Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Překvapující objev desítek podpovrchových „jezer“ kapalné vody na Marsu ponechává vědce bezradnými

Překvapující objev desítek podpovrchových „jezer“ kapalné vody na Marsu ponechává vědce bezradnými

Ledová polární čepička pokrývající okolí jižního pólu Marsu je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého
Autor: ESA/DLR/FU Berlin/Bill Dunford

Jasně bílá oblast na připojeném úvodním obrázku představuje ledovou polární čepičku pokrývající oblast v okolí jižního pólu Marsu. Je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého. Evropská sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast 17. prosince 2012 v infračerveném, zeleném a modrém světle pomocí kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Nová publikace popisuje radarové záznamy, z kterých vyplývá přítomnost podpovrchových „jezer“, avšak mnoho z nich je v oblastech příliš studených, než aby zde mohla voda zůstávat v kapalném stavu.

V roce 2018 vědci zpracovávající data ze sondy Mars Express provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA oznámili překvapující objev: odezvy signálů z radaru na palubě sondy odrážených v oblasti pólu rudé planety odhalily podpovrchové jezero kapalné vody. Od té doby bylo oznámeno několik dalších podobných ozvěn.

V novém článku publikovaném v časopise Geophysical Research Letters dva vědci z NASA’s Jet Propulsion Laboratory in Southern California popsali objev desítek podobných radarových ozvěn v oblasti jižního pólu poté, co analyzovali širší soubor dat ze sondy Mars Express. Mnoho z nich jsou oblasti, které mohou být příliš studené, než aby v nich voda zůstala v kapalném stavu.

Nejsme si jisti, zda tyto signály představují přítomnost kapalné vody či nikoliv, avšak zdají se být mnohem rozšířenější, než bylo publikováno v původním článku,“ říká Jeffrey Plaut z JPL, zástupce hlavního vědeckého pracovníka pro přístroj MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding), který byl zhotoven ve spolupráci Italské kosmické agentury a JPL. „Kapalná voda je obvyklá pod povrchem oblasti jižního pólu Marsu, respektive tyto signály o tom tak trochu svědčí.“

Zamrzlá časová schránka

Na této ilustraci prolétává evropská sonda Mars Express nad povrchem Marsu; JPL dodala přijímač pro radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) na palubě sondy Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Na této ilustraci prolétává evropská sonda Mars Express nad povrchem Marsu; JPL dodala přijímač pro radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) na palubě sondy
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Radarové signály původně interpretované jako kapalná voda byly objeveny v regionu Marsu známém jako „vrstvené depozity na jižním pólu“ (South Polar Layered Deposits), pojmenované podle střídavých vrstev vodního ledu, suchého ledu (zmrzlého oxidu uhličitého) a prachu, které se zde usazovaly v průběhu miliónů roků. Tyto vrstvy mohou podle předpokladu poskytnout záznamy, jak se měnil sklon rotační osy Marsu v průběhu času, podobně jako se mění sklon rotační osy Země a dochází ke střídání ledových dob a teplých period po celou dobu historie naší planety. Když měl Mars malý sklon rotační osy, napadaný sníh a vrstvy prachu se nahromadily v regionu a nakonec vytvořily tlustou vrstvu ledového příkrovu, jak ji známe dnes.

Při vysílání svazku rádiových vln mohou vědci proniknout pod tyto ledové vrstvy a detailně je zmapovat. Rádiové vlny ztrácejí energii, když procházejí skrz podpovrchový materiál; jak se odrážejí zpět k sondě, obvykle tak mají slabší signál. Avšak v některých případech signály vracející se z těchto podpovrchových regionů jsou silnější, než ty na povrchu. Někteří vědci interpretovali tyto signály jako potvrzení přítomnosti kapalné vody, která silně odráží rádiové vlny.

Jeffrey Plaut a Aditya Khuller, doktorandský student na Arizona State University, kteří pracovali na článku jako internisté na JPL, si nejsou jisti, co tyto signály znamenají. Území hypoteticky obsahují kapalnou vodu v rozpětí zhruba 10 až 20 kilometrů v relativně malé oblasti v okolí jižního pólu planety Mars. Jeffrey Plaut a Aditya Khuller rozšířili pátrání po podobných silných rádiových signálech na 44 000 měření v datech přístroje MARSIS rozprostřených napříč obdobím 15 let nad celým regionem jižní polární čepičky Marsu.

Neočekávaná „jezera“

Barevné tečky představují místa, kde byly zaznamenány evropskou sondou Mars Express silné radarové ozvěny pod povrchem jižní polární čepičky Marsu Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Barevné tečky představují místa, kde byly zaznamenány evropskou sondou Mars Express silné radarové ozvěny pod povrchem jižní polární čepičky Marsu
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Analýzy odhalily desítky dodatečných jasných radarových ozvěn u značně velkého území a hlubší než kdy předtím. V některých místech byly méně než 1,6 km pod povrchem, kde jsou odhadovány teploty kolem mínus 63 °C – tak nízké, že by voda měla zmrznout, pokud by nebyla kontaminována minerály soli známými jako perchloráty, které mohou snížit bod tuhnutí vody.

Aditya Khuller poznamenal v článku z roku 2019, ve kterém astronomové vypočítali teplo potřebné k tání podpovrchového ledu v tomto regionu a zjistili, že pouze nedávný podpovrchový vulkanismus může vysvětlit potenciální přítomnost kapalné vody pod povrchem oblasti jižního pólu.

Zjistili jsme, že by to vyžadovalo zdvojnásobit odhadované geotermální teplo Marsu proudící z nitra k udržení kapalné vody,“ říká Aditya Khuller. „Jednou z možností získání tohoto tepla je prostřednictvím vulkanismu. Avšak ve skutečnosti nevidíme žádný silný důkaz pro nedávný vulkanismus v oblasti jižního pólu, takže vypadá nepravděpodobně, že by vulkanická aktivita poskytovala podmínky pro existenci podpovrchové kapalné vody v celé této oblasti.“

Co vysvětluje zřetelné ozvěny, jestliže se nejedná o podpovrchová jezera kapalné vody? Autoři si nejsou jisti. Avšak jejich publikace nabízí detailní mapu regionu, která obsahuje klíč ke klimatické historii Marsu, včetně úlohy vody v jejích rozmanitých formách.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars express, Podpovrchová jezera, Jižní polární čepička Marsu, Planeta Mars


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »