Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pod povrchem trpasličí planety Ceres se nachází kapalná voda

Pod povrchem trpasličí planety Ceres se nachází kapalná voda

Ceres je největším objektem hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem
Autor: NASA

Trpasličí planeta Ceres – o které se dlouho předpokládalo, že se jedná o pustý kosmický kámen – je oceánským tělesem s rezervoáry vody pod svým povrchem. Vyplývá to z posledních výzkumů, které byly nedávno publikovány. Ceres je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter, jehož povrch byl studován s vysokým rozlišením sondou NASA s názvem Dawn.

Nyní skupina vědců z USA a Evropy analyzovala snímky předané na Zemi sondou Dawn z oběžné dráhy kolem trpasličí planety, kdy se přiblížila k jejímu povrchu až na vzdálenost 35 km. Zaměřili se na 20 miliónů roků starý kráter Occator a určili, že zde existuje „rozsáhlý rezervoár“ mořské vody pod povrchem kráteru.

Několik studií publikovaných v časopisech Nature Astronomy, Nature Geoscience a Nature Communications tak vrhlo nové světlo na trpasličí planetu, kterou objevil v roce 1801 italský vědec Giuseppe Piazzi.

Již dříve bylo zjištěno, že pozorované rozsáhlé bílé skvrny na povrchu tělesa tvoří usazeniny uhličitanu sodného. Předpokládalo se, že tyto usazeniny velmi pravděpodobně vytvořila voda, která prosákla na povrch a vypařila se. Soli, které v ní byly rozpuštěné, tu však zůstaly a vytvořily krustu, která dobře odráží světlo.

Na základě použití snímků pořízených v oboru infračerveného záření členové týmu objevili přítomnost minerálu hydrohalitu (NaCl·2H2O) – zmrzlého vodnatého roztoku kamenné soli – což je materiál obvyklý v zamrzlých mořích. Je stabilní při teplotách pod -5 °C; je produktem krystalizace při teplotách pod bodem mrazu z mořské vody nebo ze solných pramenů.

Mozaika povrchu Ceres ve falešných barvách zdůrazňuje nedávno vyvržené vrstvy roztoku slané vody Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Mozaika povrchu Ceres ve falešných barvách zdůrazňuje nedávno vyvržené vrstvy roztoku slané vody
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Maria Cristina De Sanctis z Rome's Istituto Nazionale di Astrofisica říká, že hydrohalit je jasným signálem, že na trpasličí planetě Ceres je pod povrchem přítomná voda. „Můžeme nyní říci, že Ceres se řadí mezi tělesa s přítomností podpovrchového oceánu, jako jsou například některé ledové měsíce Jupitera či Saturnu,“ řekla Maria Cristina De Sanctis.

Podle členů výzkumného týmu slané depozity vypadaly jako by byly vytvořeny v uplynulých dvou miliónech roků – což je mrknutí oka v plynutí vesmírného času. Z toho vyplývá, že solný roztok může stále ještě vyvěrat z nitra trpasličí planety, a jak řekla Maria Cristina De Sanctis, mohl by mít hluboké důsledky pro budoucí výzkumy.

Hmota nalezená na povrchu trpasličí planety Ceres je nesmírně důležitá, pokud jde o astrobiologii,“ dodává Maria Cristina De Sanctis. „Víme, že tyto minerály jsou docela zásadní pro vznik a vývoj života.“

V doprovodném komentáři k článku Julie Castillo-Rogez z California Institute of Technology's Jet Propulsion Laboratory říká, že objev hydrohalitu je důkazem pro pokračující vodní aktivitu. „Takový materiál je na povrchu trpasličí planety Ceres nestabilní a z toho důvodu musel být vyvržen teprve nedávno,“ říká Julie Castillo-Rogez.

V samostatném článku astronomové analyzovali snímky kráteru Occator a objevili, že jeho valy a pahorky se možná zformovaly, když byla voda vyvržena v důsledku impaktu meteoritu a následně zmrzla na povrchu.

Podle autorů textu jejich objevy ukázaly, že takovýto proces mrznutí vody „je rozšířen za dráhy planet Země a Marsu a byl aktivní na trpasličí planetě Ceres v geologicky nedávné době“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kosmická sonda dawn, Podpovrchový oceán, Trpasličí planeta Ceres


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »