Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mezihvězdná kometa 2I/Borisov má neobvyklé složení

Mezihvězdná kometa 2I/Borisov má neobvyklé složení

Fotografii komety 2I/Borisov pořídil 9. 12. 2019 Hubbleův teleskop
Autor: NASA/ESA/Hubble/K. Meech, University of Hawaii/D. Jewitt, University of California, Los Angeles

Komety tráví většinu svého života ve velkých vzdálenostech od mateřských hvězd; během tohoto času zůstává složení jejich nitra relativně nezměněno. Pozorování komet mohou poskytnout přímý pohled na chemické složení, které získaly v průběhu svého zrodu v období formování planet. Na základě pozorování pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a Hubbleova vesmírného teleskopu HST dva týmy astronomů zjistily, že plyny unikající z komety 2I/Borisov, první pozoruhodně aktivní mezihvězdné komety objevené ve Sluneční soustavě, obsahuje nezvykle vysoké množství oxidu uhelnatého.

To naznačuje, že kometa 2I/Borisov se mohla zformovat v okolí červeného trpaslíka, ačkoliv i jiné druhy hvězd přicházejí v úvahu; jinou možností je, že mezihvězdná kometa může být ve skutečnosti úlomek trpasličí exoplanety bohatý na oxid uhelnatý.

Kometu 2I/Borisov objevil 30. srpna 2019 Gennadij Borisov, astronom Krymské astrofyzikální observatoře v Nauchnij na Ukrajině. Později se ukázalo, že kometa obíhá po hyperbolické dráze, a tudíž má mezihvězdný původ, pravděpodobně ve směru od souhvězdí Kasiopeia.

Tato kometa je druhým mezihvězdným objektem objeveným ve Sluneční soustavě a ukázalo se, že kometě podobná aktivita od doby, co byla objevena, ukazuje na sublimaci ledů. Její jasnost a poloha na obloze umožnila její pozorování po dobu několika měsíců.

Tato situace je velmi odlišná od prvně objeveného mezihvězdného objektu s označením 1I/‘Oumuamua, který byl mnohem slabší a pro většinu observatoří byl pozorovatelný pouze po dobu několika týdnů. Navíc se ukázalo, že u něj nebyly detekovatelné žádné uvolněné plyny a prach.

Odplynování jádra 2I/Borisov dělá z komety těleso vhodné pro studium chemického složení těkavých látek původně uložených v kometárním jádru. „S mezihvězdnou kometou prolétající naší Sluneční soustavou jsme obdrželi vzorek hmoty obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce,“ říká John Noonan, vědecký pracovník Lunar and Planetary Laboratory na University of Arizona.

John Noonan se svými spolupracovníky použil Hubbleův teleskop k pozorování komety 2I/Borisov v období od 11. prosince 2019 do 3. ledna 2020. Nezávisle na tom vědecký tým, který vedl Martin Cordiner z NASA’s Goddard Space Flight Center studoval kometu ve dnech 15. a 16. prosince 2019 pomocí radioteleskopu ALMA. Výsledky pozorování ukázaly, že koncentrace oxidu uhelnatého u komety 2I/Borisov je 9× až 26× vyšší, než je jeho průměrné zastoupení u komet Sluneční soustavy.

Velké zásoby oxidu uhelnatého u komety 2I/Borisov naznačují, že pochází z regionu formování planet, který měl velmi odlišné chemické vlastnosti než protoplanetární disk, z kterého se zformovala tělesa Sluneční soustavy,“ říká Dennis Bodewits, astrofyzik na Auburn University, který vedl výzkumný tým pozorovatelů komety pomocí HST.

Led oxidu uhelnatého je velmi těkavý. Nepotřebuje mnoho slunečního záření k zahřátí a k jeho přeměně na plyn, který pak uniká z kometárního jádra. Tato aktivita oxidu uhelnatého se vyskytuje i velmi daleko od Slunce, zhruba 17,7 miliardy kilometrů, což je více než dvojnásobek vzdálenosti Pluta. Naproti tomu voda zůstává v podobě ledu až dokud kometa nedosáhne vzdálenosti asi 320 miliónů kilometrů od Slunce, což je přibližně vzdálenost vnitřního okraje pásu asteroidů.

Nicméně měření komety 2I/Borisov pomocí HST ukazují, že nějaký led oxidu uhelnatého byl uzavřen uvnitř kometárního jádra, odhalený teprve když sluneční teplo odstranilo vrstvy vodního ledu.

Množství oxidu uhelnatého neklesalo podle očekávání tak, jak se kometa vzdalovala od Slunce. To znamená, že jsme viděli původní vrstvy komety, které skutečně odrážely, z čeho je toto těleso složeno,“ říká Dennis Bodewits.

Vysoký poměr oxidu uhelnatého vůči vodě naznačuje, že kometa 2I/Borisov k nám přilétla z velmi studené oblasti – studené jako oblast ve Sluneční soustavě nazvaná Kuiperův pás, kde je trpasličí planeta Pluto a další podobná tělesa.

Tým vědců předpokládá, že kometa 2I/Borisov může mít původ u některé z nejpočetnějšího typu hvězd v Mléčné dráze: u červeného trpaslíka. „Takové hvězdy mají právě tak nízké teploty a svítivosti, že u nich mohou vznikat komety s takovým chemickým složením, jaké bylo objeveno u objektu 2I/Borisov,“ říká John Noonan.

Podle astronomů provádějících pozorování pomocí radioteleskopu ALMA může být kometa 2I/Borisov fragmentem trpasličí exoplanety, která obsahovala velké množství oxidu uhelnatého v podpovrchové oblasti, bez ohledu na typ hvězdy, odkud pochází. Jestliže dojde ke kolizi objektu s jiným tělesem, fragment bohatý na oxid uhelnatý může být nasměrován na cestu do kosmického prostoru.

Avšak 2I/Borisov se mohla zkrátka zformovat jako kometa s vysokým obsahem oxidu uhelnatého. Eventuálně mohla mít nezvykle silnou vnější vrstvu, která izolovala zmrzlé plyny jako kyanovodík a vodní páru. Jak se více těkavý oxid uhelnatý odpařoval či odplynoval, mohl se zdát mnohem hojnější než ostatní kometární plyny.

Neobvyklé vlastnosti komety 2I/Borisov mohou také naznačovat širší rozmanitost oxidu uhelnatého v kometách ve Sluneční soustavě, než  jsme si doposud mysleli.

Výsledky výzkumu byly publikovány ve dvou článcích v časopise Nature Astronomy.

Další data poskytla ultrafialová družice NASA s názvem Neil Gehrels Swift Observatory. Sledovala uvolňování vody z jádra komety 2I/Borisov. V maximu aktivity kometa uvolňovala 30 litrů vody za sekundu. Předpokládá se, že během průletu Sluneční soustavou kometa uvolní do okolního prostoru celkem zhruba 230 miliónů litrů vody.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Radioteleskop ALMA, HST, Mezihvězdná kometa 2I/Borisov


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »