< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto detailně a ve zvýrazněných barvách
Martin Gembec Vytisknout článek

Pluto detailně a ve zvýrazněných barvách

Krátery a rýhy, červené tholiny a led
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Udivující geologie Pluta v jediném záběru. I to je aktuálně publikovaný snímek Pluta ve velmi vysokém rozlišení, který se objevil ve čtvrtek 24. 9. 2015 na webu NASA. Snímek pořízený barevnou kamerou je publikován ve zvýrazněných barvách, které dobře odlišují oblasti s různým složením povrchu. Podívejme se na vybrané části i celkový záběr.

Začněme celým snímkem, který je dostupný v úchvatném rozlišení 8000 × 8000 pixelů. Podle informací byl pořízen 14. července 2015 pomocí kamery Ralph/MVIC (Multispectral Visual Imaging Camera) přes modrý, červený a infračervený filtr. Rozlišení nejmenších detailů na snímku je 1,3 kilometru. Níže je pouze zmenšená verze originálu NASA.

Pluto detailně ve zvýrazněných barvách. Kombinace snímků přes modrý, červený a infračervený filtr kamery RALPH/MVIC. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Pluto detailně ve zvýrazněných barvách. Kombinace snímků přes modrý, červený a infračervený filtr kamery RALPH/MVIC.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Určitě si s chutí budete prohlížet snímek pěkně kousek po kousku v originálu. My se tedy jen můžeme zaměřit na pár zajímavých míst, která stálo za to vidět.

Na webu NASA byl uveden výřez vlnitého terénu poblíž terminátoru. Jde o jeden hřeben vedle druhého. V angličtině ho nazývají 'Snakeskin' terrain, což doslova znamená povrch jako hadí kůže. Nu, něco na tom bude.

Vlnitý terén. Jeden hřeben vedle druhého u terminátoru Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Vlnitý terén. Jeden hřeben vedle druhého u terminátoru Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Další obrázek ukazuje dva odlišné typy terénu. Jeden je pokrytý ledem a druhý červeným materiálem, pravděpodobně organického původu (vědecky se mu říká tholiny).

Dvě různé oblasti na rozhraní světla a temnoty na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Dvě různé oblasti na rozhraní světla a temnoty na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Fascinující jsou detaily rýh. Vypadá to, že se díváme na jejich více a méně nasvícené svahy, proto nám na snímku nabízí pohled na variety odstínů uvnitř těchto rýh. Když se k tomu místy přidává led, je to pastva pro oči.

Rýhy na povrchu Pluta ve zvýrazněných barvách Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Rýhy na povrchu Pluta ve zvýrazněných barvách
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Pokud se zaměříte na oblast severně od velkého světlého srdce (tzv. Tombaugh Regio), najdete zde zajímavě zabarvené krátery. Poprvé vidíme, že i tyto planiny nebudou zdaleka tak fádním místem, jak se mohlo zdát na méně detailních snímcích.

Zajímavé krátery severně od oblasti tvaru srdce na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Zajímavé krátery severně od oblasti tvaru srdce na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
 

Jeden snímek a přitom tolik nádherných pohledů. Tolik vědy v pozadí, pohled do historie utváření povrchu Pluta a jeho počasí... 

Je fascinující, když si uvědomíme, jak excelentní data jsou na palubě sondy a jaká zábava nás tedy ještě čeká v dalších týdnech a měsících.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Vědecké snímky NASA / New Horizons
[2] Pluto nepřestává překvapovat
[3] Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu
[4] Aktuálně: Sonda New Horizons uspěla u Pluta



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Další články autora (1 114)

Štítky: Pluto, NASA, New horizons

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »