Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v lednu 2017
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v lednu 2017

Kometa C/2016 U1 (NEOWISE) na snímku Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Úvod roku 2017 se co do objevených a znovuobjevených komet, na rozdíl od závěru roku 2016, vyvedl. V prvním letošním měsíci teleskopy zachytily 4 nové komety, další tři pak byly znovuobjeveny.

V názvu tří v lednu objevených či poprvé ve druhém návratu pozorovaných komet nalezneme písmeno A značící, že kometa byla objevena či znovuobjevena v první půli měsíce. U zbylých 4 komet, u nichž tato fráze platí pro druhou polovinu ledna, tak najdeme písmeno B. A které observatoře se nejvíce činily v hledání nových objektů? Bez překvapení asi zůstane, že největší podíl na lednovém úspěchu má známý havajský teleskop PanSTARRS. Ten dvě komety nalezl a další dvě znovuobjevil. O další objevy se postaral amatérský astronom Leonid Elenin a také dalekohled SST, spadající pod projekt LINEAR. Jednu kometu znovuobjevil také J. V. Scotti z observatoře Spacewatch.

Začínáme samozřejmě první objevenou kometou letošního roku. Tou je C/2017 A1 (PanSTARRS), nalezená 2. ledna při jasnosti 19,6 mag. Perihelem by měla proletět 17. května letošního roku, a to ve vzdálenosti 2,29 AU od Slunce. Nejjasnější by měla být přibližně v těchto dnech, její jasnost však činí jen asi 18 mag, což je hodnota mimo vizuální dosah.

Rovněž 2. ledna byla znovuobjevena kometa P/2011 A5 (PanSTARRS), a to jako P/2017 A2. Jasnost tělesa činila 21,3 mag a znovuobjevitelem byl opět dalekohled PanSTARRS. Provizorní označení komety se následně změnilo na definitivní 348P/PanSTARRS. Kometa v přísluní už byla, stalo se tak 22. června 2016, kdy se nacházela 2,21 AU daleko od Slunce. Maximální jasnost komety ovšem nastává až v těchto dnech, s jejími 19 mag ale nemůžeme pomýšlet na to, že bychom tuto kometu alespoň v tomto návratu spatřili vizuálně.

Dne 5. ledna si další kometu na svůj účet připsal i amatérský astronom Leonid Elenin. Její označení je C/2017 A3 (Elenin) a jasnost, při níž byla objevena, je 17,6 mag. Kometa proletěla perihelem 30. ledna letošního roku, a to ve vzdálenosti 3,85 AU od Slunce. Zhruba v té době taky dosáhla nejvyšší jasnosti (17 mag), vizuálně pozorovatelná nebyla, není a vzhledem k jejímu současnému slábnutí už ani nebude.

Kometa P/2010 EY90 (Lemmon) byla dne 26. ledna znovuobjevena jako P/2017 B1 teleskopem PanSTARRS s jasností 21,0 mag. Kometa během několika následujících týdnů obdržela definitivní označení 349P/Lemmon. Průlet perihelem kometu čeká letos 26. srpna, kdy se bude nacházet ve vzdálenosti 2,50 AU od Slunce. Maximální jasnosti dosáhne už v květnu, ale s 19 mag vizuálně viditelná zajisté nebude.

V ten samý den, 26. ledna, byla znovuobjevena i kometa P/2010 J5 (McNaught). Tu letos poprvé našel J. V. Scotti z observatoře Spacewatch, a to s jasností úctyhodných 22,5 mag. Provizorní označení komety P/2017 B2 bylo posléze nahrazeno definitivním 350P/McNaught. V přísluní se kometa ocitne až 29. ledna 2018, kdy bude ve vzdálenosti 3,75 AU od Slunce. Zjasní maximálně na 21 mag (pravděpodobně v létě 2018), takže její vizuální viditelnost je naprosto vyloučena.

Asi nejnadějnější kometou z lednového výběru je C/2017 B3 (LINEAR). Tato kometa byla nalezena 26. ledna při jasnosti 19,2 mag. Přísluní ji čeká až 29. ledna 2019, to bude ve vzdálenosti 3,84 AU od Slunce. Kometa se ovšem zdá být docela velkým tělesem, takže by v maximu jasnosti, které nastane asi až na konci roku 2019, mohla dosáhnout až 14 mag a stát se tak vizuálně viditelným objektem. Od té doby nás však dělí více než dva a půl roku, musíme tedy počkat, co nám kometa předvede.

Poslední v lednu objevenou kometou je krátkoperiodická P/2017 B4 (PanSTARRS). Ta byla objevena 28. ledna při jasnosti 21,2 mag. Perihelem prolétla už 12. ledna letošního roku, a to ve vzdálenosti 2,74 AU od Slunce. Maxima jasnosti poté dosáhla v únoru, ale s 20 mag jí toho chybělo k vizuální viditelnosti opravdu hodně.

Poznámka pod čarou: Kometární aktivitu projevil asteroid 2016 VZ18, jenž jako kometa C/2016 VZ18 (PanSTARRS) zjasnil až do vizuálního dosahu. Tato kometa je viditelná vysoko na naší obloze při jasnosti 12-13 mag (patrně se jedná o jasnost maximální), ale je poměrně difúzní. Ani to by ovšem nemělo odradit pozorovatele od jejího pozorování, kometa by totiž dle předpovědí měla celkem rychle slábnout. Za zmínku také stojí, že dříve bezejmenná kometa C/2014 HU195 konečně obdržela definitivní označení - C/2014 HU195 (Valdes-TOTAS). Pro Valdese jde o první po něm pojmenovanou kometu. Objekt však už maxima jasnosti dosáhl loni v létě, kdy měl 19 mag, tato kometa tím pádem vizuálně pozorovatelná nebyla.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet na stránkách Seiichiho Yoshidy

Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »