Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Perseidy a jejich výzkum v roce 2015 ve spolupráci s Hvězdárnou Valašské Meziříčí

Perseidy a jejich výzkum v roce 2015 ve spolupráci s Hvězdárnou Valašské Meziříčí

Perseida v Mléčné dráze.
Autor: kamienskie.info

Již v noci ze středy na čtvrtek se můžeme těšit na maximum jednoho z největších meteorických rojů – Perseidy. I přesto, že se jedná o nejslavnější roj severní polokoule, stále je na něm co zkoumat. Hvězdárna Valašské Meziříčí se proto podílí na společném projektu vypuštění stratosférického balónu v noci maxima Perseid. V gondole balonu bude kromě jiných experimentů umístěna kamera určená k záznamu meteorů ze stratosféry.

Základní informace o roji

Letos budou podmínky pro pozorování Perseid ideální. Pozorování totiž nebude rušit Měsíc, který se bude nacházet těsně před novem. Letošní maximum nastane v noci ze středy 12. 8. na čtvrtek 13.8. Nejlepší podmínky pro pozorování budou po půlnoci, vidět můžeme až 70 meteorů za hodinu. 

V době Perseid můžete pozorovat i jiné meteorické roje, Perseidu si však nemůžete s žádným jiným meteorem splést díky jejich rychlosti. Perseidy patří totiž mezi nejrychleji se pohybující meteory. Název roje je odvozen od souhvězdí Persea, ze kterého meteory jakoby zdánlivě vylétají.

Mateřským tělesem roje je krátkoperiodická kometa 109P/Swift-Tutlle, kterou v roce 1862 nezávisle na sobě objevili Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle.

Společný projekt SOSY, Hvězdárny Valašské Meziříčí, SMPH a Laboratoře metalomiky a nanotechnologií v Brně 

Hvězdárna Valašské Meziříčí se společně s dalšími institucemi podílí na projektu vypuštění stratosférického balonu v době maxima meteorického roje Perseid. Start balonu s kódovým označením Astro-Cam1 proběhne 13. srpna z hvězdárny v Partizánskom, startovací okno je plánováno mezi 1 a 3 SELČ. Na experimentu se podílí kromě Hvězdárny Valašské Meziříčí také SOSA (Slovak Organisation for Space Activities), SMPH (Společnost pro MeziPlanetární Hmotu) a Laboratoř metalomiky a nanotechnologií (Mendelova univerzita v Brně).

Do gondoly stratosférického balónu bude umístěna CCTV kamera s objektivem s pevným ohniskem se zorným polem 60 stupňů pro optické snímání meteorů ze stratosférických výšek. Tento experiment má označení Meteorcam-03 (MTC-03).

Kromě snímání jednostaničních meteorů je hlavním cílem experimentu nalezení společných meteorů s pozemními stanicemi, propočet drah a ověření funkčnosti celého systému. 

Vzhledem k náklonu kamery proti horizontální rovině (30 stupňů) bude tato CCTV kamera také využita pro snímání světelného znečištění v průběhu letu. Tento experiment má označení Light Pollution Imager-03 (LPI-03).

Světelné znečištění, jak ho zaznamenala kamera umístěná v gondole stratosférického balónu (maximum Lyrid, 22.4. 2014).  Výsledný snímek seskládal Roman Piffl.  

O výsledku experimentu bude podána zpráva ve formě článku ve zpravodaji Společnosti pro meziplanetární hmotu a na webových stránkách České Astronomické Společnosti (www.astro.cz). 

Videopozorování meteorů a databáze EDMOND

Pravidelné zpřesnění informací o rojích nám poskytuje také mezinárodní síť a databáze Edmond, do nichž spadají také kamery usmístěné na hvězdárně ve Valašském Meziříčí. 

Celkový počet jednotlivých záznamů meteorů v databázi Edmond dosáhl (k 31.12.2014) již 3 060 250, po redukci pomocí kvalitativních kritérií zůstává v databázi 210 887 drah. Vzhledem k tomuto vysokému počtu drah je možné přistoupit k analýze jednotlivých meteorických rojů odlišným způsobem než tomu bylo v minulých letech. 


Pomocí jednotlivých kritérií podobností drah (Southworth-Hawkinsovo, Jopekovo, Drummondovo kritérium) bylo vytvořeno kritérium s váhovanými parametry, díky němuž bylo možné provést nezávislou identifikaci jednotlivých meteorických rojů, tzv. „independent clustering“ (Rudawska et. al, 2014). Dráhy jednotlivých meteoroidů tak nejsou přiřazovány ke známé dráze proudu meteorického roje z některého z katalogů, ale po přiřazení jednotlivých drah do nezávisle zjištěné skupiny (clusteru) je tato skupina následně přiřazena (pokud je to možné) k některému ze známých meteorických rojů. Tímto postupem odpadá ovlivnění výsledné střední dráhy proudu kvalitou použitého katalogu a je takto možné stanovit nezávisle střední dráhy meteorických rojů. 

 

Nezávislý clustering meteorických rojů, radiant Perseid v levém horním rohu (žlutá barva). Autor: Jakub Koukal.


Výsledná nezávislá střední dráha proudu Perseid stanovená touto metodou vychází z celkem 17265 drah meteoroidů, který byly tomuto proudu přiřazeny metodou nezávislého clusteringu. Geocentrická rychlost vg=58,27 km/s (původní metodikou s využitím IAU MDC katalogu středních drah vg=58,7 km/s), velká poloosa a=9,3 AU (původně 10,6 AU), perihelium q=0,947 AU (původně 0,9 AU), excentricita e=0,886 (původně 0,9) a sklon střední dráhy i=112,5 stupně (původně 112,9 stupně). Maximum aktivity nastává v délce slunce sol=139,5+-2,2 (12.8.) a radiant má polohu RA=46,8 stupně (původně 47,3) a DEC 57,6 stupně (původně 57,8). 

Detail radiantu meteorického roje Perseid, barevná škála znázorňuje hustotu částic. Autor: Jakub Koukal.



Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Perseidy 2015, Meteorický roj, Stratosférický balón


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »