Představa krajiny na Titanu v podání umělceDetailní pozorování Saturnova měsíce Titanu v rozmezí 30 roků pokryla jeho celý jeden oběh (společně se Saturnem) kolem Slunce. Dr. Athena Coustenis, Paris-Meudon Observatory, Francie, analyzovala data získaná v průběhu tohoto období a zjistila, že změny ročních období ovlivňují Titan podstatně více, než se doposud předpokládalo. Athena Coustenis prezentovala tyto závěry 28. září 2012 na evropském kongresu (European Planetary Science Congress) v Madridu.
Dr. Athena Coustenis, Paris-Meudon Observatory, Francie Athena Coustenis vysvětluje: "Podobně jako na Zemi, tak i na Titanu se mění podmínky v závislosti na střídání ročních období. Můžeme zde pozorovat rozdíly v teplotě atmosféry, v jejím chemickém složení, a také v charakteru proudění - především v polárních oblastech. Například uhlovodíková jezera se vytvářela v regionech kolem severního pólu v zimním období v důsledku nižší teploty a probíhající kondenzace plynného metanu a etanu. Rovněž vrstva mlhy zakrývající Titan v okolí severního pólu významně zeslábla v období rovnodennosti v důsledku změny charakteru atmosférické cirkulace. To všechno je velmi překvapující, protože jsme neočekávali objev žádných rychlých změn, obzvláště v hlubších vrstvách atmosféry."
Hlavní příčinou těchto cyklů je sluneční záření, které je dominantním zdrojem energie pro atmosféru Titanu. V důsledku chemických reakcí přítomných molekul dusíku a metanu dochází k vytváření složitějších molekul, jako je například etan. Sluneční záření hraje důležitou roli jako zdroj energie pro tyto chemické reakce. Rotační osa Titanu je skloněna o úhel přibližně 27 stupňů podobně jako rotační osa Země, což znamená, že zde dochází ke střídání ročních období - sluneční záření dopadá v důsledku sklonu rotační osy na různé oblasti měsíce s různou intenzitou - podobně jako na Zemi. "Je úžasné vědět, že Slunce stále ještě dominuje svým přísunem energie nad ostatními zdroji i ve vzdálenosti 1,5 miliardy km."
Roční období na TitanuK těmto závěrům dospěli astronomové na základě analýzy dat z několika různých kosmických misí, jako například ze sondy Voyager 1 (1980), družice pro pozorování v oboru infračerveného záření ISO (Infrared Space Observatory, 1997) či kosmické sondy Cassini (od roku 2004 do současnosti). Těmito informacemi byla doplněna pozemská pozorování. Jednotlivá roční období na Titanu trvají zhruba 7,5 roku, přičemž planeta Saturn vykoná jeden oběh kolem Slunce za 29,5 roku. Byla tak shromážděna kompletní data za období jednoho "roku" na měsíci Titan zahrnující všechna roční období.
Athena Coustenis rovněž vysvětluje, proč je důležité provádět výzkum tohoto vzdáleného měsíce: "Titan je naší největší příležitostí ke studiu podmínek velmi podobných naší vlastní planetě v rámci klimatu, meteorologie a astrobiologie, a zároveň zkoumat tento unikátní svět, který je doslova rájem pro studium nových geologických, atmosférických a vnitřních procesů."
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
