Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Není region jako region aneb mapy komety 67P

Není region jako region aneb mapy komety 67P

Regionální mapa komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA

Výzkum komety 67P/Churyumov-Gerasimenko úspěšně pokračuje. Již máme i první výsledky z měření celkem sedmi přístrojů na palubě sondy Rosetta, provedených při přibližování k jádru komety.

Samozřejmě prvním výsledkem bylo měření a vážení, a tak víme, že tato familiárně nazývaná "dvojlaločná kometa" má menší lalůček s rozměry 2,6 x 2,3 x 1,8 kilometrů a větší lalok 4,1 x 3,3 x 1,8 kilometrů. Objem komety činí 21,4 km3, hmotnost 10 bilionů tun a hustota jádra je 470 kg/m3. Pokud budeme předpokládat hustotu prachu v jádru komety na 1500-2000 kg/m3, ukazuje se, že kometa má velkou pórovitost, a to 70 až 80 procent. Vnitřní struktura jádra komety tak pravděpodobně obsahuje slabě spojené shluky ledovo-prachových zrn s malými nevyplněnými prostory mezi jednotlivými shluky.

Aktivní jáma na povrchu jádra komety 67P Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Aktivní jáma na povrchu jádra komety 67P
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Přístroj OSIRIS nám stačil doposud zprostředkovat informace o cca 70 % povrchu. Zbylá část povrchu jádra komety leží na jižní hemisféře tělesa a doposud nebyla Sluncem nasvětlena.

Na povrchu bylo doposud identifikováno 19 regionů se zřetelnými hranicemi. Tyto regiony byly, v souladu s názvem mise, pojmenovány dle egyptských božstev, a jsou rozděleny (či vlastně by bylo lépe řečeno spojeny) dle dominantního terénu v dané lokalitě. Mámě pět základních (ale různorodých) kategorií terénu - prachové (regiony Ma'at, Ash a Babi), z křehkých materiálů pokrytých jamami a kruhovými strukturami (Seth), s rozsáhlými prohlubněmi (regiony Hatmehit, Nut a Aten), hladné terény (Hapi, Imhotep a Anubis) a něco jako skalnaté terény (oblasti Maftet, Bastet, Serqet, Hathor, Anuket, Khepry, Aker, Atum a Apis).

duny a balvany s větrnými ohony Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
duny a balvany s větrnými ohony
Autor: ESA/Rosetta/MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/SSO/INTA/UPM/DASP/IDA
Velká část severní hemisféry je pokryta prachem. Vzhledem k tomu, že povrch komety je ohříván Sluncem, led přímo sublimuje na plyn a vytváří kometární atmosféru či komu. Při menších rychlostech plyn částečně pohybuje, dalo by se říci vleče, prachová zrna, která ale s ohledem na menší než únikovou rychlost dopadají následně na povrch mateřského tělesa. Na snímcích byly objeveny též některé zdroje viditelných výtrysků. I když většina z nich pochází z "hladkého krku", jak se tato oblast familiérně nazývá, výtrysky byly objeveny i u jam, jak ukazuje předchozí obrázek.

Tyto plyny, které unikají z povrchu a jsou i viditelné na snímcích, hrají klíčovou roli v transportu prachu na povrchu jádra komety. Produkují útvary podobné pozemským písečným dunám. Na povrchu jsou i viditelné balvany s "větrnými ohony", jelikož balvany působí jako přirozené překážky proudění plynu, který unáší prach. Můžeme tak vlastně nepřímo vidět směr proudění plynu na jádře.

Převzato z www.komety.cz
Zdroj: ESA
Rozšiřující článek s dalšími obrázky na www.kosmonautix.cz




O autorovi

Štítky: 67P/Churyumov-Gerasimenko, Rosetta


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »