Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Může existovat život v oceánech pod povrchem ledových měsíců?

Může existovat život v oceánech pod povrchem ledových měsíců?

Jupiterův měsíc Europa na snímku ze sondy Galileo
Autor: NASA

Celá desetiletí vědci zvažovali, zda může existovat život pod ledovým povrchem Jupiterova měsíce Europa. Díky nedávným kosmickým misím, jako je například sonda Cassini, mohou být k tomuto měsíci doplněna i další tělesa – například Titan, Enceladus, Dione, Triton, Ceres a Pluto. Ve všech případech se předpokládá, že by na nich mohl existovat život uvnitř oceánů, většinou v okolí hydrotermálních sopouchů nacházejících se na rozhraní jádra a vodního pláště těles.

Jedním z problémů této teorie je, že v takovémto podmořském prostředí může mít život těžkosti se získáváním některých klíčových ingrediencí potřebných ke svému rozvoji. Avšak v nedávné studii – kterou podpořil Astrobiologický institut NASA (NASA Astrobiology Institute, NAI) – skupina vědeckých pracovníků vyslovila předpoklad, že podmínky ve vnějších oblastech Sluneční soustavy díky kombinaci prostředí s intenzivním zářením, přítomnosti oceánů kapalné vody a hydrotermální aktivity na mořském dně mohou představovat „recept“ na existenci života.

Studie s názvem „The Possible Emergence of Life and Differentiation of a Shallow Biosphere on Irradiated Icy Worlds: The Example of Europa“ se nedávno objevila ve vědeckém časopise Astrobiology. Jejím hlavním autorem byl Michael Russell, se kterým spolupracoval Alison Murray z Desert Research Institute a Kevin Hand, vědecký pracovník NASA, JPL.

Rozmanitý podmořský život v okolí pozemských hydrotermálních průduchů Autor: NOAA Okeanos Explorer Program, Galapagos Rift Expedition 2011
Rozmanitý podmořský život v okolí pozemských hydrotermálních průduchů
Autor: NOAA Okeanos Explorer Program, Galapagos Rift Expedition 2011
Při vypracování této studie Michael Russell a jeho spolupracovníci zvažovali, že interakce mezi zásaditými hydrotermálními výrony a mořskou vodou jsou často považovány za klíčové pro stavební bloky života, které se objevily na Zemi. Nicméně vědci zdůrazňují, že tento proces byl rovněž závislý na energii dodávané ze Slunce. Stejný proces mohl probíhat na měsících jako Europa, avšak odlišnými cestami – život musel hledat jiné zdroje energie.

Jedním z potenciálních zdrojů základních stavebních bloků života v těchto tajemných oceánech mohou být chemické reakce mezi mořskou vodou a mořským dnem nebo hydrotermálními průduchy. Teplo z hydrotermálních průduchů vynášelo přítomné mikroorganismy a živiny nahoru směrem k ledové kůře a na její spodní straně vytvořilo síť ekosystémů různých mikroorganismů.

Současně vysokoenergetické elektrony uvolňované z blízkých obřích planet bombardovaly ledový povrch těchto zmrzlých světů a generovaly vznik chemikálií známých jako oxidanty, které mohou pomoci organismům používat tyto molekuly jako „palivo“, právě tak jako kyslík pomáhal životu na Zemi spalovat živiny k získání energie. Proudění pod ledovou kůrou mohlo dopravit tyto oxidanty do nitra oceánů.

Michael Russell uvedl v interview pro časopis Astrobiology Magazine, že mikroorganismy na měsíci Europa mohou dosáhnout četnosti podobné tomu, co bylo pozorováno v okolí hydrotermálních průduchů na Zemi a mohou tak podpořit teorii, že život na Zemi se rovněž objevil v okolí takovýchto sopouchů. „Všechny ingredience a dostupná energie potřebná pro život jsou soustředěny na jednom místě,“ říká Michael Russell. „Pokud najdeme život na Europě, pak bychom výrazně podpořili teorii existence podmořských alkalických sopouchů.“

Předpokládaná stavba Jupiterova měsíce Europa Autor: NASA/JPL-Caltech
Předpokládaná stavba Jupiterova měsíce Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech
Tato studie je rovněž důležitá pro návrh budoucích misí k Europě. Jestliže mikrobiální ekosystémy existují na spodní straně ledové kůry měsíce, pak mohou být studovány například pomocí robotů schopných proniknout skrz ledovou pokrývku, nejlépe cestou přes „tunely“, kterými na povrch pronikají výtrysky vody. Alternativně může přistávací modul prostě dosednout poblíž aktivní oblasti, kde se voda z oceánu dostává na povrch, a zde pátrat po stopách oxidantů a mikroorganismů dopravovaných z nitra měsíce.

Podobné mise mohou být rovněž vyslány na Saturnův měsíc Enceladus, kde byla přítomnost hydrotermálních průduchů rovněž potvrzena díky četným výtryskům pozorovaným sondou Cassini v oblasti kolem jižního pólu. Také zde mohou robotické sondy proniknout tunely, kterými kapalina tryská nad povrch a studovat prostředí vodního oceánu, pokud zde existují rozsáhlé ekosystémy. A podobně jiný přistávací modul může studovat materiál vyvržený na povrch měsíce, pokud přistane ve vhodné vzdálenosti od místa gejzíru.

Takovéto mise budou jednodušší a pravděpodobně způsobí nižší kontaminaci než automatické ponorky navrhované k výzkumu hlubokomořského prostředí měsíce Europa. Avšak bez ohledu na navrhované budoucí mise k Europě, Enceladu a dalším podobným tělesům je povzbuzující vědět, že jakýkoliv život, který zde může existovat, může být dosažitelný. A jestliže tyto mise dokážou život vypátrat, budeme konečně vědět, že se ve Sluneční soustavě vyvinul život i na jiných místech kromě naší Země.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] astrobio.net

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vznik života, Život ve Sluneční soustavě, Ledové měsíce, Jupiterovy měsíce


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »