Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  1I/Oumuamua kometa, či mimozemská sonda?

1I/Oumuamua kometa, či mimozemská sonda?

Umělecká představa objektu 1I/'Oumuamua
Autor: ESO / M. Kornmesser

Záhadný mezihvězdný poutník pojmenovaný jako 1I/Oumuamua proletěl perihelem loni 9. září. Přestože už dávno zmizel z dosahu našich dalekohledů, stále motá astronomům hlavy. V posledních dnech se objevila doslova „skandální“ studie, která otevírá možnost, že by se mohlo jednat o mimozemskou sondu, vybavenou solární plachtou. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a vědecká komunita už zasypává hrob této odvážné myšlence - mělo by se jednat jen o cizí kometu. Jak to tedy ve skutečnosti je?

Když byla poprvé upřesněna dráha tohoto tělesa a ukázalo se, že se jedná historicky o první mezihvězdný objekt, povzdechl jsem si, protože mi bylo jasné, že se o něm prakticky nic nedozvíme. Bohužel se tento povzdech potvrdil, naše technika je na takové drobné objekty bohužel krátká a jsme schopni získat jen velice kusé informace. O skutečných parametrech tohoto tělesa tak můžeme vesměs jen spekulovat, neznáme hmotnost, strukturu ani složení. Je tak logické, že kde chybí fakta, objevují se spekulace.

Nejčastěji citovaná informace o tělese 1I/Oumuamua je, že se jedná pravděpodobně o kometu s velice podlouhlým jádrem. Tato dedukce je založená na zaznamenání negravitačních efektů v pohybu tělesa. Jak už název napovídá jedná se o působení na pohyb komety, který nelze vysvětlit gravitací. U komet je to způsobeno odpařováním plynů na straně přivrácené ke Slunci, to zahřívá povrch a tryskající proudy při přibližování kometu brzdí a při vzdalování zase urychlují a to je to, co bylo pozorováno i u 1I/Oumuamua.

Představa tryskajících plynů z povrchu 1I/'Oumuamua Autor: NASA/JPL-Caltech
Představa tryskajících plynů z povrchu 1I/'Oumuamua
Autor: NASA/JPL-Caltech
Jenže věc není tak jednoduchá, na rozdíl o tryskového motoru je pouhé odpařování z povrchu značně neefektivní, plyn z různých částí tryská různými směry. Ze zákonu zachování hybnosti také vyplývá, že abychom nějak viditelně pohnuli tak velkým balvanem, budeme potřebovat úměrně velkou hmotnost tryskajícího plynu. Plyn z komet navíc odfoukává značné množství prachových částic, které vydatně odrážejí světlo Slunce. Jádra komet jsou tak zahalená do hustého oblaku plynu i prachu. Molekuly plynu štěpí a excituje světlo Slunce a ty pak září. Pokud by tedy 1I/Oumuamua bylo kometou, měli bychom si nějaké kometární aktivity všimnout.

Skutečnost je úplně někde jinde. I na nejdetailnějších snímcích odpovídá FWHM (Full width at half maximum) bodovému objektu, bez jakékoliv známky komy. Muselo by se jednat o velice exotický objekt, který neprodukuje žádný prach a tryská nějaký exotický plyn, jehož dceřinné molekuly nejsme schopni detekovat. Teorie, že se jedná o téměř vyhaslou kometu s minimální aktivitou, případně že se aktivita projevila krátkodobě (v době, kdy na objekt nemířil žádný detektor) má další trhlinu, projevy negravitačních efektů se měnily se vzdáleností od Slunce, aktivita by tedy musela trvat měsíce a gradovat poblíž perihelu.

Další trhlinou kometární teorie je rotace jádra, Rafikov analyzoval vliv negravitačních efektů na rotaci jádra 209 komet. Tryskající plyn by ji měl měnit, jenže nic takového nebylo u 1I/Oumuamua pozorováno. Teorie mezihvězdné komety se tak stává velice těžko udržitelným slepencem a je dalším pozorováním v podstatě popřena.

Umělecká představa solární plachetnice Autor: Planetary Society
Umělecká představa solární plachetnice
Autor: Planetary Society
Toto bylo hlavní motivací dvojice Bialy a Loeb z Harvardu, najít další alternativní vysvětlení pozorovaného pohybu tělesa. Teoretický výsledek vysvětluje pohyb tělesa tím, že by se mohlo jednat o „solární plachetnici“ na kterou působí tlak záření Slunce. Je pochopitelné, že se jedná o teorii odvážnou, ale pozorování vysvětluje o trochu lépe, než teorie kometární, odpadá nutnost pozorování komy, otázkou je, jaký vliv by to mělo na rotaci objektu. Bude tedy zajímavé sledovat, čím bude tato teorie testována a zda si s námitkami autoři dokážou poradit.

Jako zajímavost bych uvedl nedávnou demonstraci týmu vědců, kteří využili mise GAIA k vyhledání hvězd, od kterých mohla 1I/Oumuamua přiletět. Jedná se o 4 hvězdy s označením Gaia DR2 2525688198820543360 (= HIP 3757), Gaia DR2 3107000885484340224 (= HD 292249), Gaia DR2 2502921019565490176 a Gaia DR2 366699295076214131. Žádná z těchto hvězd nemá známého průvodce, či obíhající exoplanety a mělo by se jednat o hvězdy o velikosti Slunce, nebo menší. 

Co bylo zač těleso 1I/Oumuamua zatím s určitostí říct nelze. Jedno je ale jisté, jsme neustále v zajetí stereotypů, například už při objevu se automaticky soudilo, podle výstřednosti dráhy, že se jedná o kometu. Pozdější absence komy ale donutila k reklasifikaci na asteroid. Komety a asteroidy známe jen jako tělesa naší Sluneční soustavy, pokud se zamyslíme nad tím, jaké procesy ve vesmíru mohou stvořit balvan o rozměrech řádově ve stovkách metrů, může existovat řada dalších možností než jen kreace hvězdné soustavy. Stelární fyzika se snaží dnes vysvětlovat život hvězd, objevujeme stále exotičtější děje a tělesa, k tomu abychom zjišťovali, při kterých procesech se vytvářejí takovéto balvany jsme ještě zdaleka nedospěli.

Původ tělesa 1I/Oumuamua jakožto komety/asteroidy od cizí hvězdy může být vysoce pravděpodobný, ale při takovém statistickém vzorku může mít daleko větší váhu prostá náhoda. 1I/Oumuamua nemusí být mimozemskou sondou, ale může to být kosmické těleso, které se bude naprosto vymykat našim omezeným představám a škatulkám pojmenovaných jako kometa a asteroid.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] SPIN EVOLUTION AND COMETARY INTERPRETATION OF THE INTERSTELLAR MINOR OBJECT 1I/2017 ’OUMUAMUA
[2] COULD SOLAR RADIATION PRESSURE EXPLAIN ‘OUMUAMUA’S PECULIAR ACCELERATION?
[3] Plausible home stars of the interstellar object ‘Oumuamua found in Gaia DR2



O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: `Oumuamua, 1I/2017 U1


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »