Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oumuamua je možná ledovým fragmentem malé exoplanety

Oumuamua je možná ledovým fragmentem malé exoplanety

Umělecké ztvárnění objektu 1I/´Oumuamua jako kusu velmi čistého dusíkového ledu
Autor: William Hartmann/Arizona State University

1I/´Oumuamua, podivný objekt původem mimo Sluneční soustavu, byl objeven 19. října 2017 pomocí dalekohledu Pan-STARRS 1 jako malé velmi protáhlé těleso, avšak velmi jasné. Jeho odrazivost byla přibližně stejná jako u povrchu Pluta a Tritonu, jež jsou pokryty různými exotickými ledy. Dvojice astrofyziků z Arizona State University (ASU) prozkoumala několik rozmanitých ledů. Zjistili, že povrch tělesa 1I/´Oumuamua nejlépe odpovídá ledu dusíku, který by vysvětlil mnoho věcí, které výzkumníci vědí o tomto mezihvězdném poutníku. Astronomové rovněž předpokládají, že objekt ´Oumuamua byl pravděpodobně vymrštěn z mladé planetární soustavy zhruba před půl miliardou roků.

V mnoha ohledech se objekt ´Oumuamua podobal kometě, avšak v mnoha směrech byl docela specifický, takže jeho podstata byla obklopena záhadou a byly hojně rozšířené spekulace, o co se může ve skutečnosti jednat,“ říká profesor Steven Desch, vědecký pracovník School of Earth and Space Exploration at Arizona State University.

Na základě pozorování objektu ´Oumuamua určili Steven Desch a jeho spolupracovník Alan Jackson několik charakteristik tohoto mezihvězdného objektu, které jej odlišovaly od toho, co by bylo možné očekávat u komety.

Pokud jde o rychlost, objekt vstoupil do Sluneční soustavy rychlostí trochu menší, než bychom očekávali, což naznačuje, že necestoval mezihvězdným prostorem déle než zhruba miliardu roků. Pokud se týká velikosti, jeho „lívancový“ tvar byl také mnohem více zploštělý, než u jiných známých těles ve Sluneční soustavě.

Astronomové také zjistili, že zatímco ´Oumuamua byl nepatrné urychlován ve směru pryč od Slunce, tento tlak byl silnější, než aby mohl být považován za obvyklý. Nakonec objekt postrádal prokazatelný únik plynu, který bývá ve skutečnosti u komet zobrazen vizuálně v podobě ohonu.

Celkově bylo těleso ´Oumuamua velmi podobné kometám, avšak jinak, než v případě libovolných komet, které byly vůbec kdy pozorovány ve Sluneční soustavě. Autoři vyslovili hypotézu, že objekt byl složen z rozmanitých exotických ledů a vypočítali, jak rychle by tyto ledy mohly sublimovat při průletu objektu ´Oumuamua kolem Slunce. Z toho vypočítali raketový efekt urychlující těleso, hmotnost a tvar objektu, a také odrazivost ledu.

To byl pro nás vzrušující okamžik. Uvědomili jsme si, že kusy ledu měly mnohem vyšší odrazivost, než mohl kdokoliv předpokládat, což znamená, že objekt mohl být ve skutečnosti menší,“ říká Steven Desch. „Stejný raketový efekt by pak udělil objektu ´Oumuamua větší urychlování; větší než obvykle prodělávají komety.“

Pravděpodobná historie objektu 1I/´Oumuamua: mateřský planetární systém opustil zhruba před 400 milióny roků. Během cesty do Sluneční soustavy bylo těleso podrobeno erozi kosmickými paprsky. Při průletu Sluneční soustavou se těleso přiblížilo na malou vzdálenost ke Slunci 9. 9. 2017, objeveno bylo 19. října 2017. Autor: S. Selkirk/Arizona State University
Pravděpodobná historie objektu 1I/´Oumuamua: mateřský planetární systém opustil zhruba před 400 milióny roků. Během cesty do Sluneční soustavy bylo těleso podrobeno erozi kosmickými paprsky. Při průletu Sluneční soustavou se těleso přiblížilo na malou vzdálenost ke Slunci 9. 9. 2017, objeveno bylo 19. října 2017.
Autor: S. Selkirk/Arizona State University
Tým astronomů objevil zejména jeden led – tuhý dusík – který poskytuje shodu se všemi vlastnostmi objektu současně. A protože pevný dusíkový led se nachází na povrchu trpasličí planety Pluto, je docela možné, že kometám podobný objekt mohl být utvořen ze stejného materiálu.

Víme, že jsme narazili na správnou představu, když jsme zhotovili výpočty, jak by mohlo albedo na základě pohybu objektu ´Oumuamua odpovídat pozorováním,“ říká Alan Jackson. „Tato hodnota vyšla stejná, jakou pozorujeme na povrchu Pluta či Tritonu, což jsou tělesa pokrytá ledem z dusíku.“

Astronomové následně vypočítali rychlost, kterou by kusy pevného dusíkového ledu byly vymrštěny z povrchu Pluta a podobných těles v rané fázi vývoje Sluneční soustavy. A potom vypočítali šanci, s jakou kusy pevného dusíkového ledu z jiných planetárních soustav mohly doputovat až k nám.

Kus dusíkového ledu byl vymrštěn z povrchu planety v důsledku impaktu zhruba před půl miliardou roků a vyhozen ven z mateřské planetární soustavy,“ říká Alan Jackson.

Existence tělesa složeného ze zmrzlého dusíku rovněž vysvětluje neobvyklý tvar objektu ´Oumuamua. Jak se vnější vrstvy dusíkového ledu vypařují, tvar tělesa se stává postupně více zploštělý, zrovna tak jako kostka mýdla postupně ztrácí vnější vrstvy při používání.

Dva články zpracované vědeckým týmem byly publikovány v Journal of Geophysical Research: Planets.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Úlomek dusíkového ledu, `Oumuamua


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »