Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  1I/Oumuamua kometa, či mimozemská sonda?

1I/Oumuamua kometa, či mimozemská sonda?

Umělecká představa objektu 1I/'Oumuamua
Autor: ESO / M. Kornmesser

Záhadný mezihvězdný poutník pojmenovaný jako 1I/Oumuamua proletěl perihelem loni 9. září. Přestože už dávno zmizel z dosahu našich dalekohledů, stále motá astronomům hlavy. V posledních dnech se objevila doslova „skandální“ studie, která otevírá možnost, že by se mohlo jednat o mimozemskou sondu, vybavenou solární plachtou. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a vědecká komunita už zasypává hrob této odvážné myšlence - mělo by se jednat jen o cizí kometu. Jak to tedy ve skutečnosti je?

Když byla poprvé upřesněna dráha tohoto tělesa a ukázalo se, že se jedná historicky o první mezihvězdný objekt, povzdechl jsem si, protože mi bylo jasné, že se o něm prakticky nic nedozvíme. Bohužel se tento povzdech potvrdil, naše technika je na takové drobné objekty bohužel krátká a jsme schopni získat jen velice kusé informace. O skutečných parametrech tohoto tělesa tak můžeme vesměs jen spekulovat, neznáme hmotnost, strukturu ani složení. Je tak logické, že kde chybí fakta, objevují se spekulace.

Nejčastěji citovaná informace o tělese 1I/Oumuamua je, že se jedná pravděpodobně o kometu s velice podlouhlým jádrem. Tato dedukce je založená na zaznamenání negravitačních efektů v pohybu tělesa. Jak už název napovídá jedná se o působení na pohyb komety, který nelze vysvětlit gravitací. U komet je to způsobeno odpařováním plynů na straně přivrácené ke Slunci, to zahřívá povrch a tryskající proudy při přibližování kometu brzdí a při vzdalování zase urychlují a to je to, co bylo pozorováno i u 1I/Oumuamua.

Představa tryskajících plynů z povrchu 1I/'Oumuamua Autor: NASA/JPL-Caltech
Představa tryskajících plynů z povrchu 1I/'Oumuamua
Autor: NASA/JPL-Caltech
Jenže věc není tak jednoduchá, na rozdíl o tryskového motoru je pouhé odpařování z povrchu značně neefektivní, plyn z různých částí tryská různými směry. Ze zákonu zachování hybnosti také vyplývá, že abychom nějak viditelně pohnuli tak velkým balvanem, budeme potřebovat úměrně velkou hmotnost tryskajícího plynu. Plyn z komet navíc odfoukává značné množství prachových částic, které vydatně odrážejí světlo Slunce. Jádra komet jsou tak zahalená do hustého oblaku plynu i prachu. Molekuly plynu štěpí a excituje světlo Slunce a ty pak září. Pokud by tedy 1I/Oumuamua bylo kometou, měli bychom si nějaké kometární aktivity všimnout.

Skutečnost je úplně někde jinde. I na nejdetailnějších snímcích odpovídá FWHM (Full width at half maximum) bodovému objektu, bez jakékoliv známky komy. Muselo by se jednat o velice exotický objekt, který neprodukuje žádný prach a tryská nějaký exotický plyn, jehož dceřinné molekuly nejsme schopni detekovat. Teorie, že se jedná o téměř vyhaslou kometu s minimální aktivitou, případně že se aktivita projevila krátkodobě (v době, kdy na objekt nemířil žádný detektor) má další trhlinu, projevy negravitačních efektů se měnily se vzdáleností od Slunce, aktivita by tedy musela trvat měsíce a gradovat poblíž perihelu.

Další trhlinou kometární teorie je rotace jádra, Rafikov analyzoval vliv negravitačních efektů na rotaci jádra 209 komet. Tryskající plyn by ji měl měnit, jenže nic takového nebylo u 1I/Oumuamua pozorováno. Teorie mezihvězdné komety se tak stává velice těžko udržitelným slepencem a je dalším pozorováním v podstatě popřena.

Umělecká představa solární plachetnice Autor: Planetary Society
Umělecká představa solární plachetnice
Autor: Planetary Society
Toto bylo hlavní motivací dvojice Bialy a Loeb z Harvardu, najít další alternativní vysvětlení pozorovaného pohybu tělesa. Teoretický výsledek vysvětluje pohyb tělesa tím, že by se mohlo jednat o „solární plachetnici“ na kterou působí tlak záření Slunce. Je pochopitelné, že se jedná o teorii odvážnou, ale pozorování vysvětluje o trochu lépe, než teorie kometární, odpadá nutnost pozorování komy, otázkou je, jaký vliv by to mělo na rotaci objektu. Bude tedy zajímavé sledovat, čím bude tato teorie testována a zda si s námitkami autoři dokážou poradit.

Jako zajímavost bych uvedl nedávnou demonstraci týmu vědců, kteří využili mise GAIA k vyhledání hvězd, od kterých mohla 1I/Oumuamua přiletět. Jedná se o 4 hvězdy s označením Gaia DR2 2525688198820543360 (= HIP 3757), Gaia DR2 3107000885484340224 (= HD 292249), Gaia DR2 2502921019565490176 a Gaia DR2 366699295076214131. Žádná z těchto hvězd nemá známého průvodce, či obíhající exoplanety a mělo by se jednat o hvězdy o velikosti Slunce, nebo menší. 

Co bylo zač těleso 1I/Oumuamua zatím s určitostí říct nelze. Jedno je ale jisté, jsme neustále v zajetí stereotypů, například už při objevu se automaticky soudilo, podle výstřednosti dráhy, že se jedná o kometu. Pozdější absence komy ale donutila k reklasifikaci na asteroid. Komety a asteroidy známe jen jako tělesa naší Sluneční soustavy, pokud se zamyslíme nad tím, jaké procesy ve vesmíru mohou stvořit balvan o rozměrech řádově ve stovkách metrů, může existovat řada dalších možností než jen kreace hvězdné soustavy. Stelární fyzika se snaží dnes vysvětlovat život hvězd, objevujeme stále exotičtější děje a tělesa, k tomu abychom zjišťovali, při kterých procesech se vytvářejí takovéto balvany jsme ještě zdaleka nedospěli.

Původ tělesa 1I/Oumuamua jakožto komety/asteroidy od cizí hvězdy může být vysoce pravděpodobný, ale při takovém statistickém vzorku může mít daleko větší váhu prostá náhoda. 1I/Oumuamua nemusí být mimozemskou sondou, ale může to být kosmické těleso, které se bude naprosto vymykat našim omezeným představám a škatulkám pojmenovaných jako kometa a asteroid.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] SPIN EVOLUTION AND COMETARY INTERPRETATION OF THE INTERSTELLAR MINOR OBJECT 1I/2017 ’OUMUAMUA
[2] COULD SOLAR RADIATION PRESSURE EXPLAIN ‘OUMUAMUA’S PECULIAR ACCELERATION?
[3] Plausible home stars of the interstellar object ‘Oumuamua found in Gaia DR2



O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: `Oumuamua, 1I/2017 U1


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »