Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objeveno 12 nových malých měsíců planety Jupiter

Objeveno 12 nových malých měsíců planety Jupiter

Poloha nového Jupiterova měsíce Valetudo na snímku z dalekohledu Magellan pořízeném v květnu 2018. Planeta Jupiter není v záběru.
Autor: Carnegie Institution for Science

Tým astronomů z Carnegie Institution for Science vedený Scottem S. Sheppardem ohlásil zajímavý objev: nalezl 12 nových měsíců kroužících kolem obří plynné planety Jupiter. Jedná se o 11 „normálních“ vnějších měsíců a jeden označený jako „podivín“. Tím se zvýšil celkový počet známých Jupiterových satelitů na úctyhodných 79 – což je nejvíce ze všech planet Sluneční soustavy. Vědecký tým vypátral tyto souputníky již na jaře 2017, kdy byly pozorovány jako velmi vzdálená tělesa Sluneční soustavy v rámci projektu hledání možné planety za drahou Pluta.

Jupiter se nacházel na obloze zrovna v blízkosti oblastí, ve kterých astronomové pátrali po extrémně vzdálených tělesech Sluneční soustavy, takže jsme byli schopni ve stejném okamžiku náhodou pátrat i po nových měsících planety Jupiter, kdy jsme hledali planety na samotném okraji naší planetární soustavy,“ říká Scott Sheppard.

Gareth Williams z International Astronomical Union’s Minor Planet Center použil získaná data o polohách pozorovaných měsíců k výpočtům oběžných drah těchto nových souputníků. „Bylo získáno několik pozorování k potvrzení skutečných drah objektů kolem planety Jupiter,“ říká Gareth Williams. „Avšak celý proces pozorování a výpočtů trval asi rok.“

Devět z nově objevených měsíců je součástí vzdálené vnější skupiny satelitů, které obíhají po retrográdních drahách, to znamená, že krouží v opačném směru, než rotuje planeta Jupiter. Tyto vzdálené retrográdní měsíce jsou zkoncentrovány minimálně do tří rozdílných dráhových uskupení a pravděpodobně představují pozůstatky tří kdysi větších mateřských těles, která byla zničena v důsledku kolizí s asteroidy, kometami či jinými měsíci. Nově objevené retrográdní měsíce oběhnou kolem Jupitera přibližně za dva roky.

Další dva z nově objevených měsíců jsou součástí bližší, vnitřní skupiny souputníků obíhajících na prográdních drahách, tj. stejným směrem, jakým rotuje planeta Jupiter. Všechny tyto vnitřní prográdní měsíce mají podobné vzdálenosti oběžných drah kolem Jupitera, a také sklony drah. Proto se astronomové domnívají, že se rovněž může jednat o fragmenty větších těles, která byla rozbita při srážkách. Tyto dva nové měsíce oběhnou kolem obří planety za dobu kratší než jeden rok.

Náš další objev je ve skutečnosti podivným tělesem a obíhá po dráze, která se nepodobá žádnému jinému známému měsíci planety Jupiter,“ vysvětluje Scott Sheppard. „Je rovněž pravděpodobně nejmenším známým Jupiterovým měsícem – jeho průměr je menší než jeden kilometr.“

Tento nový „podivný“ měsíc je mnohem vzdálenější a má mnohem větší sklon dráhy než skupina prográdních satelitů. Jeden oběh kolem Jupitera vykoná přibližně za 1,5 roku. Na rozdíl od měsíců v bližší prográdní skupině měsíců tento nový podivný satelit (obíhající rovněž prográdně) se nachází na dráze, která křižuje trajektorie některých vzdálenějších retrográdních měsíců.

V důsledku toho může mnohem častěji docházet k čelním kolizím mezi „podivnými“ prográdními a retrográdními měsíci, protože se pohybují proti sobě. „Toto je velmi nestabilní situace,“ říká Scott Sheppard. „Čelní kolize by je rychle rozbily na kousky a rozmělnily jednotlivé úlomky doslova na prach.“ Je pravděpodobné, že rozmanitá seskupení oběžných drah měsíců, která vidíme v současné době, se zformovala v dávné minulosti v důsledku tohoto vynuceného mechanismu.

Tučně jsou znázorněny dráhy 12 nově objevených měsíců planety Jupiter Autor: Carnegie Institution for Science
Tučně jsou znázorněny dráhy 12 nově objevených měsíců planety Jupiter
Autor: Carnegie Institution for Science
Astronomové se domnívají, že tento malý podivný prográdní měsíc by mohl být posledním zbývajícím pozůstatkem kdysi většího měsíce na prográdní dráze, který vznikl při čelní srážce se satelitem ze skupiny na retrográdní dráze. Pojmenování Valetudo (viz obrázek) bylo pro něj navrženo podle slavné vnučky římského boha Jupitera – bohyně zdraví.

Objasnění spletitého souboru vlivů, které tvarovaly v minulosti dráhy měsíců, může poučit astronomy o dřívějším dění ve Sluneční soustavě. Příkladem je zjištění, že nejmenší měsíce v různorodých skupinách drah kolem Jupitera jsou stále početné, z čehož vyplývá, že kolize, které je vytvořily, se musely odehrát až po období zformování planet, kdy Slunce již nebylo obklopeno rotujícím diskem plynu a prachu, z kterého se planety zrodily.

Protože velikosti těchto měsíců jsou v rozmezí jeden až tři kilometry, mohly by být velmi ovlivňovány okolním plynem a prachem. Pokud by tento surový materiál byl přítomen v době, kdy první generace Jupiterových měsíců kolidovala a vytvářela současné měsíce shromážděné v jednotlivých skupinách, odpor prostředí uplatněný zbývajícím plynem a prachem by byl dostačující, aby zajistil pohyb malých měsíců po spirále směrem k povrchu planety Jupiter. Jejich přítomnost ukazuje, že pravděpodobně vznikly až po rozptýlení tohoto prachoplynného disku.

Počáteční objevy většiny nových měsíců byly uskutečněny pomocí dalekohledu Blanco s objektivem o průměru 4 metry na Cerro Tololo Inter-American Observatory (CTIO) v Chile, který je řízen National Optical Astronomical Observatory of the United States. Dalekohled byl nedávno vybaven kamerou Dark Energy Camera, která je výkonným zařízením pro mapování velmi slabých objektů na noční obloze. Několik dalších dalekohledů bylo použito k potvrzení těchto objevů. Jednalo se například o Magellan telescope at Carnegie’s Las Campanas Observatory v Chile o průměru 6,5 m; Discovery Channel Telescope at Lowell Observatory Arizona o průměru 4 m; Subaru Telescope na Havaji o průměru 8 m; Gemini Telescope na Havaji o průměru 8 m a další.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] carnegiescience.edu
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Jupiterovy měsíce, Planeta Jupiter


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »