Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa monitorovaná sondou Rosetta proletěla přísluním
Marek Biely Vytisknout článek

Kometa monitorovaná sondou Rosetta proletěla přísluním

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, jak ji vyfotil José J. Chambó
Autor: José J. Chambó

Kometa s krátkoperiodickým označením 67P/Churyumov-Gerasimenko je již od loňského července, kdy kolem ní začala obíhat sonda Rosetta, mediálně jednou z nejsledovanějších komet. 13. srpna 2015 se nacházela přibližně 1,24 AU daleko od Slunce, což na její oběžné dráze znamená, že proletěla přísluním. Jaké jsou její pozorovací podmínky a vývoj jasnosti? Co prozkoumala sonda Rosetta a jak se daří modulu Philae?

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko se teprve nedávno objevila na ranní obloze, a to při jasnosti zhruba 13 mag. Nyní zjasnila ke 12,5 mag a vypadá to, že v maximu jasnosti na přelomu letošního září a října dosáhne 11-12 mag. Vzhledem k lepšícím se podmínkám pozorovatelnosti by se mělo jednat o snadný objekt pro střední dalekohledy s průměrem objektivu 20 cm a více.

Proč ale kometa dosáhne nejvyšší jasnosti až za zhruba 40 dnů po průletu perihelem? Důvodem je takzvaná perihelová asymetrie, jež je typická pro starší komety. I toto těleso už prodělalo mnoho návratů ke Slunci, velké množství jeho aktivity se tedy vyčerpalo, průběh jasnosti tak bývá provázen mnoha výkyvy a často je poněkud atypický. To potvrzuje kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, která byla ve velkých vzdálenostech od Slunce dokonce aktivnější, než se očekávalo. Následně se ale situace otočila a jakmile se kometa dostala do vizuálního dosahu, začala zaostávat za předpovědí asi o 1 mag. V posledních týdnech však došlo ke stabilizaci vývoje jasnosti a kometa tak nejspíše dosáhne původně předpokládaných hodnot.

Podle současné světelné křivky to vypadá, že by měla ve vizuálním dosahu vydržet nejméně do konce zimy. Zlepšovat se budou i pozorovací podmínky komety. Kometa bude během celé doby trvání návratu, kdy bude viditelná vizuálně, pozorovatelná na ranní obloze. Tam se nyní nachází v souhvězdí Blíženců (Gem) ještě poměrně nízko nad obzorem, situace se ale vylepší. Kometa se v září přesune do Raka (Cnc) a na začátku října do Lva (Leo), kde se bude v maximu jasnosti nacházet až 40° nad obzorem na začátku astronomického soumraku (nyní se nachází ve výšce asi 15°, když je Slunce 18° pod obzorem). Kometa pak zůstane ve Lvu hodně dlouhou dobu, na začátku příštího roku se přesune do Panny (Vir), kde i pravděpodobně zakončí svoji vizuální pozorovatelnost.

Mise sondy Rosetta

Detail komety 67P/Churyumov-Gerasimenko Autor: ESA/Rosetta
Detail komety 67P/Churyumov-Gerasimenko
Autor: ESA/Rosetta
Ve snímání komety pokračuje sonda Rosetta, která začala obíhat těleso loni v červenci. Můžeme si připomenout, že sonda odhalila mnoho zajímavých skutečností, z nichž tou nejvíce fascinující je samozřejmě to, že jádro komety je slepené ze dvou částí, které se kdysi v budoucnu pravděpodobně odtrhnou od sebe. Na to se ostatně můžeme podívat i na následujícím snímku s vysokým rozlišením ze 30. července.

Rosetta je důležitým prvkem ve zkoumání komety především ve dnech aktuálních, jelikož kometa se nachází nejblíže Slunci a je tím pádem nejaktivnější. Sonda v posledních dnech zachytila několik malých outburstů a jetů, které vznikají důsledkem toho, že se určitá část povrchové vrstvy jádra prolomí a tím pádem se zjeví nové ložisko aktivity. Naneštěstí je nutné zmínit, že tyto události nemají vliv na samotnou jasnost komety. Ale kdyby se kometa rozpadla na dvě části, to by už samozřejmě vliv mělo, a to obrovský. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že s tím v nejbližších několika návratech nelze počítat. Sonda Rosetta však ve své misi bude pokračovat ještě dlouho po průletu komety perihelem, její konec je plánován na závěr roku 2016. 

A co Philae?

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko vyfocená sondou Rosetta Autor: ESA/Rosetta
Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko vyfocená sondou Rosetta
Autor: ESA/Rosetta
Modul Philae vypustila Rosetta na povrch komety loni 12. listopadu. Ač měl poněkud hrbolaté přistání a musel dosedat na třikrát, zvládl poslat na Zemi mnoho cenných informací ze samotného jádra. Pak ale upadl do dlouhotrvající hibernace. Z ní se vlivem příkonu sluneční energie na moment probral 13. června, kdy se spojil se sondou Rosetta. Poté se ještě několikrát ozval, prozatím naposledy 9. července. Od té doby jsme o něm neslyšeli. Vědci odhadují, že nejvyšší šance na jeho zmrtvýchvstání je právě v těchto dnech, na kometu totiž dopadá nejvíce slunečního světla.

Největší komplikace však způsobuje ne přesně známý stav sondy a také fakt, že komunikaci s Rosettou brání velká aktivita jádra. Zatímco pro úspěšnou komunikaci je potřeba být blízko k jádru, pro orientaci sondy v prosotru je třeba jít dál, aby čidla poznala okolní hvězdy. Kompromisem je oběžná dráha kolem 180 km nad povrchem. Možná proto se doposud nepodařilo navázat delší stabilní komunikaci. Jisté je jen to, že šance na opětovnou komunikaci modulu se sondou bude od zítřejšího dne čím dál menší vlivem vzdalování se komety od Slunce a tím i logickému úbytku sluneční energie. Kdo ví tedy, jestli jsme o modulu Philae neslyšeli 9. července naposledy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichi Yoshidy
[2] Cobs.si
[3] Exospace.cz



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Rosetta, 67p, Philae


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »