Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Saturnově měsíci Enceladus objeven nový druh organických sloučenin

Na Saturnově měsíci Enceladus objeven nový druh organických sloučenin

V oblasti jižního pólu Enceladu dochází k výtryskům vodní páry a ledových zrníček
Autor: NASA

Nové druhy organických sloučenin, součástí aminokyselin, byly detekovány v gejzírech tryskajících z povrchu Saturnova měsíce Enceladus. Toto zjištění je výsledkem stále probíhajícího důkladného výzkumu dat získaných v rámci mise Cassini. Mohutné hydrotermální průduchy vyvrhují materiál z nitra měsíce Enceladus, který je následně smíchán s vodou z hlubokého podpovrchového oceánu Enceladu ještě předtím, než je tato směs vyvržena do okolního prostoru v podobě vodní páry a ledových krystalků. Nově objevené molekuly kondenzují na povrchu krystalků ledu, kde byla ve sloučeninách zjištěna přítomnost dusíku a kyslíku.

Na Zemi jsou podobné sloučeniny součástí chemických reakcí, které produkují aminokyselinyzákladní stavební bloky života. Hydrotermální průduchy na oceánském dně poskytují energii, která podporuje probíhající reakce. Astronomové se domnívají, že hydrotermální průduchy na Enceladu mohou fungovat stejným způsobem jako na Zemi a poskytovat energii procesům, které vedou k produkci aminokyselin.

Jestliže zde existují ty správné podmínky, tyto molekuly přicházející z hlubin oceánu na Enceladu mohou fungovat stejně, pokud se týká reakcí, jaké můžeme pozorovat na Zemi. Doposud nevíme, jestli jsou aminokyseliny potřebné pro život mimo Zemi, avšak objev molekul, které vytvářejí aminokyseliny, je důležitým střípkem k vyřešení této skládačky,“ říká Nozair Khawaja, který byl vedoucím výzkumného týmu na Free University of Berlin. Jejich objev byl publikován 2. 10. 2019 v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Ilustrace znázorňuje proces emitování organických látek z oceánu na Enceladu do okolního prostoru Autor: NASA/JPL-Caltech
Ilustrace znázorňuje proces emitování organických látek z oceánu na Enceladu do okolního prostoru
Autor: NASA/JPL-Caltech
Ačkoliv sonda Cassini ukončila svoji misi v roce 2017, získaná data budou doslova zlatým dolem ještě pro příští desetiletí. Nozair Khawaja se svým týmem spolupracovníků použil ke studiu data z přístroje Cosmic Dust Analyzer (CDA) na palubě sondy, který detekoval ledová zrníčka vyvrhovaná měsícem Enceladus a která doplňují Saturnův prstenec E. Astronomové použili měření z hmotového spektrometru CDA k určení sloučenin organického materiálu na zrníčkách ledu.

Astronomové identifikovali organické látky nejprve rozpuštěné v oceánu na Enceladu, následně vypařené z povrchu měsíce před kondenzací a namrznutím na zrnka ledu, k čemuž došlo uvnitř trhlin v měsíční ledové kůře. Po vyvržení do kosmického prostoru společně s gejzíry tryskajícími skrz tyto praskliny byla ledová zrníčka následně analyzována detektorem CDA na sondě Cassini.

Nová zjištění doplnila objev astronomů z minulého roku, kdy byly objeveny velké, nerozpustné složité organické molekuly, o kterých se předpokládalo, že mohou být přítomny v povrchových vrstvách oceánu na Enceladu. Tým vědců šel ještě hlouběji v této své práci z poslední doby při objevu ingrediencí rozpuštěných v oceánu, které jsou potřebné pro hydrotermální procesy podněcující vznik aminokyselin.

Objevili jsme menší a rozpustné organické stavební bloky – potenciální předchůdce aminokyselin a dalších ingrediencí potřebných pro život na Zemi,“ říká spoluautor článku Jon Hillier.

Tato práce ukázala, že oceán na Enceladu obsahuje reagující stavební bloky v dostatečném množství a je dalším zeleným světlem při výzkumu obyvatelnosti měsíce Enceladus,“ dodává spoluautor Frank Postberg.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gejzíry, Organické sloučeniny, Saturnův měsíc Enceladus


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »