Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v dubnu 2017
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v dubnu 2017

Ilustrační foto - snímek komety C/2017 E4 (Lovejoy) od Rolanda Fichtla
Autor: Roland Fichtl

Letošní duben nenavázal co do počtu nově objevených komet na velmi úspěšné měsíce leden, únor a březen. Nalezeny totiž byly pouze 3 nové komety. Žádná další pak nebyla znovuobjevena.

Všechny tři v dubnu nalezené komety byly objeveny v první půli měsíce, tudíž ve svém názvu obsahují písmeno G (s písmenem H tak letos patrně nebude existovat žádná kometa). Všechny tyto komaty se shodují také v objeviteli. Dominance havajského teleskopu PanSTARRS byla tentokrát naprosto jednoznačná, nikomu jinému se letos v dubnu objevit kometu nepodařilo.

První nález měsíce přišel hned v jeho úvodním dni. To byla objevena krátkoperiodická kometa P/2017 G1 (PanSTARRS), a to s jasností 22,0 mag. Kometa však prolétla perihelem už 11. května 2016, kdy se nacházela 2,62 AU od Slunce. V maximu jasnosti byla dle efemerid dokonce již na přelomu let 2015 a 2016, tehdy však evidentně nebyla pozorovatelná. Nijak obzvlášť nás to ale mrzet nemusí, jasnost komety v té době podle všeho činila pouze 19 mag, což na vizuální viditelnost samozřejmě nestačí. A vzhledem k současnému slábnutí komety se o ní nemůžeme bavit ani směrem do budoucna.

Další kometa je opět krátkoperiodická, takže P/2017 G2 (PanSTARRS). Ta byla nalezena 3. dubna při jasnosti 20,4 mag. V přísluní bude 13. června letošního roku, a to ve vzdálenosti zhruba 2,85 AU od Slunce. V maximu jasnosti je ale už nyní, jenže s 19 mag zcela přirozeně není pozorovatelná vizuálně.

Poslední kometou tohoto krátkého dubnového výčtu je C/2017 G3 (PanSTARRS). Tato kometa byla objevena 7. dubna při jasnosti 19,6 mag. V přísluní se ocitla už letos 15. dubna, kdy jsme ji mohli evidovat přibližně 2,59 AU daleko od Slunce. V tom samém čase byla i v maximu jasnosti, ale shodou okolností to bylo stejně jako u výše uvedených komet poblíž hodnoty 19 mag, což nám ani u této komety vizuální pozorování neumožnilo. Snad se tedy něčeho zajímavějšího dočkáme v příštích týdnech či měsících...

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Přehled komet na stránkách Seiichiho Yoshidy

Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »