Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podívejte se na planetku Toutatis

Podívejte se na planetku Toutatis

Radarové snímky planetky Toutatis Autor: Steve Ostro, JPL
Radarové snímky planetky Toutatis
Autor: Steve Ostro, JPL
V polovině prosince nás čeká relativně blízké setkání s blízkozemní planetkou Toutatis (4179). Její dráha ve Sluneční soustavě je dobře známa, takže víme, že se této planetky nemusíme obávat. Při jejím blízkém průletu kolem Země bude jasná natolik, že bude pohodlně pozorovatelná i malými amatérskými dalekohledy.

Planetku Toutatis objevil C. Pollas spolu s J. D. Mulhollandem a A. Maurym 4.1.1989 z observatoře Caussols v jižní Francii. Později byly dohledány i starší pozorování této planetky, z let 1976 a 1934. Planetka byla pojmenována po Galském bohovi, ochránci kmene. Pořadové číslo dostala 4179. Jde o blízkozemní planetku typu Apollo. Je to skupina planetek, které se přibližují k Zemi, mají oběžné doby delší, než jeden rok a nejbližší bod dráhy kolem Slunce (perihel) je uvnitř dráhy Země. Název skupiny je odvozen od jména první objevené planetky tohoto typu.

Toutatis z FRAMu, 25.11.2012. Jde 10 snímků, každý s expozicí 30sec složených na pohybující se planetku (hvězdy se proto jeví jako čárky). Autor: Martin Mašek, Jakub Černý, Jan Ebr, Michael Prouza, Martin Jelínek, Petr Kubánek
Toutatis z FRAMu, 25.11.2012. Jde 10 snímků, každý s expozicí 30sec složených na pohybující se planetku (hvězdy se proto jeví jako čárky).
Autor: Martin Mašek, Jakub Černý, Jan Ebr, Michael Prouza, Martin Jelínek, Petr Kubánek
Toutatis je zařazena mezi potenciálně nebezpečné planetky, které se mohou velmi přiblížit k naší planetě. Pozorování a výpočty dráhy ukázaly, že nás tato planetka v nejbližších staletích neohrozí. Toutatis obíhá kolem Slunce s periodou téměř přesně 4 roky.

Planetka se k Zemi přibližuje natolik, že je vhodným cílem pro radarová pozorování. I letos by se na ní měl obrátit radioteleskop v Goldstone, USA. Z dřívějších radarových pozorování se ukázalo, že planetka má velice nepravidelný, protáhlý tvar o rozměrech 4,6 x 2,4 x 1,9km.

Toutatis je již nyní vizuálně pozorovatelný středně velkými dalekohledy. Na planetku se zaměřil i český robotický dalekohled FRAM v Argentině. Jasnější 12. hvězdné velikosti bude planetka v období od 8. 12. do 31. 12. 2012. V této době by měla být pohodlně v dosahu malých dalekohledů o průměru objektivu okolo 10cm. Pro pozorování bude vhodné vyhledat místo mimo města, kde není obloha tolik přesvětlená od umělého osvětlení.

K největšímu přiblížení planetky k Zemi dojde 12. 12. 2012 ve vzdálenosti 0,046 AU (6,9 milionů km). To je přibližně osmnáctinásobek vzdálenosti Země – Měsíc. Nejvyšší jasnosti dosáhne planetka o pár dní později, konkrétně 16. 12. Tento den bude mít jasnost 10,5mag. Od začátku do konce prosince projde Toutatis velkou částí oblohy. Bude se pohybovat souhvězdími Kozoroha, Vodnáře, Ryb, Velryby, Berana , Býka a Blíženců. Letošní přiblížení planetky Toutatis bude dobře pozorovatelné i ze střední Evropy (pokud to počasí dovolí).

V době největšího přiblížení k Zemi se bude planetka po obloze pohybovat poměrně rychle, něco málo přes 20 úhlových minut za hodinu. Za hodinu se tedy planetka posune o dvě třetiny úhlového průměru Měsíce. Proto bude potřebné najít, nebo v PC planetáriu vygenerovat vhodné vyhledávací mapky, které budou klíčové pro nalezení a identifikaci planetky na noční obloze.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Minor Planet Center
[2] JPL Horizons (efemeridy)
[3] Snímky planetky od NASA
[4] Dráha planetky ve Sluneční soustavě




O autorovi

Martin Mašek

Martin Mašek

Mgr. Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd a komety C/2024 Y1. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.

Štítky: Asteroid, Toutatis, Blízkozemní planetka


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »