Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Není region jako region aneb mapy komety 67P

Není region jako region aneb mapy komety 67P

Regionální mapa komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Výzkum komety 67P/Churyumov-Gerasimenko úspěšně pokračuje. Již máme i první výsledky z měření celkem sedmi přístrojů na palubě sondy Rosetta, provedených při přibližování k jádru komety.

Samozřejmě prvním výsledkem bylo měření a vážení, a tak víme, že tato familiárně nazývaná "dvojlaločná kometa" má menší lalůček s rozměry 2,6 x 2,3 x 1,8 kilometrů a větší lalok 4,1 x 3,3 x 1,8 kilometrů. Objem komety činí 21,4 km3, hmotnost 10 bilionů tun a hustota jádra je 470 kg/m3. Pokud budeme předpokládat hustotu prachu v jádru komety na 1500-2000 kg/m3, ukazuje se, že kometa má velkou pórovitost, a to 70 až 80 procent. Vnitřní struktura jádra komety tak pravděpodobně obsahuje slabě spojené shluky ledovo-prachových zrn s malými nevyplněnými prostory mezi jednotlivými shluky.

Aktivní jáma na povrchu jádra komety 67P Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Aktivní jáma na povrchu jádra komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Přístroj OSIRIS nám stačil doposud zprostředkovat informace o cca 70 % povrchu. Zbylá část povrchu jádra komety leží na jižní hemisféře tělesa a doposud nebyla Sluncem nasvětlena.

Na povrchu bylo doposud identifikováno 19 regionů se zřetelnými hranicemi. Tyto regiony byly, v souladu s názvem mise, pojmenovány dle egyptských božstev, a jsou rozděleny (či vlastně by bylo lépe řečeno spojeny) dle dominantního terénu v dané lokalitě. Mámě pět základních (ale různorodých) kategorií terénu - prachové (regiony Ma'at, Ash a Babi), z křehkých materiálů pokrytých jamami a kruhovými strukturami (Seth), s rozsáhlými prohlubněmi (regiony Hatmehit, Nut a Aten), hladné terény (Hapi, Imhotep a Anubis) a něco jako skalnaté terény (oblasti Maftet, Bastet, Serqet, Hathor, Anuket, Khepry, Aker, Atum a Apis).

duny a balvany s větrnými ohony Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
duny a balvany s větrnými ohony
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Velká část severní hemisféry je pokryta prachem. Vzhledem k tomu, že povrch komety je ohříván Sluncem, led přímo sublimuje na plyn a vytváří kometární atmosféru či komu. Při menších rychlostech plyn částečně pohybuje, dalo by se říci vleče, prachová zrna, která ale s ohledem na menší než únikovou rychlost dopadají následně na povrch mateřského tělesa. Na snímcích byly objeveny též některé zdroje viditelných výtrysků. I když většina z nich pochází z "hladkého krku", jak se tato oblast familiérně nazývá, výtrysky byly objeveny i u jam, jak ukazuje předchozí obrázek.

Tyto plyny, které unikají z povrchu a jsou i viditelné na snímcích, hrají klíčovou roli v transportu prachu na povrchu jádra komety. Produkují útvary podobné pozemským písečným dunám. Na povrchu jsou i viditelné balvany s "větrnými ohony", jelikož balvany působí jako přirozené překážky proudění plynu, který unáší prach. Můžeme tak vlastně nepřímo vidět směr proudění plynu na jádře.

Převzato z www.komety.cz
Zdroj: ESA
Rozšiřující článek s dalšími obrázky na www.kosmonautix.cz




O autorovi

Štítky: 67P/Churyumov-Gerasimenko, Rosetta


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »