Měsíční prohlídka: měsíce Pluta
Autor: NASA, rendering: Pavel Gabzdyl.
Už za několik dní se (snad) dočkáme vyvrcholení jedné z nejočekávanějších planetárních misí za posledních několik desítek let. Ano, řeč je o sondě New Horizons, která má za cíl navštívit tajemnou trpasličí planetu Pluto i s početnou rodinou satelitů. Můžeme s lehkostí i vzrušením sledovat, jak se Pluto i Charon den ode dne zvětšují na snímcích kamery na palubě stroje. Ale právě ta počtná rodina satelitů je jedním z nejzajímavějších témat (nejen) současnosti. Co tedy kolem Pluta obíhá?
První družici Pluta objevil James Christy už v roce 1978 pomocí 155centimetrového astrometrického reflektoru, který patří US Naval Observatory. Družice byla pojmenována příhodně: Charon. Jak známo, podle řecké mytologie byl Pluto vládcem podsvětí a Charon převozníkem, dopravujícím duše zemřelých přes řeku Styx do Plutonovy říše. Přesné rozměry obou těles pomohla určit vlastně náhoda: od března 1985 až do října 1990 byla oběžná dráha Charonu natočena vůči nám na Zemi tak, že se Charon a Pluto vzájemně zakrývaly. Ze zákrytů vyšel průměr Pluta asi na 2 300 km a Charonu 1 200 km.
Objevem Charonu ovšem odkrývání podsvětí trpasličí planety Pluto neskončilo. V červnu roku 2005 byly pomocí Hubblova kosmického dalekohledu objeveny hned další dva Plutovy satelity. Ten bližší má průměr 23 až 68 km a dostal jméno Nix podle řecké bohyně tmy a noci Nyx. Egyptský přepis jména “Nix” byl zvolen záměrně, aby nedošlo k záměně se známou planetkou 3908 Nyx. Druhý měsíc, s průměrem 30 až 84 km, byl pojmenován Hydra podle příšery z řecké mytologie, která hlídala Hádovo království smrti.
V okolí Pluta je zkrátka rušno, což by mohlo ohrozit blízký průlet sondy New Horizons. Proto astronomové začali pomocí Hubblova kosmického dalekohledu pátrat i po případných prstencích trpasličí planety. Prstencovou ozdobu sice nenašli, ale zato objevili další měsíc neformálně označený jako P4. Poprvé byl spatřen na snímcích pořízených 28. června a následně 3. a 18. července 2011. Oběhne Pluto jednou za 32 dní a má průměr 13 až 34 km. Zhruba rok po objevu Kerberose nalezl stejný vědecký tým pátý satelit Pluta, dočasně označený jako P5. Je 10 až 25 km velký a Pluto oběhne jednou za 20 dní.
Objevitelský tým pod vedením Marka Showaltera zorganizoval pro výběr nových satelitů veřejnou soutěž. V té zvítězil návrh “Vulkán” od Williama Shatnera, herce, který v seriálu Star Trek ztvárnil kapitána Jamese Tiberiuse Kirka. Vítězný název ale Mezinárodní astronomická unie neschválila, protože jméno Vulkán se již vžilo pro hypotetickou planetu, která měla obíhat kolem Slunce ve vzdálenosti bližší než planeta Merkur. Nakonec bylo vybráno jméno Cerberus podle trojhlavého psa, který podle antické mytologie střeží vchod po podsvětí. Pro jméno “pé čtyřky” byl ovšem zaveden řecký přepis “Kerberos”, aby se nepletl s planetkou (1865) Cerberus, kterou v roce 1935 objevil český astronom Luboš Kohoutek. Měsíc dočasně označovaný jako P5 pak dostal jméno, které v soutěži skončilo na třetím místě - Styx podle hrůzné řeky, která obtéká říši mrtvých.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Mise New Horizons k Plutu (a dále...)
Převzato: Pavel Gabzdyl: Měsíční deník
O autorovi
Pavel Gabzdyl
Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“ (mesic.astronomie.cz), získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.
