Polární záře na Jupiteru v novém světle
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI
Vědcům se díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podařilo poprvé detailně zachytit, jak se záhadné záře na pólech obří planety mění v čase i prostoru. Zdejší polární záře jsou mnohem silnější než na Zemi. Způsobuje je nejen interakce magnetosféry Jupiteru se slunečním větrem, ale také s nabitými částicemi uvolněnými sopečnou činností z měsíce Io. Překvapivě se ukázalo, že jsou jinak jasné v infračerveném oboru, kde pozoroval JWST a v ultrafialovém, kde současně pozoroval HST.
Polární záře vznikají, když nabité částice s vysokou energií naráží do částic plynu v atmosféře planety. Také na Jupiteru se nachází v okolí pólů, kam jsou částice svedeny magnetickým polem. Zdejší polární záře jsou však nejen mohutnější svou velikostí, ale i energií.
Autor: ESA/Webb, NASA, CSA, J. Nichols (University of Leicester), M. Zamani (ESA/Webb)
Zajímavostí je, že polární záře na Jupiteru nevznikají stejným způsobem jako na Zemi. Zatímco u nás je jejich hlavním zdrojem sluneční vítr, u Jupiteru hraje roli také interakce s měsícem Io, který chrlí do okolí proudy nabitých částic které pak zachytí Jupiterovo silné magnetické pole.
Vědci použili Webbův infračervený přístroj NIRCam, aby podrobně sledovali záření na pólech největší planety Sluneční soustavy. Díky vysoké citlivosti a rozlišení teleskopu mohli poprvé detailně zmapovat, jak se polární záře na Jupiteru vyvíjí nejen v čase, ale i v prostoru. Očekávaly se nějaké pomalejší změny v aurorálním oválu, ale ukázalo se, že jsou velmi rychlé, někdy i během jediné sekundy.
Dalším objevem byly velké variace výskytu tříatomového iontu vodíku (H3+) a hlavně rozdíl v jasu polárních září v infračerveném a ultrafialovém oboru spektra. Vědci totiž mají unikátní možnost pozorovat simultánně s JWST i HST a právě pomocí Hubbleova teleskopu se podívali na Jupiter v UV spektru. A rozdíly v jasu některých míst by šlo vysvětlit jedině výskytem velkého množství nízkoenergetických částic, ovšem skutečný důvod je zatím záhadou.
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Ricardo Hueso (UPV), Imke de Pater (UC Berkeley), Thierry Fouchet (Observator
Závěry výzkumu jsou součástí širšího projektu, který zkoumá klima, chemii a dynamiku velkých planet. Teleskop Jamese Webba tím potvrzuje svou roli jako průlomového nástroje, který umožňuje odhalit detaily, jaké byly dosud nedostupné i těm nejvýkonnějším přístrojům ve vesmíru.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esawebb.org
O autorovi
Martin Gembec
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
