Pod povrchem trpasličí planety Ceres se nachází kapalná voda
Autor: NASA
Trpasličí planeta Ceres – o které se dlouho předpokládalo, že se jedná o pustý kosmický kámen – je oceánským tělesem s rezervoáry vody pod svým povrchem. Vyplývá to z posledních výzkumů, které byly nedávno publikovány. Ceres je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter, jehož povrch byl studován s vysokým rozlišením sondou NASA s názvem Dawn.
Nyní skupina vědců z USA a Evropy analyzovala snímky předané na Zemi sondou Dawn z oběžné dráhy kolem trpasličí planety, kdy se přiblížila k jejímu povrchu až na vzdálenost 35 km. Zaměřili se na 20 miliónů roků starý kráter Occator a určili, že zde existuje „rozsáhlý rezervoár“ mořské vody pod povrchem kráteru.
Několik studií publikovaných v časopisech Nature Astronomy, Nature Geoscience a Nature Communications tak vrhlo nové světlo na trpasličí planetu, kterou objevil v roce 1801 italský vědec Giuseppe Piazzi.
Již dříve bylo zjištěno, že pozorované rozsáhlé bílé skvrny na povrchu tělesa tvoří usazeniny uhličitanu sodného. Předpokládalo se, že tyto usazeniny velmi pravděpodobně vytvořila voda, která prosákla na povrch a vypařila se. Soli, které v ní byly rozpuštěné, tu však zůstaly a vytvořily krustu, která dobře odráží světlo.
Na základě použití snímků pořízených v oboru infračerveného záření členové týmu objevili přítomnost minerálu hydrohalitu (NaCl·2H2O) – zmrzlého vodnatého roztoku kamenné soli – což je materiál obvyklý v zamrzlých mořích. Je stabilní při teplotách pod -5 °C; je produktem krystalizace při teplotách pod bodem mrazu z mořské vody nebo ze solných pramenů.
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Podle členů výzkumného týmu slané depozity vypadaly jako by byly vytvořeny v uplynulých dvou miliónech roků – což je mrknutí oka v plynutí vesmírného času. Z toho vyplývá, že solný roztok může stále ještě vyvěrat z nitra trpasličí planety, a jak řekla Maria Cristina De Sanctis, mohl by mít hluboké důsledky pro budoucí výzkumy.
„Hmota nalezená na povrchu trpasličí planety Ceres je nesmírně důležitá, pokud jde o astrobiologii,“ dodává Maria Cristina De Sanctis. „Víme, že tyto minerály jsou docela zásadní pro vznik a vývoj života.“
V doprovodném komentáři k článku Julie Castillo-Rogez z California Institute of Technology's Jet Propulsion Laboratory říká, že objev hydrohalitu je důkazem pro pokračující vodní aktivitu. „Takový materiál je na povrchu trpasličí planety Ceres nestabilní a z toho důvodu musel být vyvržen teprve nedávno,“ říká Julie Castillo-Rogez.
V samostatném článku astronomové analyzovali snímky kráteru Occator a objevili, že jeho valy a pahorky se možná zformovaly, když byla voda vyvržena v důsledku impaktu meteoritu a následně zmrzla na povrchu.
Podle autorů textu jejich objevy ukázaly, že takovýto proces mrznutí vody „je rozšířen za dráhy planet Země a Marsu a byl aktivní na trpasličí planetě Ceres v geologicky nedávné době“.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
