Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podivná trpasličí planeta Haumea má prstenec!

Podivná trpasličí planeta Haumea má prstenec!

Trpasličí planeta Haumea s objeveným prstencem
Autor: Instituto de Astrofísica de Andalucía

Astronomové překvapivě objevili prstenec obklopující trpasličí planetu Haumea. Počátkem letošního roku Haumea procházela mezi Zemí a vzdálenou hvězdou URAT1 533-182543, což umožnilo astronomům získat lepší představu o tvaru trpasličí planety a jejích rozměrech. Výsledky pozorování byly publikovány v časopisu Nature.

Haumea je jedním z největších těles obíhajících v prostoru za drahou planety Neptun, který označujeme jako Kuiperův pás. Pluto je největším obyvatelem této oblasti a Haumea sdílí některé charakteristiky s většími sousedy. Také se pohybuje kolem Slunce po eliptické dráze, která křižuje orbity dalších planetárních těles; Pluto křižuje dráhu Neptunu a Haumea zase dráhu Pluta. Obě trpasličí planety rovněž obíhají po značně skloněné dráze vůči drahám osmi planet, které všechny obíhají kolem Slunce po dráze téměř v rovině ekliptiky. Podobně jako Pluto má i Haumea své měsíce – a to minimálně dva, pojmenované Hi'iaka a Namaka.

Haumea má eliptický tvar a v jednom směru je dvakrát větší než ve druhém, takže se spíše podobá velkému obroušenému „říčnímu kameni“ než řádné trpasličí planetě. Vědci se domnívají, že neuvěřitelně rychlá rotace trpasličí planety Haumea má na svědomí její podlouhlý tvar. Jeden den na trpasličí planetě trvá pouhých 3,9 hodiny, což z ní dělá nejrychleji rotující známé velké těleso ve Sluneční soustavě.

Vědci měli možnost studovat tuto vesmírnou událost, kdy Haumea procházela 21. 1. 2017 před hvězdou URAT1 533-182543, kterou na krátkou dobu zakryla. I když různá tělesa zakrývají hvězdy docela často, je poměrně obtížné předpovědět přesný čas a polohu na zemském povrchu, odkud bude možné úkaz pozorovat, informoval spoluautor studie Pablo Santos Sanz, který je astrofyzikem na Instituto de Astrofísica de Andalucía in Granada, Španělsko.

Tým vědců použil 12 dalekohledů v deseti různých lokalitách k pozorování světla hvězdy zakrývané trpasličí planetou Haumea, a tak se jim podařilo přesněji určit její rozměry a tvar. Protože hvězdy jsou od Země mnohem vzdálenější než Haumea, vrhá na zemský povrch stín o stejné velikosti, jako je průměr trpasličí planety.

Toto je velmi účinná metoda k určení tvaru a velikosti tělesa,“ říká Pablo Santos Sanz. Na základě zpracování naměřených dat bylo zjištěno, že delší rozměr tělesa má velikost nejméně 2 320 km, což je asi o 17 % více, než se doposud předpokládalo (průměr Pluta je 2 370 km).

Původní představa trpasličí planety Haumea se dvěma měsíci Autor: SINC/José Antonio Peñas
Původní představa trpasličí planety Haumea se dvěma měsíci
Autor: SINC/José Antonio Peñas
Mnohem přesnější měření Haumey umožnilo astronomům vypočítat mnoho dalších vlastností trpasličí planety. Na základě parametrů rotace získali její 3D model a vypočítali objem. Kombinací těchto poznatků se zjištěnou hmotností – odvozenou na základě parametrů oběžných drah jejich měsíců – určili hustotu trpasličí planety Haumea. Zjistilo se, že je nižší než doposud odhadované hodnoty, dodává Pablo Santos Sanz, avšak byla blízko hodnotě dalších těles Kuiperova pásu, jako například Pluta.

A tak tato nová měření mohou potvrdit status Haumey jako trpasličí planety. Ačkoliv mnoho planet a trpasličích planet nemá tvar dokonalé koule – například Země je poněkud vyboulená na rovníku – všechny jsou dostatečně velké, aby získaly téměř kulový tvar v důsledku jejich vlastní gravitace. V protikladu je většina malých těles, která nemají dostatečnou přitažlivost k překonání jejich vlastní tuhosti, takže končí jako neobvykle tvarované objekty nebo úlomky.

Velmi překvapivý je objev prstence obklopujícího trpasličí planetu Haumea. V noci, kdy Haumea zakrývala vzdálenou hvězdu, Pablo Santos Sanz a vedoucí týmu José Luis Ortiz, rovněž z Instituto de Astrofísica de Andalucía, prohlíželi získaná data.

Spatřili jsme něco podivného na získané světelné křivce,“ říká Santos Sanz. Intenzita světla totiž poklesla ještě před, a pak i potom, co Haumea hvězdu zakryla, jako kdyby ji něco jiného zaclonilo. „Vzpomínám si, že José Luis v prvním okamžiku řekl: ´OK, to by mohl být prstenec´,“ dodává Santos Sanz. Měsíce podrobného zkoumání potvrdily počáteční podezření astronomů: Z výsledků vyplynulo, že nad rovníkem trpasličí planety Haumea se nachází 70 km široký prstenec pravděpodobně tvořený drobnými úlomky horniny a ledu, který krouží ve vzdálenosti asi 1000 km od povrchu trpasličí planety.

Předpokládá se, že prstenec vznikl z astronomického hlediska teprve nedávno,“ dodává astronom David Rabinowitz, který nebyl členem výzkumného týmu. Podle Rabinowitze k tomu mohlo dojít někdy před několika stovkami miliónů až jednou miliardou roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] space.com
[2] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Prstenec, Zákryt hvězdy planetkou, Trpasličí planeta Haumea


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »