Kometa Lemmon ze 28. ledna 2013. Autor: Rolf Wahl Olsen.… a další kometa se blíží
Astronomové hlásí, že zjasňující kometa C/2012 F6 Lemmon se dostává pomalu ale jistě na hranici viditelnosti pouhýma očima. První pozorovatel na jižní polokouli, astronom Will Godward z městečka Monta v Jižní Austrálii, zahlásil do mezinárodního sběrníku kometárních pozorování odhad jasnosti, který provedl pouhýma očima. Na čisté a tmavé obloze je proto v této chvíli již spolehlivě jedna kometa viditelná bez dalekohledu. Bohužel pro nás září hluboko pod obzorem, na jižní obloze nedaleko pólu. Další kometa ale na sebe nenechá dlouho čekat.
Kometa Lemmon v srdci Jižního kříže. Autor: S. Bilos, J. Burzaca, J. Nardon.O kometě Lemmon jsme již psali. Pohybuje se v oblasti nedaleko jižního pólu, ve třetí dekádě ledna krásně proplula v souhvězdí Jižního kříže. Rovněž jí „narostl“ poměrně vkusný ohon, který se dá pozorovat zejména v malých dalekohledech do vzdálenosti asi 2° od hlavy komety. To je délka, do které byste nasázeli asi 4 měsíční úplňky. Astronomové si od zelenavé komety slibují poměrně dost: při současném vývoji jasu a pro fyzikální vlastnosti periodické komety by mohli být na konci března svědky vlasatice okolo 3. magnitudy. Možná jasnější. Znamená to tedy, že při maximu svého jasu bude hlava komety možná tak výrazná, jako hvězdy ve „Velkém voze“. V té době bude ležet v souhvězdí Sochaře viditelném především z Austrálie, Nového Zélandu nebo jižní Afriky a Ameriky.
Viditelnost komety ze severní oblohy je bohužel velmi nepříznivá. Kometa sice pozvolna stoupá k severní polovině nebe, ale než se tam dostane, uplynou už téměř dva měsíce od jejího maximálního zjasnění. Kometu navíc nečeká ani žádné výrazně dramatické přiblížení ke Slunci (mine ho 24. března ve vzdálenosti jen o čtvrtinu menší, než je od Slunce naše Země). Malou naději proto může zanechat jen fakt, že komety tohoto typu se po průchodu přísluním ještě mírně vyhřívají a slábnou pomalejším tempem, než jak zjasňovaly před průchodem přísluním. Proto se můžeme u komety krom krásných snímků na internetu z jižních končin těšit aspoň na jakousi „koncovku“ jejího představení od nás. V květnu se objeví na časné ranní obloze v souhvězdí Ryb a Pegase viditelná za patřičných podmínek ještě očima. Malými dalekohledy ji pak budeme moci sledovat až zhruba do července tohoto roku. To vystoupá až do po celou noc viditelné Cassiopeji a nejlépe bude pozorovatelná ráno.
Kometa PanSTARRS z dalekohledu FRAM. Autor: J. Černý, M. Mašek a kol.A jak to vypadá s první z avizovaných komet tohoto roku? Kometa C/2011 L4 PanSTARRS se neochvějně blíží ke Slunci a také na scénu březnových večerů. Vlastně už nám k jejímu spatření tikají hodiny, odtikají za měsíc a pár dní. V tuto chvíli má něco pod 7. magnitudu (je vidět v malých dalekohledech) a pozorovatelná je z jižního nebe. Je již bohužel patrné, že kometa zpomalila svůj růst aktivity, což je pochopitelně nemilá zpráva. Nová kometa se před Sluncem chová poměrně modelově – při vzrůstající teplotě se odpařují postupně určité sloučeniny, z nichž ty pro nás (a vývoj jasnosti komety) nejpodstatnější – oxidy uhlíku, metan a amoniak, se na povrchu již pomalu odpařily, a nyní je na řadě zamrzlý vodní led. Veškeré tyto směsi s sebou ovšem strhávají prach a kometa se proto už nyní pyšní krásným ohonem. To dokazuje i snímek pořízený týmem českých astronomů z Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze, který vášnivě monitoruje vývoj komety pomocí automatizovaného dalekohledu FRAM umístěném v argentinské pampě.
Kometa PanSTARRS z 2. února 2013. Autor: Terry Lovejoy.Teoreticky by se blížící vlasatice PanSTARRS měla na večerní obloze objevit okolo 12. března. V té době bude půl hodiny po západu Slunce ležet asi 7° nad západním horizontem. Ještě bude světlo, ale kometu pomůže najít Měsíc ve fázi úzkého srpku, který se bude nacházet asi dvakrát výše nad obzorem přímo nad hlavou komety. Pokud – jak to bohužel zatím vypadá – bude kometa dosahovat maximálně 3. magnitudy, bude poměrně obtížně vidět. Každým dnem ovšem bude stoupat výš a výš nad západní – severozápadní obzor. Dokonce ani v tuto chvíli – měsíc před divadlem – si nemůžeme být s ničím jisti. Takže jen tiše doufáme, že si kometa schovává nějaké eso v rukávu a nepropadne ostudou před „náhlou“ jižní vlasaticí Lemmon. Přece se zas ta nejlepší kometární představení nesejdou jen na jih pod nebeským rovníkem. To by už byla vážně otrava…
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4