Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua
Autor: NASA/ESA/Hubble/ESO/M. Kornmesser

Astronomové z Yale University a California Institute of Technology (Caltech) prohlašují, že ´Oumuamua – nedávno objevený a velmi diskutovaný kus kosmického kamene – se dá nejlépe vysvětlit jako kometa neobvyklých vlastností. Těleso je rovněž označováno jako 1I/2017 U1. Přestože se objevilo mnoho různých vysvětlení jeho původu, v žádném případě není cizí kosmickou sondou, jak navrhovali někteří odborníci.

´Oumuamua je prvním makroskopickým objektem zcela jasně mezihvězdného původu, který byl pozorován ve Sluneční soustavě. Má značně protáhlý tvar, jeho délka byla odhadnuta na 275 metrů (jiné odhady uvádějí 100 až 800 metrů). Objekt cestoval mezihvězdným prostorem milióny roků před tím, než vstoupil do Sluneční soustavy.

Neznámý objekt pojmenovaný později ´Oumuamua objevili 19. 10. 2017 jako první astronomové z University of Hawaii, a to více než měsíc po jeho největším přiblížení ke Slunci. Jméno objektu znamená v havajštině „průzkumníka“ nebo „posla“, který k nám byl vyslán z dávné minulosti.

Chování objektu ´Oumuamua v následujících měsících astronomy docela zmátlo. Například vykazoval malé, avšak trvalé zrychlování, které nemohlo být vysvětleno jednoduše gravitačním působením Slunce. Když pozorování započala, byla vypracována řada nových klasifikací a revizí současných teorií: těleso bylo klasifikováno jako kometa, následně jako asteroid a nakonec bylo zjištěno, že se jedná o mezihvězdného návštěvníka. Teorie jeho původu zahrnují cokoliv od úlomku planetárního tělesa až po mezihvězdnou kosmickou loď.

Těleso samo o sobě zahrnuje řadu záhad,“ říká Darryl Seligman, postgraduální student a hlavní autor článku, který byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Darryl Seligman, Gregory Laughlin (profesor astronomie na Yale University) a profesor Konstantin Batygin z Caltech tvrdí, že objekt ´Oumuamua je urychlován docela pozemsky: dochází u něj k uvolňování plynů z nitra v důsledku zahřívání Sluncem.

Takovéto „odplynování“ nastává pravidelně u komet, poznamenávají astronomové. Když se kometa přiblíží ke Slunci a je jeho teplem zahřívána, dochází k výtryskům uvolněných plynů. Kometární ohony jsou vytvářeny proudem prachových částic obsažených ve výtryscích, které odrážejí sluneční záření.

Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua Autor: ESO/M. Kornmesser
Umělecké ztvárnění objektu ´Oumuamua
Autor: ESO/M. Kornmesser
Nicméně ´Oumuamua nevykázala žádný důkaz přítomnosti ohonu. A nejen to, ´Omuamua také nevykazuje žádný náznak rotace, která by byla způsobena výtryskem plynů.

V modelu, který jsme navrhli pro těleso ´Oumuamua, není odplynování tělesa eruptivní z jednoho konkrétního místa na povrchu,“ říká Gregory Laughlin. „Místo toho se výtrysky vyskytují na různých místech povrchu – migrují – putují za teplem a závisí na směru ke Slunci.“

To by mohlo znamenat, že místo rotace jako u typické komety vykazuje těleso ´Omuamua kývavý pohyb jako kyvadlo, dodává Gregory Laughlin.

V současné době těleso ´Omuamua překročilo při vzdalování od Slunce dráhu planety Saturn; bude trvat více než 10 000 roků, než zcela opustí Sluneční soustavu.

Avšak podle astronomů vyplývá z objevu „vetřelce“ ´Omuamua, že každá blízká hvězda v naší Galaxii může takovéto těleso odvrhnout v průběhu procesu vzniku planet. Pokud je to pravda, tak nová generace pozemních dalekohledů, jako je například připravovaný LSST (Large Synoptic Survey Telescope), který bude postaven v Chile, může astronomům pomoci zjistit mnohem více informací o podobných objektech a procesech jejich vzniku.

Když budou LSST a další podobné dalekohledy fungovat společně, bude každý rok zaregistrováno velké množství těchto mezihvězdných cestovatelů,“ dodává Darryl Seligman.

Výzkum podpořil Astrobiologický institut NASA.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mezihvězdné těleso, Sluneční soustava, `Oumuamua


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »