Nově nalezená kometa je dalším návštěvníkem z mezihvězdného prostoru?
Simulace dráhy komety C/2019 Q4 (Borisov) ve Sluneční soustavě. Kometa je aktuálně 2,7 au od Slunce a 3,4 au od Země. Autor: Tony Dunn
Už několik dní rezonuje astronomickou komunitou vrušená debata, protože nově objevená kometa C/2019 Q4 (Borisov) má velmi pozoruhodné parametry předběžně spočítané dráhy. Astronomové postupně zkoušeli vyloučit jak chyby v pozorovacích datech, tak zvažovali případné negravitační jevy (změny dráhy vlivem proudění hmoty z jádra), až jim asi zbývá jediná možnost. Kometa přilétá z míst mimo sluneční soustavu.
Není to tak dávno, co stojaté vody tohoto oboru rozvířila zpráva, že kolem Slunce se protáhlo pozoruhodné těleso, nazvané 1I/Oumuamua. Pravda, vědci existenci takových těles očekávali, ale k jejich smůle se žádné nedařilo detekovat. Přitom bychom měli prý takové těleso zachytit alespoň jedno za rok. 'Oumuamua však nejevilo kometární aktivitu. Patrně šlo o kus skály, nebo o velmi neaktivní zbytek komety. Bylo kolem něj každopádně hodně diskuzí, ale ty pomalu utichly s tím, jak těleso zmizelo v dálavách naší soustavy a stalo se nepozorovatelným.
Kometa C/2019 Q4 (Borisov) Autor: Gennadij BorisovU nově objevené komety je situace zcela odlišná. C/2019 Q4 (Borisov) se chová jako klasická kometa s oblakem kolem jádra a ohonem. Navíc se ke Slunci teprve blíží. Případná možnost, že jde takříkajíc o návštěvníka od cizích hvězd, zní neskutečně lákavě, zvláště proto, že bychom měli mít čas se na ni zaměřit mnoha dalekohledy. Zkoumat se dá například její složení, kde můžeme s napětím očekávat, zda se obejví něco odlišného, než s čím se setkáváme u komet v naší Sluneční soustavě.
Různé dráhy těles podle excentricity (e). Kruhová dráha má excentricitu rovnu nule. Elipsa méně než 1. e = 1 připadá na parabolickou dráhu a excentricity větší než 1 na hyperbolu.Kometu objevil Gennadij Borisov z Krymu na Ukrajině (nyní obsazeném Ruskem) 30. srpna 2019. Po necelých dvou týdnech pozorování komety dostala ve středu 11. 9. 2019 od Minor Planet Center označení C/2019 Q4 (Borisov). Pokud by se potvrdily odhady její hyperbolické dráhy, potom by jí mělo být přisouzeno i označení 2I/Borisov. Dráha komety má značnou excentricitu (e = 3,07), to znamená, že by mělo jít zřetelně o hyperbolu. Předběžné výpočty naznačují, že kometa je na cestě do přísluní a měla by jím projít kolem 10. prosince. Vědci tak mají dost času kometu řádně prozkoumat.
Gennadij Borisov u svého vlastnoručně postaveného dalekohledu o průměru 65 cm, kterým kometu objevil Autor: Gennadij BorisovObjevitel komety Gennadij Borisov je amatérský astronom, který se živí jako optik. Proto nepřekvapí, že si staví vlastní dalekohledy, jako je i ten poslední o průměru úctyhodných 65 centimetrů, který vidíme na obrázku. Za posledních šest roků už objevil sedm komet. Svou poslední kometu objevil na ranní obloze úhlově relativně nedaleko Slunce, což jsou oblasti, kde mají stále ještě amatéři možnost komety najít, protože se sem nedívají velké přehlídky oblohy. Ty se nedívají úhlově blíže, než asi 45 stupňů. V této oblasti oblohy kometa setrvává už od května a tehdy byla za dráhou Jupiteru v asi velmi zmrzlém stavu, protože předtím ji přehlídky oblohy nenasnímaly (její jasnost byla zřejmě o dost nižší, než 20 mag). Nyní (12. 9.) se kometa nachází v souhvězdí Raka asi stupeň severovýchodně od hvězdy iota Cancri.
Kliknutím na odkaz si můžete manipulovat s pohledem na dráhu komety i planet a pohybovat se v čase.
Část dráhy komety C/2019 Q4 (Borisov) Autor: Spaceweather.com
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4