kometa Lemmon ze 28. ledna 2013. Autor: Rolf Wahl Olsen.… a další kometa se blíží
Astronomové hlásí, že zjasňující kometa C/2012 F6 Lemmon se dostává pomalu ale jistě na hranici viditelnosti pouhýma očima. První pozorovatel na jižní polokouli, astronom Will Godward z městečka Monta v Jižní Austrálii, zahlásil do mezinárodního sběrníku kometárních pozorování odhad jasnosti, který provedl pouhýma očima. Na čisté a tmavé obloze je proto v této chvíli již spolehlivě jedna kometa viditelná bez dalekohledu. Bohužel pro nás září hluboko pod obzorem, na jižní obloze nedaleko pólu. Další kometa ale na sebe nenechá dlouho čekat.
Kometa Lemmon v srdci Jižního kříže. Autor: S. Bilos, J. Burzaca, J. Nardon.O kometě Lemmon jsme již psali. Pohybuje se v oblasti nedaleko jižního pólu, ve třetí dekádě ledna krásně proplula v souhvězdí Jižního kříže. Rovněž jí „narostl“ poměrně vkusný ohon, který se dá pozorovat zejména v malých dalekohledech do vzdálenosti asi 2° od hlavy komety. To je délka, do které byste nasázeli asi 4 měsíční úplňky. Astronomové si od zelenavé komety slibují poměrně dost: při současném vývoji jasu a pro fyzikální vlastnosti periodické komety by mohli být na konci března svědky vlasatice okolo 3. magnitudy. Možná jasnější. Znamená to tedy, že při maximu svého jasu bude hlava komety možná tak výrazná, jako hvězdy ve „Velkém voze“. V té době bude ležet v souhvězdí Sochaře viditelném především z Austrálie, Nového Zélandu nebo jižní Afriky a Ameriky.
Viditelnost komety ze severní oblohy je bohužel velmi nepříznivá. Kometa sice pozvolna stoupá k severní polovině nebe, ale než se tam dostane, uplynou už téměř dva měsíce od jejího maximálního zjasnění. Kometu navíc nečeká ani žádné výrazně dramatické přiblížení ke Slunci (mine ho 24. března ve vzdálenosti jen o čtvrtinu menší, než je od Slunce naše Země). Malou naději proto může zanechat jen fakt, že komety tohoto typu se po průchodu přísluním ještě mírně vyhřívají a slábnou pomalejším tempem, než jak zjasňovaly před průchodem přísluním. Proto se můžeme u komety krom krásných snímků na internetu z jižních končin těšit aspoň na jakousi „koncovku“ jejího představení od nás. V květnu se objeví na časné ranní obloze v souhvězdí Ryb a Pegase viditelná za patřičných podmínek ještě očima. Malými dalekohledy ji pak budeme moci sledovat až zhruba do července tohoto roku. To vystoupá až do po celou noc viditelné Cassiopeji a nejlépe bude pozorovatelná ráno.
Kometa PanSTARRS z dalekohledu FRAM. Autor: J. Černý, M. Mašek a kol.A jak to vypadá s první z avizovaných komet tohoto roku? Kometa C/2011 L4 PanSTARRS se neochvějně blíží ke Slunci a také na scénu březnových večerů. Vlastně už nám k jejímu spatření tikají hodiny, odtikají za měsíc a pár dní. V tuto chvíli má něco pod 7. magnitudu (je vidět v malých dalekohledech) a pozorovatelná je z jižního nebe. Je již bohužel patrné, že kometa zpomalila svůj růst aktivity, což je pochopitelně nemilá zpráva. Nová kometa se před Sluncem chová poměrně modelově – při vzrůstající teplotě se odpařují postupně určité sloučeniny, z nichž ty pro nás (a vývoj jasnosti komety) nejpodstatnější – oxidy uhlíku, metan a amoniak, se na povrchu již pomalu odpařily, a nyní je na řadě zamrzlý vodní led. Veškeré tyto směsi s sebou ovšem strhávají prach a kometa se proto už nyní pyšní krásným ohonem. To dokazuje i snímek pořízený týmem českých astronomů z Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze, který vášnivě monitoruje vývoj komety pomocí automatizovaného dalekohledu FRAM umístěném v argentinské pampě.
Kometa PanSTARRS z 2. února 2013. Autor: Terry Lovejoy.Teoreticky by se blížící vlasatice PanSTARRS měla na večerní obloze objevit okolo 12. března. V té době bude půl hodiny po západu Slunce ležet asi 7° nad západním horizontem. Ještě bude světlo, ale kometu pomůže najít Měsíc ve fázi úzkého srpku, který se bude nacházet asi dvakrát výše nad obzorem přímo nad hlavou komety. Pokud – jak to bohužel zatím vypadá – bude kometa dosahovat maximálně 3. magnitudy, bude poměrně obtížně vidět. Každým dnem ovšem bude stoupat výš a výš nad západní – severozápadní obzor. Dokonce ani v tuto chvíli – měsíc před divadlem – si nemůžeme být s ničím jisti. Takže jen tiše doufáme, že si kometa schovává nějaké eso v rukávu a nepropadne ostudou před „náhlou“ jižní vlasaticí Lemmon. Přece se zas ta nejlepší kometární představení nesejdou jen na jih pod nebeským rovníkem. To by už byla vážně otrava…
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku
Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy.
Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú.
Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku.
Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život.
Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
11.4. až 22.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4