Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Předpověď počasí na Titanu: polojasno, s možností metanových přeháněk

Předpověď počasí na Titanu: polojasno, s možností metanových přeháněk

Odraz slunečního světla na mořích Titanu

Titan, největší měsíc planety Saturn, je jediným známým měsícem ve Sluneční soustavě s hustou atmosférou a kapalnými jezery na povrchu – ovšem z metanu a etanu, nikoli z vody. Díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba (JWST) nyní vědci dokážou lépe sledovat počasí na tomto fascinujícím světě, a to včetně přechodných oblaků a potenciálních „metanových přeháněk“.

Titan – svět jako z jiné planety

Ačkoliv se nachází téměř 1,5 miliardy kilometrů od Slunce, Titan připomíná Zemi více než kterýkoli jiný objekt ve Sluneční soustavě. Má hustou dusíkovou atmosféru, roční období, dešťové srážky, jezera, řeky i moře – jen s tím rozdílem, že místo vody v tomto chladném světě (-179 °C) hraje hlavní roli kapalný metan a etan.

Právě tato exotická „země metanu“ je dlouhodobě v hledáčku astronomů. A díky infračervenému teleskopu Jamese Webba se konečně daří nahlédnout pod hustá oblaka, která jinak brání přímému pozorování povrchu i počasí.

Webb sleduje oblaka na vzdáleném měsíci

V nové studii, založené na datech z kamery NIRCam (Near-Infrared Camera), astronomové pozorovali oblaka v horních vrstvách Titanu během několika hodin. Díky rychlému sledu snímků mohli sledovat, jak se oblaka tvoří, mění tvar a následně mizí – podobně jako na Zemi.

Tyto snímky Titanu pořídil 11. července 2023 vesmírný dalekohled Jamese Webba (horní řada) a 14. července 2023 pozemní observatoř W. M. Kecka (spodní řada). Zobrazují metanová oblaka (označená bílými šipkami), která se objevují v různých výškách na severní polokouli Titanu. Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Keck Observatory
Tyto snímky Titanu pořídil 11. července 2023 vesmírný dalekohled Jamese Webba (horní řada) a 14. července 2023 pozemní observatoř W. M. Kecka (spodní řada). Zobrazují metanová oblaka (označená bílými šipkami), která se objevují v různých výškách na severní polokouli Titanu.
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Keck Observatory

Ve spolupráci s pozorováním radioteleskopu Keck na Havaji bylo možné potvrdit, že jde o skutečné oblaky, nikoli optické nebo atmosferické artefakty.

Co je zajímavé: oblaka se objevila především na jižní polokouli Titanu – přesně tam, kde podle klimatických modelů má během titanského léta docházet ke zvýšené oblačnosti a možná i srážkám. Modely tak zjevně fungují, ale realita počasí na Titanu je složitější a proměnlivější, než se dosud myslelo.

První krok ke sledování metanového cyklu

Toto je teprve začátek. S Webbovým teleskopem budou vědci v následujících letech pokračovat v pravidelném sledování Titanu, aby lépe porozuměli jeho metanovému cyklu – obdoby našeho vodního koloběhu.

Zatímco na Zemi se voda odpařuje, tvoří oblaka a prší zpět na povrch, na Titanu stejným způsobem funguje metan. A právě sledování těchto cyklů může přinést odpovědi na hlubší otázky o vzniku a vývoji atmosfér, a dokonce i o potenciálních podmínkách pro život v extrémních prostředích.

Titan: Cíl budoucích misí

Titan není jen vědecká kuriozita – je to i cíl budoucích kosmických výprav. NASA připravuje sondu Dragonfly, která by měla na Titanu přistát v roce 2034 a zkoumat povrch pomocí vrtulového dronu.

Díky pozorováním z teleskopu Jamese Webba budou mít výzkumníci lepší představu o aktuálním stavu atmosféry a počasí, což se může ukázat jako klíčové při plánování přistání i dalších experimentů.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Titan


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »