Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kosmický prach může transportovat biologický materiál mezi vzdálenými planetami

Kosmický prach může transportovat biologický materiál mezi vzdálenými planetami

Astrobiologie
Autor: NASA/Ames

Proudy kosmického prachu, které nepřetržitě bombardují zemskou atmosféru, mohou přenášet mikrobiální organismy a pro život nezbytné molekuly ze vzdálených planet nebo naopak zanést pozemské mikroorganismy na cizí planety. Vyplývá to z nové studie, kterou vypracovali výzkumníci z University of Edinburgh.

Hyper-rychlý kosmický prach je unikátní entitou v planetárních systémech, jako je naše Sluneční soustava. Je schopen vniknout do atmosfér planet, nabrat tu vzorky organických látek a odnést je pryč, a naopak zde zanechat vzorky cizích planet.

Profesor Arjun Berera z University of Edinburgh’s School of Physics and Astronomy vypočítal, jakým způsobem se mohou proudy kosmického prachu střetávat s částicemi ve vzdušném obalu Země. Zjistil, že malé částice, vyskytující se ve výškách více než 150 kilometrů nad zemským povrchem, mohou být kosmickým prachem vymrštěny za hranice zemské přitažlivosti, opustit naši planetu a nakonec dosáhnout atmosfér jiných světů. Stejný mechanismus by mohl umožnit výměnu atmosférických částic mezi vzdálenými planetami.

Do zemské atmosféry vniká obrovské množství kosmického prachu v množství zhruba 100 tun denně, který je tvořen částicemi různé hmotnosti (blížící se až jednomu gramu) a vniká do zemské atmosféry vysokými rychlostmi 10 až 70 km/s. Tento hyper-rychlý kosmický prach vytváří silný a nepřetržitý proud v atmosféře,“ vysvětluje Arjun Berera a dodává:

„Jestliže se částice, které vytvářejí termosféru nebo se do ní dostanou ze zemského povrchu, srazí s tímto kosmickým prachem, mohou být přemísťovány, modifikována jejich forma nebo odneseny přilétajícím kosmickým prachem. To může mít důsledky pro počasí a vítr, ale nejzajímavější je možnost, že takové srážky mohou dodat částicím v atmosféře potřebnou únikovou rychlost a změnit jejich trajektorie tak, že uniknou ze zemské přitažlivosti. Takové události umožňují bakteriím a podobným drobným formám života zvládnout svoji cestu mezi planetami Sluneční soustavy a snad i za její hranice.“

Nový objev napovídá, že impakty velkých asteroidů by nemusely být jediným mechanismem, který může transportovat život mezi planetami, jak jsme se doposud domnívali.

Některé bakterie, rostliny a drobní živočichové (zvaní želvušky) mohou být schopni přežívat v kosmickém prostoru, takže je možné, že takové organismy – jestliže jsou přítomné ve vysoké zemské atmosféře – se mohou srazit s rychle se pohybujícím kosmickým prachem, který je odnese k jiným planetám,“ říká profesor Berera a doplňuje: „Představa, že kolize kosmického prachu by mohly přemísťovat mikroorganismy na obrovské vzdálenosti mezi planetami, zvyšuje bezprostředně jisté vyhlídky, že život mohl být zrozen v atmosférách planet.“

Rychlé proudění kosmického prachu je přítomno v celém planetárním systému a mohlo by být obecným faktorem šíření života. Detailní závěry výzkumů byly prezentovány v časopise Astrobiology.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Panspermie, Život ve vesmíru, Kosmický prach


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »