Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto může mít hluboký pradávný podpovrchový oceán

Pluto může mít hluboký pradávný podpovrchový oceán

Sputnik Planitia, impaktní pánev vytvořená v levé části ledového útvaru ve tvaru srdce
Autor: SWRI, JHUAPL, NASA

Dvě nové studie vypracované na základě dat získaných sondou New Horizons v průběhu průletu kolem Pluta v roce 2015 napovídají, že trpasličí planeta má hluboký podpovrchový oceán, který mohl být přítomen po celou dobu 4,5 miliardy roků existence Pluta.

Sputnik Planitia, levá strana proslulého útvaru ve tvaru srdce na povrchu Pluta, vznikla v důsledku impaktu objektu z Kupiterova pásu v raném období Sluneční soustavy. Linie viditelné na protilehlé straně oblasti Sputnik Planitia mohly být vytvořeny rázovými vlnami v důsledku impaktu a napovídají, že odvěký podpovrchový oceán je přinejmenším 150 kilometrů hluboký.

Předpokládalo se, že první zpráva o výzkumu bude uvedena na letošní 51. konferenci Lunar and Planetary Science Conference in Woodland, Texas, v polovině března. Konference však byla zrušena v důsledku koronavirové krize. Další studie pod názvem Plutos Far Side (Odvrácená strana Pluta) byla publikována v říjnu 2019.

Přítomnost, věk a původ velkého podpovrchového oceánu na Plutu řadí malou planetu v narůstajícím seznamu mezi světy s podpovrchovým oceánem, které by mohly uchovávat mikrobiální život, jako je například Jupiterův měsíc Europa, Saturnovy měsíce Titan a Enceladus, trpasličí planeta Ceres a Neptunův měsíc Triton. Zvyšuje rovněž pravděpodobnost, že i jiné trpasličí planety v oblasti Kuiperova pásu mohou mít podobné podpovrchové oceány, které mohou přechovávat mikrobiální život, čímž pozměňují představy vědců o stanovení obyvatelné zóny v okolí hvězd.

Data a fotografie shromážděné sondou New Horizons jasně naznačují na existenci oceánu kapalné vody pod ledovou kůrou Pluta. Interakce mezi vodou a chemickými látkami z kamenného jádra trpasličí planety může vytvářet živiny a potřebnou energii udržující mikrobiální život.

Jestliže zde existuje kapalný oceán v současné době, vyvstává otázka, od kdy vůbec existuje,“ táže se Carver Bierson, planetolog na University of California at Santa Cruz, který pracoval jako hlavní autor studie, o které se předpokládalo, že bude prezentována na plánované konferenci.

Společně s dalšími vědeckými pracovníky, kteří pracovali na této studii, hledal odpověď, jak dlouho existuje podpovrchový oceán na Plutu a jestli jeho kapalná voda podstoupila celkové nebo částečné zmrznutí a opětovné rozmrznutí v uplynulé době 4,5 miliardy roků.

Vědci zvažovali dvě možnosti. První je, že Pluto začalo svoji existenci jako velmi studené těleso, s veškerou podpovrchovou vodou ve zmrzlém stavu. Teplo bylo produkováno rozpadem radioaktivních prvků, což pravděpodobně vedlo k roztavení ledu, zahajující jednotlivé cykly, ve kterých voda částečně znovu zmrzla, následně několikrát znovu roztála.

Pokud je tento scénář pravdivý, praskliny a zvlnění mohou být pozorovatelné naskrz ledovou kůrou Pluta, vytvořené opakovanými kontrakcemi, když led roztál a rozpínáním, když naopak voda zmrzla. Kontrakce byly příčinou roztavení ledu, zatímco expanze vytvářela zlomy a údolí v důsledku roztahování ledu.

Umělecké ztvárnění předpokládaného globálního podpovrchového oceánu na Plutu Autor: NASA
Umělecké ztvárnění předpokládaného globálního podpovrchového oceánu na Plutu
Autor: NASA
Druhou možností je, že Pluto zahájilo svoji existenci jako teplý svět, přinejmenším dostatečně teplý pro existenci podpovrchového oceánu v průběhu uplynulých 4,5 miliardy roků. V tomto scénáři pouze praskliny viditelné na povrchu Pluta by byly způsobeny při rozpínání podpovrchového oceánu, tak jak prodělával částečné zamrznutí.

Snímky pořízené sondou New Horizons potvrzují druhý scénář, že Pluto mělo kapalný podpovrchový oceán od svých nejranějších dnů,“ říká Carver Bierson.

Ve druhé studii vědci zkoumali oblast Sputnik Planitia a povrch Pluta přímo na protilehlé straně. Zatímco posledně jmenovaná oblast byla snímkována pouze s nízkým rozlišením v důsledku rychlého průletu, ztvárnění snímků je poněkud neurčité, ale astronomové stále ještě byli schopni dát dohromady linie v této oblasti. Ty se mohly zformovat v důsledku rázových vln generovaných obřím impaktem, který vedl k vytvoření oblasti Sputnik Planitia.

Jestliže impakt vedl ke vzniku linií viditelných na povrchu Pluta přímo na protější straně proti oblasti Sputnik Planitia, je potřebné, aby měl Pluto oceán kapalné vody hluboký minimálně 150 kilometrů,“ vysvětluje Adeene Denton z Purdue University in Indiana. „Pokud byl impakt dostatečně velký, trpasličí planeta působila jako čočka a nasměrovala energetické vlny z impaktu přesně na protilehlou oblast na povrchu Pluta.“

Pro vytvoření povrchových linií na povrchu viditelných na protilehlé straně oblasti Sputnik Planitia je rovněž potřebné na minerály bohaté kamenné jádro. Interakce mezi jádrem a podpovrchovým oceánem kapalné vody by mohla umožnit vývoj mikrobiálního života a jeho uchycení ve zdejším prostředí.

Pokud budoucí mise k Plutu včetně přistávacího modulu objeví důkazy takového života, je zde opravdu výrazný předpoklad, že i další trpasličí planety v oblasti Kuiperova pásu mohou hostit život,“ zdůraznil James Tuttle Kean z NASA’s Jet Propulsion Laboratory (JPL) in California, planetolog mise New Horizons. James Kean se nezúčastnil ani jedné studie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] spaceflightinsider.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Podpovrchový oceán, Trpasličí planeta Pluto


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »