Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Není region jako region aneb mapy komety 67P

Není region jako region aneb mapy komety 67P

Regionální mapa komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Výzkum komety 67P/Churyumov-Gerasimenko úspěšně pokračuje. Již máme i první výsledky z měření celkem sedmi přístrojů na palubě sondy Rosetta, provedených při přibližování k jádru komety.

Samozřejmě prvním výsledkem bylo měření a vážení, a tak víme, že tato familiárně nazývaná "dvojlaločná kometa" má menší lalůček s rozměry 2,6 x 2,3 x 1,8 kilometrů a větší lalok 4,1 x 3,3 x 1,8 kilometrů. Objem komety činí 21,4 km3, hmotnost 10 bilionů tun a hustota jádra je 470 kg/m3. Pokud budeme předpokládat hustotu prachu v jádru komety na 1500-2000 kg/m3, ukazuje se, že kometa má velkou pórovitost, a to 70 až 80 procent. Vnitřní struktura jádra komety tak pravděpodobně obsahuje slabě spojené shluky ledovo-prachových zrn s malými nevyplněnými prostory mezi jednotlivými shluky.

Aktivní jáma na povrchu jádra komety 67P Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Aktivní jáma na povrchu jádra komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Přístroj OSIRIS nám stačil doposud zprostředkovat informace o cca 70 % povrchu. Zbylá část povrchu jádra komety leží na jižní hemisféře tělesa a doposud nebyla Sluncem nasvětlena.

Na povrchu bylo doposud identifikováno 19 regionů se zřetelnými hranicemi. Tyto regiony byly, v souladu s názvem mise, pojmenovány dle egyptských božstev, a jsou rozděleny (či vlastně by bylo lépe řečeno spojeny) dle dominantního terénu v dané lokalitě. Mámě pět základních (ale různorodých) kategorií terénu - prachové (regiony Ma'at, Ash a Babi), z křehkých materiálů pokrytých jamami a kruhovými strukturami (Seth), s rozsáhlými prohlubněmi (regiony Hatmehit, Nut a Aten), hladné terény (Hapi, Imhotep a Anubis) a něco jako skalnaté terény (oblasti Maftet, Bastet, Serqet, Hathor, Anuket, Khepry, Aker, Atum a Apis).

duny a balvany s větrnými ohony Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
duny a balvany s větrnými ohony
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Velká část severní hemisféry je pokryta prachem. Vzhledem k tomu, že povrch komety je ohříván Sluncem, led přímo sublimuje na plyn a vytváří kometární atmosféru či komu. Při menších rychlostech plyn částečně pohybuje, dalo by se říci vleče, prachová zrna, která ale s ohledem na menší než únikovou rychlost dopadají následně na povrch mateřského tělesa. Na snímcích byly objeveny též některé zdroje viditelných výtrysků. I když většina z nich pochází z "hladkého krku", jak se tato oblast familiérně nazývá, výtrysky byly objeveny i u jam, jak ukazuje předchozí obrázek.

Tyto plyny, které unikají z povrchu a jsou i viditelné na snímcích, hrají klíčovou roli v transportu prachu na povrchu jádra komety. Produkují útvary podobné pozemským písečným dunám. Na povrchu jsou i viditelné balvany s "větrnými ohony", jelikož balvany působí jako přirozené překážky proudění plynu, který unáší prach. Můžeme tak vlastně nepřímo vidět směr proudění plynu na jádře.

Převzato z www.komety.cz
Zdroj: ESA
Rozšiřující článek s dalšími obrázky na www.kosmonautix.cz




O autorovi

Štítky: 67P/Churyumov-Gerasimenko, Rosetta


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »