Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Titanu byly pozorovány rozsáhlé písečné bouře

Na Titanu byly pozorovány rozsáhlé písečné bouře

Umělecké ztvárnění rozsáhlé prachové bouře na Titanu
Autor: IPGP/Labex UnivEarthS/University Paris Diderot – C. Epitalon & S. Rodriguez

Data z kosmické sondy NASA s názvem Cassini vedla k odhalení obrovských prachových bouří v rovníkových oblastech Saturnova měsíce Titan. Objev publikovaný 24. 9. 2018 v časopise Nature Geoscience řadí Titan jako třetí objekt mezi tělesa ve Sluneční soustavě – kromě Země a Marsu – na nichž byly písečné či prachové bouře pozorovány. Tato pozorování pomáhají astronomům lépe porozumět fascinujícímu a dynamickému prostředí největšího měsíce Saturnu.

Titan je velmi aktivní měsíc,“ říká Sebastien Rodriguez, astronom na Université Paris Diderot, Francie a hlavní autor článku. „Již toho víme mnoho o jeho geologickém a exotickém uhlovodíkovém cyklu. Nyní můžeme doplnit další analogii se Zemí a Marsem: aktivní prachový cyklus, ve kterém organické prachové částice mohou být zvířeny v oblasti velkých dunových polí v okolí rovníku měsíce Titan.“

Titan je úchvatným tělesem – v mnoha ohledech je docela podobný Zemi. Ve skutečnosti je jediným měsícem ve Sluneční soustavě s velmi hustou atmosférou a jediným vesmírným tělesem kromě Země, na jehož povrchu se – jak bylo bezpečně prokázáno – stabilně vyskytuje kapalina.

Nicméně, je zde jeden velký rozdíl: řeky, jezera, moře a oceány na Zemi jsou zaplněny vodou, zatímco na Titanu se vyskytuje kapalný etan a metan, jehož toky naplňují místní rezervoáry. V tomto unikátním cyklu se molekuly přítomných uhlovodíků vypařují, kondenzují do oblaků a v podobě deště dopadají zpět na povrch.

Počasí na Titanu se rovněž mění během sezón (místních ročních období) stejně, jak se to děje na Zemi. Zejména v období kolem rovnodenností – v době, kdy Slunce zdánlivě přechází přes rovník Titanu – se může v tropických oblastech vytvářet rozsáhlá oblačnost a způsobovat mohutné metanové bouře. Sonda Cassini takové bouře pozorovala v průběhu několika průletů kolem Titanu.

Když Sebastien Rodriguez se svými spolupracovníky poprvé zaregistroval tři neobvyklá zjasnění v blízkosti rovníku na snímcích pořízených sondou Cassini v oboru infračerveného záření v roce 2009, v období rovnodennosti, domnívali se, že se může jednat o stejný typ metanových oblaků; avšak další zkoumání vedlo k odhalení určitých zásadních odlišností.

Na základě toho, co dnes víme o vzniku oblačnosti na Titanu, můžeme říci, že to, aby se taková metanová oblaka v této oblasti a v tomto období roku vyskytla, je fyzikálně nemožné,“ vysvětluje Sebastien Rodriguez. „Konvektivní metanová oblaka se sice mohou objevit i v této oblasti v průběhu tohoto období, avšak obsahovala by velké kapky metanu a musela by dosahovat velmi vysokých výšek – přes 10 km – tak nám to alespoň říkají počítačové modely nových útvarů, které se zde nacházejí.“

Série snímků měsíce Titan, na kterých byly objeveny rozsáhlé prachové bouře Autor: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona/University Paris Diderot/IPGP
Série snímků měsíce Titan, na kterých byly objeveny rozsáhlé prachové bouře
Autor: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona/University Paris Diderot/IPGP
Astronomové byli rovněž schopni vyloučit, že se by tyto útvary nacházely na povrchu Titanu v podobě zmrzlého metanového deště nebo ledové lávy (tzv. kryovulkanismus). Takové povrchové útvary by měly odlišné chemické znaky a zůstaly by viditelné mnohem déle než jasné útvary popisované v této studii, které byly pozorovatelné pouze v rozmezí od 11 hodin do 5 týdnů.

Kromě toho počítačové simulace ukazují, že útvary musí být atmosférické povahy, avšak musí se nacházet blízko povrchu – nejspíše tvoří velmi tenkou vrstvu drobných pevných částic organického původu. Protože se nacházely zrovna nad rozsáhlou oblastí dun v okolí rovníku měsíce Titan, jediným možným vysvětlením bylo, že se jednalo ve skutečnosti o oblaka prachu zvířeného z povrchu měsíce v místě výskytu písečných dun.

Organický prach vzniká v případě, kdy organické molekuly vytvářené při interakci slunečního záření s metanem se nabalují do větších rozměrů a padají na povrch. Sebastien Rodriguez říká, že zatímco toto je vůbec první pozorování prachové bouře na Titanu, samotný jejich objev není až tak překvapující.

Domnívali jsme se, že modul Huygens, který přistál na povrchu Titanu v lednu 2005, zvířil malé množství organického prachu během příletu v důsledku silného aerodynamického působení,“ dodává Sebastien Rodriguez. „Avšak to, co zaregistrovala sonda Cassini, má mnohonásobně větší rozměry. Rychlost větru v blízkosti povrchu nutná pro zvíření takového množství prachu, jaké je pozorováno u této prachové bouře, musí být velmi výrazná – přibližně 5× vyšší, než je průměrná rychlost větru odhadnutá podle měření sondy Huygens v blízkosti povrchu v místě dopadu a v souladu s klimatickými modely.“

Existence takto silných větrů generujících mohutné prachové bouře naznačuje, že na povrchu ležící písek může být uveden do pohybu a že rozsáhlé duny pokrývající rovníkové oblasti Titanu jsou stále aktivní a průběžně se mění.

Vanoucí větry mohou transportovat prach zvířený z povrchu dun na velké vzdálenosti, přispívat tak ke globálnímu cyklu organického prachu na Titanu a vytvářet podobné efekty, jaké můžeme pozorovat na Zemi a na Marsu.

K těmto závěrům vědci dospěli na základě pozorování pomocí přístroje Visual and Infrared Mapping Spectrometer (VIMS) na palubě sondy Cassini. Mise Cassini-Huygens byla realizována ve spolupráci NASA, ESA (European Space Agency) a Italian Space Agency (ISA). NASA's Jet Propulsion Laboratory, division of Caltech in Pasadena, Kalifornie, zabezpečovala projekt pro NASA's Science Mission Directorate in Washington. Sonda ukončila svoji existenci 15. 9. 2017 zánikem v hustém ovzduší planety Saturn.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Saturnův měsíc Titan, Písečná bouře na Titanu, Sonda Cassini


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »